Sjezdovky:
Sjezdovky ráno upravené a dost tvrdé, jak do nich o víkendu lilo. Okolo
poledne se vršek sjezdovek, tedy spíš konečná lanovek, dostala na slunce a
i mlha se trochu rozestoupila nad celým areálem a sjezdovky lehce změkly.
Vršek byl skoro jako jarní firn.
Sněhové podmínky:
Sněhu stále dost i mimo sjezdovky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na lanovce v mlze, no nic moc, bublina by se hodila.
Zalidněnost:
Lidí už od rána docela dost, když jsem projížděl spodními
parkovišti, tak už se rojili. Jsou jarní prázdniny a zrovna je má Hradec
Králové, mě napadlo. Do oběda se fronta na lanovku pohybovala okolo cca +-
10 minut, po obědě už to bylo lepší.
Občerstvení a aprés-ski:
Dal jsem si jeden rychlopárek v rohlíku za 45 Kč v bufetu nahoře, kde to
bylo na hranici slunce a mlhy.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsem jel přes Jablonec nad Jizerou, kde po Paseckou pilu to
bylo jakž takž, výše se v ledu na cestě udělaly koleje a po odbočení na
parkoviště díry. Při cestě domů tam tekla špinavá břečka. A za prudkou
zatáčkou u muzea už byla cesta holá de facto až nahoru na Bosnu. Zpátky
jsem to vzal na Roprachtice, tam byla cesta holá až na hlavní, na ní byl cca
kilometr děr v ledu, pak už holá silnice.
A v Jilemnici jsem se stavil u sněhové sochy na náměstí, býval tam
vždy vládce hor Krakonoš, ale doba se mění a je tam hrabě Harrach, už
nám zidealizují i feudála... 