Alpbachtal Wildschönau - Ski Juwel

Alpbachtal Wildschönau - Ski Juwel - lyžování

V sousedství dvou obřích lyžařských komplexů Skiwelt Wilder Kaiser a Kitzbühel nedávno vyrostl ještě jeden „gigant“, vzniklý spojením z komornějších středisek Alpbachtal a Wildschönau. Ski Juwel má ještě přehlednost malého střediska, ale je už i tak trochu „velký“. Je tak trochu rozkročen mezi „vesnickým“ střediskem a megaareálem.

Ski Juwel se na mapě sjezdovek převážně „červená“, přičemž v Alpbachu mají tratě tmavší odstín než v pohodovějším, namodralém Wildschönau.

Dvoupatrový lyžařský areál na Wiedersberger­hornu nad Alpbachem je poměrně rozmanitý co do charakteru terénu i sněhových a povětrnostních poměrů – ve vrcholových partiích se rozplétá malá pavučinka poctivých červených sjezdovek se zhruba 400m převýšením a velkorysou šíří. Opravdu dlouhé jsou tak až sjezdy do údolí – členitější a proměnlivější trať stéká směrem k Alpbachu, velkoryse široká červená dálnice pak do Inneralpbachu, kde lze přesednout na kabinku směr Wildschönau.
Z centrálního vrcholku Gmahkopf padají po východním svahu dvě poctivě červené, avšak velmi široké tratě, které na hranici lesa odtraverzují k severu a pokračují širokým lesním průsekem k 6sedačce Gmahbahn a ještě dále pak k mezistanici kabinky, nebo odbočí do širokého červeného lesního průseku do Inneralpbachu. Po severním úbočí Gmahkopfu – podél přístupové kabinky z Alpbachu – spadá jednak černá, jednak červená sjezdovka, která pokračuje po několika strmějších mýtinách až do údolí.
Trochu nepřehlednosti do orientace vnáší jen fakt, že zatímco sjezdovky stékají po spádnici svahu, páteřní 6sedačka Gmahbahn vyjíždí „šikmo“ svahem. Moderní a luxusní lanovka je vyhřívaná, opatřená modrou bublinou a má bezpečnou mezinožní zábranu s opěrkou lyží, ale i nástupiště, které se při nástupu dětí zvyšuje tak, aby mohly samy bez pomoci dosednout.
Gmahkopf má na své odvrácené straně malý, nenápadný „dolík“ Kohlgruben s krátkou, avšak velmi svižnou červenou sjezdovkou a okružní modrou tratí, v horní části obsloužené pomou, kde je pro zpestření vytyčen krátký meřený rychlostní úsek. Pod Gmahkopfem je také malý snowpark s překážkami – ovšem žádná crossová dráha ani jiné atrakce, jaké jsou v mnoha jiných areálech už zvykem.
Ještě hlouběji v areálu se točí 4sedačka Horn 2000, již obklopuje široká horská pláň s bezpečným freeridovým terénem, kterou protíná přímá, lehce rozvětvená černá sjezdovka a tři akorátní červené, z toho dvě poměrně vzdálené od lanovky, za jejichž „odloučenost“ je třeba podstoupit delší a místy rovinatý traverz jak tam, tak zpět.
V údolním Inneralpbachu se nachází ostře červený „jednohubkový“ svah s vlekem a cvičné louky se školními výukovými parky.

Hlavnímu východnímu svahu Schatzbergu, přivrácenému k vesničce Auffach v údolí Wildschönau, dominují širokánské, červeně značené, dálniční sjezdovky – místy namodralé, zvlášť podél 6sedačky Gipfelbahn, poměrně nenáročná je i jediná černá varianta. Sjezd do údolí začíná svižně červeným širokým hangem, brzy se ale napřimuje a v „letištním“ lesním průseku pohodově stéká na slunečnou louku kolem mezistanice, využitou pro cvičné svahy. Dále do údolí pokračuje promenádní, lehká červená sjezdovka se třemi variantami.
Velmi romantické a atraktivní pro děti je zákoutí kolem vleku Thalerkogl, poháněného dieselovým agregátem – příjemná, „hopsavá“ červená sjezdovka má zvrchu snowpark s lehkými překážkami, skoky a vlnami, které dětem vynahradí jinak chybějící „funslope“.
Nejstrmější tratí na Schatzbergu je „přejezdová“ červená, stékající po západním svahu směrem do Inneralpbachu.
Morálně zastaralá je malá přibližovací 4místná kabinková lanovka z Auffachu, v níž je nutné při nástupu i výstupu zdolávat staniční schody, vrcholové partie Schantzbergu jsou ale obsloužené dvěma expresními 6sedačkami. Moderní je i spojovací kabinka mezi Inneralpbachem a Schatzbergem – velmi prostorná, prosklená s krásným výhledem a uhánějící rychlostí až 6 m/s. Atraktivní červená trať podél ní končí v mezistanici, nejspodnější úsek je třeba absolvovat lanovkou.

Skipas Ski Juwel pokrývá i dva „odtržené“ areály – jednak Reitherkogl v Alpbachtalu a jednak Markbachjoch ve Wildschönau, které potěší solidním 700m převýšením a po většinu sezóny i absolutním klidem.

Z výhledů na stejnorodé „moře vrcholů“ Kitzbühelských Alp vyčnívá na východním obzoru Wilder Kaiser, výrazně se tyčí i „lyžařský“ pahorek Hohe Salve nebo Kitzbüheler Horn, Loferer Steinberge a Hochkönig a na severu potom masiv Karwendel.

Alpbach je pohledná, zdánlivě obyčejná zachovalá tyrolská vesnička, která si díky přísným stavebním omezením už více než 50 let uchovává architektonickou harmonii tradičních dřevěných „chalup“. Oceněna byla i jako nejkrásnější (květinová) vesnička v Rakousku. A má se proč „zdobit“ – každoročně se sem v srpnu sjíždějí vědci a myslitelé z celého kontinentu na neformální Evropské fórum. Ve velké oblibě mají Alpbach jako prázdninovou destinaci Angličané – už po válce tu vojáci založili lyžařský klub. A ostrovní kořeny má dokonce i staletý kostelíček Sv. Osvalda.
Centrum vesničky, shluknuté kolem kostelíčku se hřbitůvkem, se sluní ve svahu naproti hlavním sjezdovkám Wiedersbergerhornu, a tak se dojíždění nedá úplně vyhnout – nízkopodlažní skibus ale jezdí spolehlivě a zdarma, cesta trvá okolo 5 minut. Ve výše položené osadě Inneralpbach, odkud vyrážejí lanovky jak na Wiedersbergerhorn, tak na Schatzberg směrem do Wildschönau, jsou penziony v o něco bližší, pěší vzdálenosti od sjezdovek.