Sjezdovky:
Otevřené je momentálně vše, což se také vzhledem k podmínkám a
jarním prázdninám očekává. Takže se dalo fajnově zajezdit i na sjezdovce
č. 12, na které dokonce vzniknul nový most (či spíš můstek) a není již
nutné překonávat na lyžích silnici. Vzhledem k povaze sjezdovky, která
nebývá moc často otevřená a je, dá se říct, i lehce odlehlá, je to pro
mne lehkým překvapením. Ale na druhou stranu jde o most v šíři sotva
jedné rolby, takže spíš nouzové řešení - asi jako tomu bývalo dříve
na Monínci, než postavili širší, "plnohodnotný". Oficiálně zavřená
byla i spodní část černé, tedy červená č. 2. Sjet se tudy ale vzhledem k
dostatku sněhu zřejmě dalo, ovšem nezkoušel jsem. Jinak se jezdí všude v
plné šířce, což je fajn.
Sněhové podmínky:
Se sněhovými podmínkami to bylo o dost horší, až se mi ani nechtělo
věřit den starému reportu, kde byly vcelku vyzdvihovány. Nicméně já jsem
zvyklý, že zde skoro vždy zažiju led nebo muldy, nebo ještě lépe oboje
najednou.
Nejlepší podmínky byly asi na černé č. 2 a tradičně též na asi
nejlepší zdejší sjezdovce č. 4 u kotvy. U obou byla vinou logicky nižší
zalidněnost. Zato ostatní sjezdovky byly jakž takž použitelné možná tak
do 11, resp. 12 hodin. Pak se v horních partiích vyhrnul led a v dolních zas
muldy. Ty mi byly opravdovou záhadou, jelikož teplota se pohybovala jen okolo
2 stupňů nad nulou a slunce se občas i schovalo za mraky, takže nepanovalo
úplně typické jarní počasí. Přesto byla ve spodních partiích sjezdovek
už kolem 14. hodiny taková kaše, že to vypadalo jak lyžování na
písečných dunách.
Nejlépe na tom byla asi ještě modrá č. 11 na Bubákově, kde byl od
rána pěkně umrzlý povrch a držel až tak do 14 hodin, takže se jezdilo
celkem rychle. Ani poté to díky mírnému sklonu nebyla tragédie. Naopak
třeba vedlejší modrá č. 12 byla tragická možná už před obědem,
jezdilo se minimálně ve 30cm vrstvě sypké kaše. Na všech dojezdech to bylo
s postupem času stále horší a třeba na dojezdu červené č. 1 se lyžaři
topili snad v půlmetrové vrstvě mokrého sněhu.
Přejezd z Herlíkovic na Bubákov byl klasický plný ledu, terénních vln
a místy koukalo i bahno a pár kamenů.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na tomto poli se nic nemění, jen obě lanovky už dávají znát svůj
vyšší věk. Rovněž jízda není z nejrychlejších, na Bubákově 8 minut,
v Herlíkovicích 10. Na neodpojitelné sedačky ale normální výkon. Zázemí
též stále stejné, toalety čisté a dobře dostupné.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla průměrná, nikde se nečekalo, resp. maximálně na 3 až
5 sedaček, ale na sjezdovkách prázdno rozhodně nebylo. Někdy bylo holt
nutné oblouk zkrátit či zpomalit, ale většinou se to dalo. Překvapivě se
tu v době jarních prázdnin vyskytovalo i pár lyžařských kurzů, ale
většinou jsem je potkal jen někde u výstupu z LD a po obědě to zřejmě
zabalili úplně.
Občerstvení a aprés-ski:
Po letmém zhlédnutí jídelních lístků, resp. vývěsních tabulí u
většiny restaurací v areálu jsme stejně nakonec skončili v restauraci
patřící areálu pod LD Žalý. Smažený sýr byl evidentně čerstvě
dělaný a ne jen z polotovaru, hranolky dobré a ještě trochu salátu i
bohatá porce tatarky, to vše za nějakých 170 Kč. Před restaurací byl i
ski test Head (zdarma) a pravděpodobně i nějaká ochutnávka R. Jelínka.
Bohužel ale žádné z širších lyží, které bych rád vyzkoušel, k
dispozici neměli a trápit se na nových SuperShapech by asi bylo podobné jako
na mých Prestigích.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy po D10 a přes Jičín vcelku bez problémů, s velkým
množstvím kamionů, ale to je zde ve všední dny norma. Překvapila mne však
zřejmě nějaká akce PČR - mezi MB a Vrchlabím chytali hned na 4 místech
(2x neoznačeně a 2x ve vlastních autech). Naštěstí zcela nepochopitelně
stály 3 hlídky v páteční ráno ve směru do Prahy, takže ani nevadilo, že
jsem si prvních dvou všimnul až při průjezdu kolem nich, předjíždějíc
jiná auta.
Poté jsem si již řekl, že statisticky není možné potkat
další a ono ejhle... Naštěstí však všechny hlídky měly již někoho "v
hrsti". 
Při cestě zpátky již zřejmě panovala u PČR siesta a tak byl na
silnicích klid (nepočítám-li protisměr, který byl v podstatě jednou
dlouhou kolonou). Po asi 15 letech jsem na základě rady navigace zkusil místo
cesty přes MB trasu přes Poděbrady a D11 a byl jsem velmi mile překvapen.
Časově možná o pár minut delší, ale vskutku jen o pár; kilometrově
nachlup shodné a přitom méně kopcovité a s daleko nižší intenzitou
dopravy. Příště z Krkonoš tedy asi tudy. 
Parking ve středisku pod kabinkovou lanovkou nebyl zřejmě plně obsazený,
ale kupón ze SNOW jde stejně jako v minulých letech uplatnit pouze u hotelu
Eden, a tak je nutné popojet, ale především popojít dále. Na parkovišti
vše organizoval personál, jinak by se asi dalo najít i nějaké místo až u
hotelu. Takhle je bohužel nutné se projít cca 200 metrů ke kase a pak
ještě po schodech ke kotvě, což je bída.