Sjezdovky:
Zdejší sjezdovky jsou nadstandardně šíroké, a to od modrých, které
převažují, až po černý a červený rukáv ve spodní třetině areálu.
Jejích délka je lehce přes jeden kilometr. Převýšení sjezdovek je
necelých 250 výškových metrů.
Sněhové podmínky:
Přírodního sněhu je zde velmi málo. Je to jen poprašek. Ve spodní
třetině areálu jsou umístěna sněhová děla, ale moc toho zatím
nanastříkala. Na dojezdu sjezdovek se dá alespoň trošku sáňkovat a
bobovat na technickém sněhu a to využilo pár jedinců.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vše zavřeno. Je zde kotva Dopík, poma Pomík (nevím, zda vůbec ještě
funguje, vypadá dosti unaveně) a kratší vlek Bobík o délce cca 500
metrů.
Zalidněnost:
Bylo zde asi 10 lidí na saních a bobech, jinak nikde nikdo.
Občerstvení a aprés-ski:
Vše zavřeno, takže z vlastních zásob. Když je areál v provozu, tak je
zde několik míst, kde se dá na dojezdu sjezdovek něco sníst a vypít, a to
za velmi rozumné ceny, co jsem viděl na jídelním lístku za oknem: pivo 30
Kč, drštková s pečivem 40 Kč, grog 30 Kč, párek v rohlíku 20 Kč...
Doprava do střediska a parkování:
Silnice od Rumcajse jen vlhká a dobře sjízdná. Parkování bezplatné a
hned u vleků. Zpět mě ale čekalo velké překvapení, kdy od Horek u Staré
Paky jedu ve velké koloně až do Jičína, kde se dělí silnice na Prahu buď
přes Poděbrady, nebo Mladou Boleslav. Byl to velmi dlouhý had aut. To jsem
něčekal, když byly hotely a penziony zavřené. Přišlo mi to, jak kdyby
vše v Krkonoších fungovalo.