Sjezdovky:
Sjezdovky nebyly sice oficiálně otevřeny všechny, ale vlastně po všech
se jezdit dalo. I po Prdecké. Díky měkkému prašanovému sněhu se prostě
dalo projet všude, kam lyžaře jen napadlo. My nejvíc jezdili po naší
oblíbené Víťově, a odpoledne jsem si užili i trochu freeride.
Sněhové podmínky:
Sněhu naštěstí napadlo docela dost přírodního, na hlavních
sjezdovkách byl smíchaný s umělým. To bohužel místy zhoršilo kvalitu,
občas byla někde hodně uklouzaná místa a někde zase ošklivé hrudky. Ale
sníh držel bez většího nahrnutí a bez ploten celý den. A že to byl den
fakt kouzelný! Slunce, slunce, slunce... A ty nádherné výhledy do dálky -
Sněžné jámy, Černá hora a dala bych za to krk, že jsme snad viděli i
Sněžku!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jezdily dvě. Tedy... až do určité doby. Málem jsem tu zažili
to, co vloni ve Špindlu. Kolem půl jedné se zastavila lanovka na Pizáru.
Definitivně, na celý den. A my stáli 3 místa před nástupním pásem. Tak
to bylo o fous. Sice tam lidi neviseli tak dlouho, odhadem 20 minut, než je
pomocí nouzového režimu sundali, ale i tak. Fakt už to nechci nikdy zažít!
A chci zpátky svoji rychlopomu, co tu byla, ze které můžu kdykoliv slézt! A
chci zpátky svoje kadibudky, které stály na parkovišti a z neznámých
důvodů letos zmizely! To jako proč??? To má být zlepšení zázemí? Ve
spodní části areálu jsou 2, slovy dámské WC! To bude v hlavní sezoně
pěkná fronta! Fakt by to chtělo trochu inovovat a zainvestovat do zázemí.
Škrábat se ke kase po zmrzlém sněhu taky není žádná hitparáda. Co
takhle nějaké schody???
Zalidněnost:
Nádhera. Jezdili jsme pořád do kolečka. Ani po poruše druhé lanovky se
to nezhoršilo. A ani jeden Polák. Asi nejsou očkování, či co. Kontrola
certifikátů u pokladny ve frontě proběhla s úsměvem.
Občerstvení a aprés-ski:
Stále stejné, nic se nezměnilo. Dali jsme si čočkovku na Hermíně a pak
hranolky dole v bufetu. Ceny ještě únosné.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Kdo se bojí, ať sem
nejezdí. Já jsem holka odvážná, mám dobré auto a jsem dobrá řidička.
Takže celkem v poho. Ale místy to klouzalo jako blázen. Ale jedu do hor, že
jo. Ne jako do Špindlu, skoro jak po dálnici. Parkovali jsme skoro na stejném
místě, jako pokaždé.