Sjezdovky:
Ve středisku se nachází celkem 55 km sjezdovek, vzhledem k právě
skončenému lockdownu (bylo zakázáno ubytování a gastro služby) a slabé
vrstvě přírodního sněhu byla ale v provozu jen část střediska,
konkrétně svahy stékající z vrcholu Schareck, naopak zavřená byla druhá
část střediska pod vrcholem Hochfleiss. Sjezdovky jsou převážně střední
náročnosti, sportovnějšího rázu s různými zatáčkami, terénními
rázy, vlnkami apod., takové mám osobně mnohem raději než svahy vedoucí
rovně dolů. Středisko si zachovává komorní ráz, je tak vhodné pro ty,
kdo má raději klid než přelidněné svahy.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovkách bylo přibližně 60 cm technického sněhu, přírodní
sníh byl ve velké míře odfoukán větrem. Jak jsme se dozvěděli od
místních, toto středisko velmi trpí právě na větrné počasí, kdy vítr
odvane sníh pryč. Což bylo vidět, že v závětrných místech se sníh
krásně držel. Vzhledem k plusovým teplotám přes den sníh měkl a přes
noc mrzl, další den pak už mrzlo celý den a sjezdovky byly přemrzlé, bez
ostrých hran na lyžích to pořádně nejelo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byla kabinková lanovka Rossbach vedoucí vedoucí z vesnice
Heiligenblut, dále navazující kabinka Schareck a Panoramabahn vedoucí k
vrcholu ze sedla Fallbichl, dále pak doplňující kotvové vleky pod vrcholem
Tauernberg (ten byl v provozu pouze první den našeho pobytu) a Viehbühel.
Mimo provoz byla pulzační tunelová lanovka Fleissalm (avšak viděli jsme ji
několikrát v pohybu bez cestujících) a na ni navazující lanovky a vleky.
Trochu kuriózně působila kontrola dodržování nošení respirátorů. Pouze
jeden jediný lanovkář (bohužel měl službu zrovna v nejnevhodnějším
místě na přestupní stanici a po celé dny našeho pobytu) vyžadoval mít
nasazený respirátor i v případě, kdy jel člověk v kabince sám, zatímco
jiní lanovkáři respirátor sami neměli vůbec, a to ani pod bradou...
Při nákupu skipasu na pokladně bylo nutné se prokázat očkovacím
certifikátem (stačilo ukázat v mobilu naši Tečku), příp. potvrzením o
prodělaném covidu.
Během druhého dne našeho pobytu foukal silný vítr, který vířil sníh
a dovolil spuštění lanovek až od 11 hod. a i poté docházelo k častému
zastavování a zpomalování kvůli nárazům větru. Kabinky se pak během
pomalé jízdy docela nepříjemně houpaly do stran.
Zalidněnost:
Úplně prázdné středisko nebylo, ale i tak tam bylo lidí docela
poskrovnu, převážně německy mluvící hosté, Češi a Slováci. Fronty
nikde žádné.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřena byla restaurace na vrcholu Schareck, dále chata na mezistanici
Rossbach a chata Spatzl Alm na sjezdovce, ale nevyužili jsme jejich služeb,
takže těžko zhodnotit. Klasické aprés-ski party se prý v tomto středisku
neprovozovaly ani před covidem. Ve vesnici se nachází krytý plavecký
bazén, zda je teď v provozu, jsme nezjišťovali, měli jsme wellness přímo
v našem ubytování. ;)
Doprava do střediska a parkování:
Jako centrální parkoviště slouží velká podzemní garáž s celkem
šeti podlažími zbudovaná poblíž středu vesnice Heiligenblut, takže
krajinu nijak nehyzdí betonové plochy a odstavená auta jsou tak zároveň
chráněna před nepřízní počasí. Parkování v garáži je zdarma,
příjezd k ní je dobře značený. Cesta z Uherského Hradiště směr Wien a
Graz (640 km) nám trvala přibližně 7 hodin po prázdných dálnicích,
posledních necelých 100 km se jede po okreskách. My jsme měli ubytování na
svahu, kam je v zimě přístup pouze lanovkami, byli jsme tedy vázání na
jejich provozní dobu. Lanovkáři jsou zvyklí a ochotně pomáhají
naložit/vyložit bagáž do/z kabinek.