Sjezdovky:
Otevřeny jsou snad všechny svahy, které areály nabízí, chybí celkem
možná pár stovek metrů u stojících vleků, ale to není podstatné.
Začali jsme ráno v Černém Dole, který nezklamal a nabídl přesně to,
co od něj člověk očekává - přehledné, dostatečně dlouhé sjezdovky s
více méně shodným profilem, přecházejícím z červeného sklonu v
horních partiích do modrého v těch spodních. Zkrátka ideál pro fajn
carvingové svezení - ne však ve velmi pomalém prašanu, který se zde
vyskytoval dnes. Nedostali jsme se již na Böhnischovy boudy a zdejší
Funline, hustá mlha ve vrcholových partiích tam nedovolila ani nahlédnout a
navíc jsme již spěchali na skibus do Janských Lázní.

Na Černou horu jsem sice nezavítal již dobrých 8 let, ale nic nového se
zde asi nekoná. Vynechal jsem vleky Sport 1 a 2, které jsou celkem schované a
na první pohled neviditelné, dále také Formánky a Svobodu nad Úpou, kde to
s důstojným lyžováním zřejmě nemá moc co dočinění. Jinak zde panuje
lyžovačka na fajn červených sjezdovkách, bohužel s asi nejvyšší
zalidněností v celém areálu. Hofmanky jsou dostatečně široké a nabídnou
tak dostatek prostoru pro carving, suverénně nejlépe se jezdilo na sjezdovce
č. 4a pod kabinkou, která má však titul "černá" neprávem. Dokonce na
samotné Černé hoře by se asi našlo více sjezdovek s prudším sklonem. V
porovnání třeba s Hnědým vrchem v Peci pak jde už o úplně jinou
pohádku. Modré pasáže ve spodní části areálu jsou opravdu celkem ploché
a při takto pomalém sněhu se neobejdu ani bez přibruslení. Anděl je
bohužel stále stejně úzký, a tak to zde i přes celkem ideální a
konstantní carvingový sklon dopadá již dlouhé roky stejně - již dopoledne
se vydře na led prostřední část a po krajích zůstane vyhrnutý sníh,
takže pokusy o jakékoli jiné než striktně krátké slalomové oblouky
končí jízdou z hlubokého do hlubokého přes ledové plotny. Na Protěži
stojí zato horní, sytě červený úsek, nepotěší ale spodní plochá
polovina.

Přejezd SkiTour byl pro mě celkem zklamáním, několik přejezdových
úseků je celkem plochých a především posledních cca 200 metrů k druhé
rolbě je vyloženě do kopce a mnoho lyžařů zde jde raději po svých.
V Peci se též nic nového nekoná, z důvodů velmi pomalého sněhu a
mírného sklonu jsem ani nezavítal na Javořák či třeba k vleku U lesa. Po
letech jsem se ale podíval na Hnědý vrch, jež poskytuje asi opravdu jediné
vyloženě černé svezení v celém resortu, a to v podobě asi 300 metrů
dlouhého úseku, který se odděluje ze zdejší červené sjezdovky. Zároveň
si zde šlo užít pod trasou LD i slušných nánosů prašanu, a především
v náležitě prudším sklonu. Parádních prašanových sjezdů si šlo užít
taky na Muldě, kam se snad všichni báli zavítat, a tak jsme zde nakreslili
jedny z prvních lajn. Celkem fajn se dalo lyžovat také na Zahrádkách a
Smrku, naopak na Javoru se již skvělo místo sjezdovky spíše oraniště.
Potom, co jsem ho jednou absolvoval, raději jsem rovnou pod sjezdovkou nasedl
na skibus a přesunul se na poslední asi hodinu a půl do Velké Úpy.
Ve Velké Úpě na lyžaře čeká poměrně jezdivá červená sjezdovka,
proplétající se idylicky mezi zdejšími chalupami, avšak povětšinou v
dostatečné šířce a reálné délce skoro 1,5 km. Carvingové svezení o
podobném sklonu a šířce nabídne i zdejší vlek Modřín s vlastní asi 500
metrů dlouhou sjezdovkou. Naopak k vleku Sagasserovy boudy je nutno od horní
stanice LD ještě vystoupat kus lesem, což jsem ve zdejší vánici
odmítl.
Sněhové podmínky:
Slunečné dny minulého týdne jsem si užil spíše na běžkách, a tak
nezbylo než vzít za vděk chumelenicí a lehkým mrazem, alespoň si ale šlo
místy celkem užívat prašanu.
Ráno v Černém dole byl stav "úpravy" logicky asi nejlepší, ale
zároveň též jednoznačně nejpomalejší, takže v podstatě polovinu svahu
bylo nutné sjíždět ve vajíčku, aby se člověk vyhnul bruslení. Na
svazích leželo odhadem 10 až 15 cm čerstvého prašanu, který přes noc
připadl. Překvapením bylo, že již v 10:30 byly tratě na Černé hoře z
většiny rozhrabané, plné muld, naštěstí jen z lehkého prašanu.
Solidního sjezdu si šlo užít asi jen na sjezdovce č. 4a, nejhorší stav
panoval asi na Hofmankách. Problémovým místem se klasicky stal úzký
můstek přes hlavní silnicí, představující jedinou variantu dojezdu ke
kabinkové LD.
V Peci to bylo obecně lepší, ale třeba Javor byl kvůli muldám prakticky
nesjízdný.
Překvapivě ucházející svezení nabídla i odpoledne Velká Úpa, kde se
do svahu po celou dobu opíral poměrně silný vítr, který neustále
přibývající sníh vytrvale vyfoukával. Na hodně místech sjezdovky se tak
vyskytoval i relativně tvrdý povrch. Vlivem silného větru ale bohužel
během sjezdu opět nešlo vyvinout nijak závratnou rychlost.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu je v podstatě vše, ve všech areálech stojí dohromady jen pár
vleků, které nikomu asi nechybí.
Komfort, to je jiná. Z řad lanovek ho poskytuje asi jen kabinka na Černé
hoře a LD Hofmanky (vyhřívání zde ale nefungovalo), s přimhouřením oka
pak i LD na Zahrádkách a v Černém dole, které jsou alespoň odpojitelné.
Zbylé čtyři sedačky jsou spíše "vymrzací", ta na "Bramberk" je asi
nejrychlejší. Naopak jízda nahoru-dolů ve Velké Úpě lze jen stěží
stlačit pod 16 minut.
Potěší třeba pojízdný pás mezi dolní stanicí Zahrádek a Hnědého
vrchu, ten zde před lety tuším nebyl, naopak při starém zůstaly třeba
archivní schody k dolní stanici kabinky. Poctivě nakopávací jsou staré LD
v Černém dole a Velké Úpě.
Zázemí je relativně v pořádku, ale i většina toalet je stará,
vybudovaná již v 90. letech.
Zalidněnost:
Na to, že druhá část Prahy má prázdniny až příští týden a
počasí nebylo rozhodně ideální, zalidněnost nízká nebyla. Tradičně ve
všech areálech lyžovalo množství školních kurzů, do toho návštěvníci
z Holandska, Německa či Polska. Nikde se fronty nečekaly a jezdilo se
zpravidla přímo na lanovku, ale nějaký hrozen se občas utvořil a na
sjezdovkách také vždy nebyl neomezený prostor. Nebýt všední den a
takovéto počasí, asi bychom se i načekali.
Na druhou stranu v Černém Dole a Velké Úpě se dle kamer za poslední
roky nečekalo snad nikdy ani o víkendu, a tak především první jmenovaný
zůstává zárukou klidného lyžování i v exponovaných časech. Háček je
jen jeden, a to samozřejmě ten hlavní - i přes možnost zakoupit skipas
pouze do tohoto areálu, je jeho cena přemrštěná, v případě Velké Úpy
až komická.
Občerstvení a aprés-ski:
Výhodou SkiResortu je asi největší rozmanitost střediskového
občerstvení v ČR od těch dražších, patřících areálu (avšak ne tak
drahých, jako třeba ve Špindlu), po ty levnější, ale hlavně pravé
domácí. Takřka každá chata u svahu lyžaře pohostí. Aprés-ski si lze
užít v Bull Baru v Peci, jinde bych o něm ale spíše pochyboval. Já z
logiky věci občerstvení tentokrát nikde nezkoušel a raději polykal
kilometry sjezdů. 
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do Černého Dolu z Prahy je bezproblémová - přes Jičín a
Vrchlabí po hlavních silnicích za nějakou hodinu a půl. Místní komunikace
byly ale již pod sněhem a hodně kluzké.
O dopravě skibusy by se dalo napsat hodně, v prvé řadě je ale třeba asi
vyseknout poklonu jejich řidičům. Na zasněžených a usmýkaných
silničkách se s vyřazenými pražskými Karosami pohybují asi dvojnásobně
rychleji než většina aut, nutno říct, že jsem se v zatáčkách často
bál, že skončíme za svodidly. 
Co se týká komfortu, nelze pochválit asi nic. Nastupování i přeprava v
autobusech, které k převozu lyžařů nejsou nijak uzpůsobeny, je
nepohodlná. Míst k sezení je málo, možnost k odložení lyží žádná, a
navíc chybí to hlavní - nízkopodlažní nástup. Městské busy v Peci a
Černém Dole jsou řešeny pomocí asi 20 let starých MB Sprinterů, které si
ve zdejších podmínkách již také musely zažít své, ale přeprava lyží
je možná alespoň na nosiči vzadu. Ráno jsme skibusem jeli sami, řidič si
nezapomněl na znamení naší nedochvilnosti již zavřít dveře, popojet a
poznamenat, že není žádný taxík - byly 2 minuty před oficiálním
odjezdem.
Odpoledne cestou z Velké Úpy do Černého Dolu byl skibus
dle očekávání úplně plný, ale stát i na schodech se muselo jen chvíli.
Místo v 16:19 dorazil autobus o nějakých 20 minut později, naštěstí v
Janských Lázních jen přehodil číslo a pokračoval dále do Černého Dolu,
jinak už by byl jiný navazující dávno v garážích.
Jediné bezplatné parkoviště v celém resortu(!) se nachází právě v
Černém Dole, zároveň jde o nejsnáze dostupný areál z Prahy. Asfaltový
parking je rozlehlý a vzdálený jen asi 30 metrů od dolní stanice LD.