Sjezdovky:
Nádherně upravené sjezdovky - není jediná, která by mě nebavila. I
přes to, že Kaunertal není obří továrnou na lyžování, naštěstí,
sjezdovky zde jsou nádherné. Černá šestka s přírodními hupy a sem tam
nějakou zatáčkou je opravdová lahůdka pro rychlejší sjezdaře. Dlouhá
červená sjezdovka č. 17 s převýšením téměř 1 000 m. Velmi hravá a
místy hezky točivá. Ledovcové modré pláně č. 3 a 6 u kotvy jsou
perfektní, téměř dokonalé pro trénovaní oblouků. Sjezdovky kolem
novější lanovky Weißseejochbahn s nádherným manžestrem a výběrem sklonu
jsou celé dopoledne zalité sluncem a téměř bez lidí.
Sněhové podmínky:
Téměř dva metry sněhu, sníh začátkem března dokonalý. Nebyla jediná
sjezdovka s plotnami, či nahrnutým sněhem.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Trochu starší, ale pohodlná sedačková lanovka Ochsenalmbahn vede ze
spodního parkoviště do centrální části střediska, odkud se rozbíhají
další lanovky.
Obří kabina Falginjochbahn obsluhuje sjezdovky č. 8, 9 a 10. Samotá
jízda kabinou je zážitek. Jen jezdí pouze jedna a je třeba si na ní
chvíli počkat. Lidí ve středisku bylo tolik, že za celý den se mi stalo
jen 4x, že jsem musel jet s někým dalším na lanovce a ani jednou jsem nejel
více než s jedním dalším lyžařem, tedy až na obří kabinu
Falginjochbahn.
Zalidněnost:
Minimální, tak jak už na Kaunertalu bývá zvykem, zatím. Lidé
naštěstí jezdí do lépe přístupných středisek a často je odrazuje
40min. cesta autem strmým stoupáním z nejbližšího ubytování.
Občerstvení a aprés-ski:
Gletscher Restaurant je veliká samoobslužná restaurace, ceny rakouské
jako všude v Alpách, ale výběr parádní.
Doprava do střediska a parkování:
Sama o sobě zážitkem. Vyrazil jsem z Prahy v 18:00 hned po práci, po
cestě přespal v Mnichově a druhý den v 7:50 jsem již stál sám na
prázdném parkovišti v nadmořské výšce 2 750 m n. m. I přes příval
sněhu týden před mou cestou a jednu spadlou lavinu přes silnici po cestě do
střediska byla cesta prakticky bez sněhu. Cesta je skvěle udržovaná celou
zimu.