Heiligenblut aktuální report z 29.03. - 02.04.2018

Sjezdovky:

Naprostá většina tratí se nachází nad hranicí lesa, což má (kromě nevýhody v podobě problematického sjíždění za špatného počasí) jednu zásadní výhodu - mohou být velmi široké. To platí zejména pro Schareckabfahrt (4), Kärntnerabfahrt (5) a Tauernabfahrt (2, 2a).
Černá a červená sjezdovka Fallbichl (1) jsou ze začátku spíše užší, vzhledem k nízké kapacitě kabinky Grossglockner Panoramabahn (C) to však příliš nevadí. Zatímco červená začíná v serpentinách a teprve později se rozšiřuje a napřimuje, velice prudká neupravovaná černá se řítí rovnou dolů, bez zatáček. Vedle červené je i zábavná trať s vlnami.
Sousední svah Viehbühel (8) je pohodovou "kochací" modrou.
Talabfahrt (10), tedy údolní sjezd, je překvapivě prudká červená, na které se strmé úseky střídají s oddechovými přejezdy.
V části areálu jménem Fleissalm jsou tři sjezdovky - červené Gratabahrt (11a) a Muldenabfahrt (12) a modrá Wiesenabfahrt (11). Gratabfahrt je spíše užší vyhlídkovou tratí, zbylé dvě jsou naopak příjemně široké.
Nabídku upravených sjezdovek doplňují čtyři neupravené skirouty, střídavě zavírané podle lavinové situace.

Sněhové podmínky:

Nejspíše nejlepší za několik posledních let: 40 až 150 cm sněhu, během týdne ještě necelý půlmetr přibyl. Kvalita úpravy sjezdovek byla přímo úměrná nadmořské výšce - čím výše, tím lepší. Zatímco Talabfahrt (10) byla upravena naprosto příšerně (hrboly, hrudky, prohlubně), červená Fallbichl (1) neměla chybu. Od čtvrtka do neděle byla uzavřena Gratabfahrt (11a), v pondělí po poledni ji nakonec spustili - brzy sice byla rozježděná, ale za ta panoramata to stálo.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Přepravní park je celkově starší, nicméně většinou pohodlný. Páteří areálu je dvouúseková čtyřmístná kabinka (A, B) z městečka na vrchol Schareck (v mezistanici je nutno přestoupit), z druhé strany pak na Schareck vede pěkná a prostorná osmimístná kabinka Grossglockner Panoramabahn (C).
Pak je tu ještě poslední kabinková lanovka - Tunnelbahn Fleissalm (M). Toto bizarní technické dílo mne velmi zaujalo - dva shluky pětimístných kabinek pendlují převážně vodorovným tunelem tam a zpět, člověk má pocit, že důlním vláčkem vyrazil na exkurzi do štoly.
Sedačka je zde překvapivě pouze jedna, a to čtyřmístná s bublinou - Fleissalm (N). Rychlá, pohodlná.
Zbytek obstarávají kotvy, konkrétně Viehbühel (G), Seppenalm (D), Tauernberg (F) a Hochfleiss (O). Seppenalm bývá v provozu, pouze pokud nejezdí kabinka na Schareck, Tauernberg je takové příjemné liduprázdné zákoutí, Hochfleiss se vyznačuje dost prudkou trasou, vede na nejvyšší bod celého areálu (2 902 m n. m.).
Krátké pomy (Hallenbad - J, Ederfeld - O) využívají hlavně lyžařské kurzy.

Zalidněnost:

I přes prázdninový termín bylo na svazích příjemně poloprázdno. Každý měl prostoru, kolik si zamanul, snad jen v úvodních serpentinách červené Fallbichl (1) a na modré Viehbühel (8) bylo občas trochu hustěji, ale nic dramatického. Fronty se téměř nevyskytovaly; když se utvořil chumel několika desítek lidí u kabinky Grossglockner Panoramabahn (C), obsluha pohotově zvýšila její rychlost, čímž frontu zdárně eliminovala.

Občerstvení a aprés-ski:

Navštívil jsem celkem tři horské chaty - Tauernalm, Bergrestaurant Schareck a Skihütte Fleiss. Jejich společným jmenovatelem je silný vývar s výborným játrovým knedlíkem, jinak jsem vyzkoušel šunkovo-sýrový toust (Tauernalm), talíř grilovaných mas (Bergrestaurant Schareck) a císařský trhanec s jablečnou omáčkou (Skihütte Fleiss). Vše můžu doporučit!

Doprava do střediska a parkování:

Od hotelu jsem dojížděl často jezdícím a dostatečně kapacitním skibusem, který zajíždí do všech koutů vesnice. Cesta z Prahy s přestávkami zabrala asi osm hodin, využil jsem trasu Praha - Tábor - České Budějovice - Linz - Salzburg - Spittal an der Drau - Heligenblut.