Alpbachtal Wildschönau - Ski Juwel aktuální report z 20.12.2021

Sjezdovky:

Pokud si po návštěvě takového Saalbachu budete říkat, že značení sjezdovek příliš neodpovídá reálnému stavu, vězte, že jste pravděpodobně ještě nenavštívili tento areál. Velká většina červených sjezdovek je minimálně hodně rudá, ale často i černá, a to v takřka v plné délce. Obecně jsou zdejší svahy velmi členité, což někomu může vyhovovat, nicméně prudké hangy často střídají ještě prudší a ač jsem projel v podstatě vše otevřené, tak sjezdovku, kde by se dalo pohodově a pohodlně carvovat, jsem nenalezl. Je to samozřejmě hodnocení silně subjektivní, ale jako relativně zkušený lyžař si to troufám zobecnit.

Nejprudší svahy se spouští z vrcholu Gmahkopf, opravdu výživná je třeba více než 3 km dlouhá sjezdovka č. 43 a 44 vedoucí až do údolí, na které se střídá stěna za stěnou. Opatrnější ji proto většinou raději "sjížděli" v kabince lanovky. Naopak lehce přívětivější sklon nabízí sjezdovky pod vrcholem Schatzberg, konkrétně červená sjezdovka vedoucí pod Schatzbergbahn patří asi k tomu nejlepšímu, co může areál průměrnému lyžaři nabídnout.

Bohužel, 99 % modrých sjezdovek v areálu tvoří pouze úzké přejezdové cesty, ty černé jsem raději ani nezkoušel.

Sněhové podmínky:

Se sněhovými podmínkami to zatím není žádná sláva. Sněhu je zhruba tolik jako třeba v Krkonoších, na spoustě svahů bohužel ležely kamínky. Nicméně pokrývka rozhodně není tak nízká, že by prosvítala tráva (pouze na několika málo místech), spíše dle mého názoru rolby vytahaly kameny na povrch. Paradoxně lepší sněhové podmínky byly často na dojezdech do údolí, které areál poctivě dosněžoval pomocí děl (i přes mrazivé počasí však ne za provozu, takže palec nahoru).

K negativům se přidal ještě místy i hodně zmrzlý sníh, povolil jen v úsecích, které stihlo odpolední slunce osvítit. Především pod Schatzbergem to bylo již odpoledne bez ledu a "tak akorát".

Jinak se díky nulové zalidněnosti manšestr držel tak na 70 % svahů až do 16 h, bohužel však často překvapil tím, jak umrzlý byl.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Polovina areálu pod Gmahkopfem je obsluhována především staršími zařízeními, výjimkou je hlavně šestisedačka s bublinou a vyhříváním Gmahbahn. Jinak vám ale třeba celkem dlouhá neodpojitelná čtyřsedačka Hornlift 2000 dokáže zprostředkovat prvotřídní zážitek v podobě promrznutí. Druhá polovina areálu pod Schatzbergem je jednoznačně modernější. Nové kabinky i sedačky zajišťují dostatečný komfort, ovšem za horšího počasí je jasně znát chybějící bublina či vyhřívání.

Zázemí v pořádku, toalety samozřejmě na každé nástupní stanici. Na některých přístupových místech jsou jezdicí schody, jinde si bohužel člověk musí pár schodů vyšlápnout sám, ale žádná tragédie to není.

Zalidněnost:

Jeden z hlavních pozitivních faktorů. Na všech parkovištích většinou jen desítky aut, na sjezdovkách vždy průměrně tak 5 lyžařů, takže absolutně bez problémů.

Občerstvení a aprés-ski:

Nevyužil jsem, hotelová strava je plně dostačující. Chat je u sjezdovek poměrně hodně a vypadalo to až smutně, jelikož málokdy u nich byli vidět nějací návštěvníci. U jednoho občerstvení jsem dokonce zahlédl, že v pondělí mají klidový den a tudíž zavřeno. No, myslím, že kdyby byla návštěvnost vyšší, s klidem by se ho vzdali.

Aprés-ski se spíš nekonalo, z jedné boudy jsem zaslechl po 16. hodině hudbu, ale stály před ní opřené jen jedny lyže...

Doprava do střediska a parkování:

Doprava bez problémů, za 3 minuty z hotelových garáží. Parkoviště v Inneralpbachu je plně pokryté ledem, avšak bohatě posypaným kamínky. V provozu byl i vláček, který rozváží lyžaře na vzdálenější parkoviště, jenže neměl koho vozit a jezdil naprázdno.