Sjezdovky:
Sjezdovky byly vlastně díky prašanu sjízdné všechny, i když
oficiálně některé otevřené nebyly - například Prdecká, byla ale i
urolbovaná a jezdilo se po ní pěkně. Na Superturistické byla puštěná
děla, tu jsme si užili až v sobotu. Turistická ve spodní části byla po
oba dny asi nejhorší - objevily se tu dost plotny, asi od usilovného
zasněžování. V pátek byla po ránu naprosto dokonalá Víťova - manšestr
byl sice měkčí po nočním sněžení, ale urolbováno bylo po celé šířce
a bez přechodů a hrudek. Tam jsme jezdili celé dopoledne. V sobotu to tady
byla ale naprostá katastrofa - čerstvý ranní sníh se hrnul hned při první
jízdě. Brzy jsme se proto přesunuli na okrajové sjezdovky - střídali jsme
Prdeckou a Superturistickou, také dlouho vydržela nerozhrabaná i zkratka mezi
areály - Strýčkova.
Sněhové podmínky:
Sníh připadl nový jak ze čtvrtka na pátek, tak i z pátku na sobotu.
Paseky jsou konečně krásně zasněžené tak, jak to tady máme rádi. K tomu
oba dva dny po většinu dne slunce. Co víc si přát ke štěstí lyžaře.
Jen ten vítr dost foukal, naštěstí jen na lanovkách v horní části. Jó
kdyby tady byla naše stará dobrá rychlopoma, tak bychom o větru ani
nevěděli... To je holt daň za pohodlí.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu všechno. Dvě lanovky jsme střídali, jezdily i dětské
vleky.
Zalidněnost:
Oba dva dny nás překvapila zalidněnost, která nebyla nijak
katastrofální. Obzvlášť v sobotu nás to docela příjemně zaskočilo, v
půl jedenácté jsme se nevěřícně při dojezdu skoro až před turnikety
stále otáčeli, co jako se to děje a kde jsou lidi? Celý den byl ale
nějaký posunutý, fronty se nakonec tvořit začaly, ale spíš až kolem 12.
hodiny, vypadalo to, že lidi ráno zaskočilo počasí, kdy ještě docela dost
sněžilo a vyrazili až později.
Občerstvení a aprés-ski:
Oba dva dny jsme na první pauzu využili Hermínu, kde jsme si dali jejich
"polýfku" a druhou pauzu jsme si dali jen rychlé občerstvení ve spodním
kiosku.
Doprava do střediska a parkování:
Tak to je kapitola sama pro sebe. Dojet do Pasek, to je vždycky oříšek,
ale vyjet z nich, to už chce fištróna! V sobotu jsme mysleli, že tady
zůstaneme uvěznění navždy. Tři autobusy zablokovaly výjezd z
parkoviště, pak se konečně kolona aut před námi hnula, ale to ještě
nebylo vyhráno, ještě vyjet úzkou a uklouzanou serpentýnovatou silničku,
kde stačí malé zaváhání, a skončili bychom jako jeden nešťastník ráno
a další odpoledne v příkopě... A to je jen taková třešnička na dortu. K
tomu je potřeba ještě připočíst další dlouhou silničku z Plav, kde snad
ty zatáčky při každé naší cestě někdo přidává... a všechny stojí
za to.... Zpáteční cestu jsme po oba dny volili přes Rejdice, kde to také
není žádná velká hitparáda, ale aspoň to tu není z uklouzaného kopce,
ale do uklouzaného kopce. A pak hurá z Kořenova po státovce. Parkování pro
nás ranní ptáčata bez problémů, na VIP místě.