Heiligenblut aktuální report z 21.12.2024

Sjezdovky:

Středisko uvádí 55 km, z toho 21 km otevřených. Já napočítal 10 km v provozu, z toho jezditelná byla ani ne polovina. Zbytek jsou cesty, nepříjemné traverzy nebo úseky, které byly na hranici bezpečnosti. To ilustrovala situace při našem odchodu, kdy nezkušení lyžaři závěrečný hank sjížděli po zadku s lyžema v ruce, obcházeli to pěšky nebo to s různou úspěšností sešupovali. Nutno podotknout, že jízda po celé sjezdovce č. 10, která navíc dvakrát přímo křižuje cestu pro auta, byla nebezpečná i pro zkušené lyžaře.

Ke každé lanovce otevřena jedna možnost sjezdu a leckde jen v omezené šířce (v nejužších pasážích byla šířka pouze na dvě rolby). V provozu jen sjezdovky č. 1 (červená část), 4+5 (bez většiny rukávů), 10 a 11. V nejlepším stavu byla červeno-modrá sjezdovka č. 11. Bohužel pěkná místa znepříjemňovala zapnutá sněhová děla.

Sněhové podmínky:

Jedna velká bída s minimem přírodního sněhu. Chvílema si člověk připadal jak na skicrossu: od rána leckde plotny, jinde zase nafoukaný sníh nebo zmrzlé hrudky někde až hroudy, k tomu navíc rýhy mezi urolbovanými pásy. Ale nejde to na vrub rolbařů, protože prostě není s čím pracovat.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hodilo by se říci spíše nekomfort... Ski areály sice nutí nebo motivují k nákupu skipasů online, ale zajímalo by mne, jestli si sami zkusili nákup online. V případě Heilingenblutu se nákup podařil na třetím zařízení. Na mobilu se jedná o neskutečně otravnou a zdlouhavou záležitost. Stránky nejsou konfigurované pro mobilní zařízení, navíc každý skipas musíte personalizovat (ne, nechci další aplikaci, kterou nikdy jindy nevyužiju). Samotné vyzvednutí v kiosku už proběhlo bez problémů, ale nákup online tak trochu ztrácí smysl, protože fronty u pokladen nebyly a skipas tam stál stejně.

Přepravní zařízení jsou sice starší (až na Panoramabahn, která dokonce vypadá novější než je - 18 let), ale zrovna v těch bych problém neviděl. V provozu byly kabinky A, B a C, sedačka N a vlek P. Vleky jinak asi poslední dobou moc v provozu nebývají, vlek Seppenalm už je dokonce úplně mimo provoz.

Zajímavostí je, že od pokladen k nástupu do lanovky se dostanete velkokapacitními výtahy (co by za ně na Bořislavce dali), protože obojí je v jiné výškové úrovni.

Samostatnou kapitolou je naprostá rarita v podobě kabinkové tunelové lanovky Fleissalmbahn. Jedenáct barevných kabinek ve vláčku pendluje tunelem mezi dvěma částmi areálu. Jízda touhle lanovkou je opravdu zážitek, který jinde nezažijete. Tunel byl vybudován v rámci vodního hospodářství a v létě se v něm místo lanovky prohání voda.

Dalším bizárem jsou sociální zařízení. To ve spodní stanici jsme původně úplně přešli, protože je v budově úplně mimo lanovku. V prostřední stanici zas není vůbec značené a nachází se pod nástupní terasou. Když už ho najdete, nestačíte se divit! Je součástí uzavřené restaurace, která vypadá jako velké skladiště včetně překážkové dráhy z pivních sudů. Sedmdesátkové dlaždičky už jen doplňují celý kolorit.

Zalidněnost:

U lanovek se nečekalo, ale na sjezdovkách úplné volno nebylo. Hlavně kvůli málo sjezdovkám v provozu a jejich často omezené šířce.

Občerstvení a aprés-ski:

Možností občerstvit se je vcelku dost a to jak v obci tak přímo na svazích. Vzhledem rozhodně zaujme Panoramarestaurant Schareck pod stejnojmenným vrcholem. Takových retro restaurací v Rakousku už moc nenajdete. My využili Doris Fleisskuchl ve vzdálenější části areálu a byli jsme moc spokojeni! A to jak se samotným místem (vnitřek v typickém stylu alpských Hütte, zimní zahrada nebo slunečná terasa), tak obsluhou i nabídkou (lístek v galerii).

Po lyžovačce kolem 15 h ve městě úplné mrtvo.

Doprava do střediska a parkování:

Kromě výjezdu na Grossglockner­strasse všechny komunikace suché.

Parkování je v Heilingenblutu velký problém. V obci, u spodní stanice kabinky, přímo nezaparkujete a máte na výběr z několika možností. První je parkovací dům asi 300 m daleko, jenže pokud máte vyšší auto a ještě rakev na střeše, tak tam nezaparkujete. Druhá možnost je vyjet po Grossglockner­strasse k mýtné bráně a doufat, že přímo u ní nebo o něco dále, na parkovišti pod přestupní stanicí kabinkové lanovky, najdete místo. Pokud ne, parkujte podél silnice. To všechno by nebylo až tak hrozné, kdyby vozovka nebyla pod sněhem a ledem. Dole při nájezdu na jinak zavřenou vysokohorskou silnici přitom není aktivované upozornění na nutnost sněhových řetězů. Takže buď s obtížemi vyjedete, nebo to otočíte a místa přenecháte autům s pohonem 4x4. Třetí možností je projet centrem a hledat místo podél silnice za kabinkovou lanovkou. Tam můžete parkovat 100 m daleko (první parkující) až víc než 500 m. Do pěkného kopce slušná rozcvička na začátek! Pokud neuspějete ani s třetí možností, lze zřejmě zaparkovat dále od lanovky a centra a počkat si na skibus.