Sjezdovky:
Sjezdovky jsou tu dvě, vlevo delší červená (cca 600 m), vpravo kratší
modrá (cca 300m). Uprostřed je lesík a z modré se ve dvou místech dá
přejet vlevo na červenou. Tam, kde začíná vlek na modré, je ještě
červený sjezd k druhé sjezdovce a jen z mého pohledu je to opravdu poctivý
červený krpál.
Jezdili jsme jen modrou, neboť červenou ještě dosněžují
a upravují. Modrá je místy užší, dole se již rozšiřuje, má příjemný
sklon.
Sněhové podmínky:
Od pátku začalo sněžit a jemně sněžilo ještě přes poledne, pozdě
odpoledne přestalo a trochu vysvitlo i sluníčko a byli vidět najednou
panoramata před námi. Všude krásně bílo, teplota lehce pod nulou, na
sjezdovce mix technického a přírodního sněhu. Žádná vyvátá místa,
žádné ledové plotny, prostě tak akorát, jak to má být. Příjemně jsme
si lyžovačku užili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dva vleky typu poma. Na modré sjezdovce pomalejší, vhodné opravdu pro
začátečníky, tyče se zahnutým talířkem, občas se objevila i rovná
tyč. Jen hned na začátku je potřeba počítat s tím, že vlek trochu
vytahuje, ale po dvou metrech už jede dobře. Obsluha postarší pán a
bohužel na to, že tam většina lyžařů či snb byla dětí, tak moc
nepomáhal, až když se jim vícekrát nepodařilo tyč chytnout, tak vylezl z
chatičky a podával. Z jiných středisek jsem zvyklá, že obsluha tam
většinou opravdu stojí a jsou připravený a ochotný hned pomoci. Možná
měl blbý den, nevím? Jinak tu mají lyžařskou školičku, sáňkařský
svah, půjčovnu, u pokladny jedna Toi Toi (celkem čistá i s toaleťákem),
druhou jsem zahlédla u občerstvení dole.
Zalidněnost:
Když jsme přijeli po poledni a sjeli první kopec, který se zdál
prázdný, překvapila nás fronta u vleku, asi dvaceti lidí, to jsme čekali
snad deset minut. Stojí se pak ve svahu. Nejlepší to bylo cca od tří, kdy
už lidí bylo jen pár, tak se to dalo.
Občerstvení a aprés-ski:
Nahoře u parkoviště naproti pokladně malý stánek, klasika - párek v
rohlíku, klobásy, vafle, káva, čaj, studené nápoje. U konce modré
sjezdovky občerstvení i s vnitřním posezením, ale nevyužili jsme.
Doprava do střediska a parkování:
Pokud se jede z Chomutova, je to lepší vzít horní cestou přes Výsluní,
kde i silnice byla v lepším stavu než klikaté silničky zezdola od
Prunéřova, či Klášterce... Menší parkoviště pro cca 20 až 30 aut,
měli jsme štěstí hned ze začátku, když někdo odjížděl.