Sjezdovky:
Sjezdovky byly otevřené všechny, střídali jsme nejvíc 12a a 12b,
odpoledne jsme byli chvíli i na straně vedoucí do Míseček. Dvakrát jsme
projeli i horní část Vodovodní cesty, kdy se projíždí lesem a vyjede se u
Jilemnické boudy.
Sněhové podmínky:
Při pohledu ráno na kamery bylo rozhodnuto, že jedeme nejdřív na
Medvědín a pak se můžeme případně přesunout do Svaťáku, k čemuž jsme
nakonec ze spokojenosti a částečně i lenosti nedospěli. Kopec byl od rána
zalitý sluncem a zasypaný novým prašanem. První jízda byla naprosto
neskutečná – povrch tvořila urolbovaná vrstva nového sněhu z minulých
dnů, který v noci stačil promrznout a na ní napadlo přes noc asi 5 cm
nového. Byla naprostá nádhera se spolu s dalšími prvními lyžaři spustit
po tom nedotčeném nádherném sněhu z kopce dolů. Syn mě nepředjížděl,
což bylo divné, jel podivně pomalu, když jsem se ho dole ptala proč, tak
prý si vychutnával to neskutečné zvláštní ticho při první jízdě –
jindy ranní zmrzlá sjezdovka vydává typický zvuk, dneska to bylo naprosto
jiné. Postupem času se prašan klasicky rozjezdil a v prudších pasážích
se nahrnuly menší muldy, ale nebylo to nic tragického. Nejdéle se dalo
pěkně jezdit na široké 12b - ta vydržela v super kondici až do pozdního
odpoledne. Počasí vydrželo cca do půl druhé super, pak se zatáhlo,
přidala se i mlha a začalo drobně sněžit. Ale končili jsme v půl
čtvrté, takže to zas tolik nevadilo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jezdili jsme hlavně čtyřsedačkou na Medvědín, odpoledne i párkrát tou
z Míseček, několik jízd jsme absolvovali i na kotvě obsluhující sjezdovku
12b. Všechno jezdilo plynule, zastavování minimální.
Zalidněnost:
Strategická volba všedního dne ještě před pololetními a jarními
prázdninami se osvědčila. Tak málo lidí na první lano jsem tu dlouho
nezažila, menší fronta se udělala až v klasický čas mezi půl jedenáctou
a půl dvanáctou, to jsme se na chvíli přesunuli na kotvu a dali si něco k
snědku, když jsme od Zubra sjeli dolů, už to bylo zase bez fronty. Odpoledne
naprostá pohoda. Podle Gopassu jsme najezdili 46 km.
Občerstvení a aprés-ski:
Měli jsme jen jednu občerstvovací pauzu, opět jako vždy u Zubra, uvnitř
měli kulajdu, kterou nejíme, tak jsme si koupili u okýnka gulášovku a vzali
ji dovnitř. Cena 95,- už pro mě není moc akceptovatelná, ale chtěli jsme
si dát něco teplého a tady jsou polévky aspoň velké. Pití vlastní.
Špindl gastronomy a její ceny není asi nutné komentovat.
Doprava do střediska a parkování:
Už omrzlá silnice vedoucí z naší obce na jičínskou nevěstil nic
dobrého. Auta před námi jela podezřele pomalu, nebylo se co divit, vozovka
byla namrzlá a naprosto neošetřená. Když jsme se konečně dostali na
hlavní silnici, bylo to podstatně lepší, tam jsem aspoň mohla trochu nahnat
časovou ztrátu. Silnice se znovu zhoršila od Studence, odtamtud až do
Vrchlabí na ní byla vrstva sněhu a teplota klesala pod nulu. Příjemně
překvapil úsek z Vrchlabí do Špindlu, tady to vypadalo podstatně lépe,
než jsem čekala. Dojezdový čas 1:15 ve všední den a v takovýchto
podmínkách je však naprosto luxusní, o víkendu po suché silnici jezdím za
1:10. Na parkoviště jsme dojeli v 8 hodin, takže jedno z prvních VIP
míst.