Sjezdovky:
Ráno v 8:00 luxus. V 9:00 se to už začalo plnit. V 9:30 zastavilo asi 5
polských autobusů. Jsem si řekl, ufff, bude fronta. Dostanu se na řadu k
sedačce a koukám, autobusy už vysypaly lyžaře. Sjedu za chvilku dolů a
ups. Dalších asi 3 nebo 5 autobusů. Už nevím. Hrklo ve mě, jestli se to
sem vejde... Nevešlo!
Fronta 10 až 15 minut na sjezdovku, kde je člověk dole za 3 minuty, je
prostě masakr. Sjezdovky ucpané lyžařskými školami pro skupiny 20 až 30
lidí. K tomu mraveniště lyžařů a nelyžařů. Prostě masakr, masakr,
masakr.
Sněhové podmínky:
Ráno v 8:00 bylo +1 st. C a sluníčko. Přes noc nasněžilo asi 5 cm
těžkého mokrého sněhu. Sjezdovek upravena jen půlka. Domnívám se, že by
se dalo jezdit všude. Akorát se zřejmě provozovateli nechce utrácet za
úpravu sjezdovek. Kasírovat ceny za hlavní sezonu za půlku sjezdovek ho ale
baví a mně to nepřijde fér.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Staré, asi rakouské 4sedačky, na naše poměry OK. Dokonce se jezdilo
převážně obsazeností ve čtyřech. Zázemí nestačí. WC letité.
Zalidněnost:
Sice byly prázdniny, ale byl všední den a počasí zatažené a deštivé.
Prostě nic moc. U stolu v bufetu mi říkali přísedící, že den před tím
to bylo 2x horší. Že dnes je to volné. To jsem prostě nepochopil...
Občerstvení a aprés-ski:
Bufet u dolního parkoviště malý a narvaný. Fronta na polívku na
minimálně půl hodiny. V bufetu sedí polští lyžaři, čumí do mobilů,
vytáhnou housky a termosky s čajem. Kdo si koupí polívku, tak si nemá kam
dřepnout. Slečna v bufetu příjemná, na ten chaos usměvavá. Pán v bufetu
naštvaný na celý svět. Prostě ho ta práce a tolik lyžařů "baví".
Doprava do střediska a parkování:
Silnice mokré a čisté. Prostě je pořád teplo a počasí pracuje za
silničáře.