Sjezdovky:
Většina sjezdovek je lehčího rázu, dominují modré sjezdovky, včetně
cvičných luk. Jediná sportovnější sjezdovka se nachází pod novou
šestisedačkou, ať už přímo pod ní, značená černě (podle mně je to
spíš taková lepší červená), resp. její červená varianta obíhající
les. Mimo provoz byla sjezdovka č. 10 Pánská, při pohledu odspoda se
tvářila jako slušný svah. Sníh na ní byl, důvod proč byla mimo provoz,
neznám. Ostatní svahy na straně Hynčic vč. toho pod dvousedačkovou
lanovkou Kaple jsou lehké tratě, vhodné právě pro začínající
lyžaře.
Sněhové podmínky:
Nevyzpytatelné počasí posledních dní se podepsalo na kvalitě sněhu -
během nocí mrzlo, ve dnech pak plusové teploty, takže většina svahů měla
zmrzlý podklad a na něm vrstvu technického sněhu. Hodnotím snahu střediska
vytvořit z těchto bídných podmínek aspoň něco sjízdného, čekal jsem
mnohem horší sníh. Jedinou výhodou ten ledový podklad měl v tom, že se na
něm nevytvořily muldy. Během našeho (jednodenního) pobytu sněžilo cca 2
hod. kolem poledne, takže připadlo několik cm přírodního prašanu.
Celková výška pokrývky byla kolem 50 cm většinou technického sněhu, mimo
sjezdovky jen nesouvislý poprašek. Jediné vydřené místo bylo na dojezdu k
šestisedačce, přitom by pomohlo hodit tam pár lopat sněhu, které by to
spravily. Zde také najdeme malý funpark pro děti se dvěma krytými
pojízdnými koberci.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisku dominuje nová šestisedačková lanovka Doppelmayr Garaventa
D-line s vyhřívanými sedáky a bublinami proti nepřízni počasí (hodily se
- skoro celý den foukal vítr), kontrastně k tomu působila stará
dvousedačka Kaple. Vleky jsou vesměs talířové Tatrapomy, resp. klasické
pomy a jako doplněk dětská lana. Trochu kuriozně působilo to, že během
poledního sněžení někteří vlekaři odmetali sníh z talířů na
(Tatra-)pomách, zatímco na dousedačce se nasedalo na zasněžené sedačky,
čekal bych v takové situaci aspoň sklopení sedáků při jízdě dolů,
když už ne odmetání napadaného sněhu. Asi záleželo na aktivitě
konkrétní obsluhy. Spojovací Tatrapoma Pevnůstka I byla uvedena v
interaktivních mapách jako zavřená, přičemž normálně jezdila (až na
pár zastavení kolem poledne v důsledku opakující se poruchy). Zajímavostí
je její vedení v zalomené trase.
Zalidněnost:
Většinu návštěvníků tvořily lyžařské školní kurzy a dále pak
rodiny s dětmi. Fronty se nikde netvořily, ale během jízdy na svazích musel
člověk dávat pozor a vyhýbat se různým skupinkám dětí a
začátečníků. No co, každý jsme nějak začínali. :)
Občerstvení a aprés-ski:
Ve středisku je několik možností občerstvení ať už restaurací (dole
u lanovky Kaple, u parkoviště u vleků Pevnůstka), nebo bufetů se stanem
(dole u šestisedačky). My jsme využili hezkou restauraci u vleků, klasická
česká nabídka, výběr ze dvou polévek a několika hlavních jídel - u nás
zvítězily borůvkové knedlíky. Oběd v podobě polévky, zmíněných
knedlíků a pití vyšel na cca 230 Kč. Na vrcholu Štvanice se nachází
rozhledna, otevřená celoročně, nám se ale nechtělo ťapat na horu v
lyžácích, její návštěvu necháváme někdy na léto. Hned pod rozhlednou
najdeme malou krytou odpočívárnu, kde se dá kromě odpočinku i schovat
před nepříznivým počasím. Naopak při slunečném počasí lze využít
několik dřevěných lehátek k opalování.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska se dá dostat ze dvou míst - my jsme přijeli do Stříbrnic a
parkovali přímo pod stanicí nové lanovky. Příjezd je možný ještě od
Hynčic a parkovat buď u dolní stanice lanovky Kaple, nebo až u vleků
Pevnůstka I a Pevnůstka II. Všechna parkoviště byla zaplněna cca ze 2/3
své kapacity. Velké mínus má u mně povrch velkého parkoviště pod
šestisedačkou, kde jsme stáli my - jedná se pouze o nijak nezpevněnou
plochu, kde plusové teploty v kombinaci s tajícím sněhem způsobily měkký
blátivý povrch s vyjetými kolejemi. Chtělo by to zpěvnění nějakou drtí,
štěrkem apod.