Sjezdovky:
Otevřeny byly sjezdovky č. 3, 5, 7, 8 a 10, takže si přišli na své
zkušenější i začátečníci. V nadcházejícím týdnu se vlivem
ubývajícího sněhu bude lyžovat již jen na červené č. 5 a modré č. 7.
I tak ale palec nahoru za to, že se po bídné sezóně povedlo nakupit
dostatek sněhu a lyžování zde nekončí jako ve spoustě jiných areálů,
třeba nedalekém Tanvaldském Špičáku (kde mají sněhu snad 2x více).
Nejdelším a sklonem i nejlepším svahem pro sportovní carvingovou jízdu je
červená č. 3, takže jsme na ostatní sjezdovky nakoukli jen párkrát.
Sněhové podmínky:
Velice pozitivní překvapení. Dopoledne byly svahy ještě celkem tvrdé, i
přes teplotu okolo 10 stupňů nad nulou měkly sjezdovky díky takřka
celodenní absenci slunečního svitu jen pozvolna. K tomu přispěla i
absolutně nulová zalidněnost, a tak se i v 16 hodin dalo na širokých
prašanových lyžích parádně zařezávat. Mimo svahy není již samozřejmě
ani vločka a i na sjezdovce č. 3 bylo znát, že konec lyžování přišel
tak akorát. Nicméně nezahlédl jsem jediný kámen, jen velmi dobře
viditelná vytátá místa, která šlo na širokém svahu bez problémů
objet.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde není nic nového, delší odpojitelná LD je rychlá a jízdu nahoru a
dolů lze i na takto pomalém sněhu zvládnout v pohodě za 8 minut. Celkem
nepochopitelně se ale větší počet lyžařů zdržoval na kratší a
neodpojitelné LD Garaventa. Spodní Poma byla již okolo 15. hodiny z důvodu
nezájmu lyžařů vypnuta. V zázemí pro tuto sezónu také nic nového
nepřibylo, nicméně toalety jsou čisté a vytopené, ač již pár
desetiletí pamatují. Při ceně zdejších skipasů, která sice byla celkem
znatelně navýšena, ale stále je v porovnání s podobnými areály
bezkonkurenční, není co vyčítat.
Zalidněnost:
Absolutně nulová, na sjezdovce č. 3 dopoledne maximálně pár desítek
lyžařů, odpoledne nás bylo asi 10 až 15. Předmětem zájmu rodin s dětmi
byla asi hlavně modrá č. 7. Jezdilo se celou dobu přímo na lanovku, co víc
si přát.
Občerstvení a aprés-ski:
V provozu bistra umístěná u zasněžených sjezdovek. Mínusem může být
omezená možnost posedět uvnitř, to ale dnes nikoho trápit nemuselo. Navíc
třeba i stánek umístěný u horní stanice LD již disponuje alespoň krytým
stanem. My si nicméně vystačili s občerstvením z nedaleké vyhlášené
pekárny v Držkově.
Doprava do střediska a parkování:
Už i místní komunikace vedoucí k areálu je kompletně suchá, takže
cesta z Prahy za hodinu a dvacet minut bez problémů. Naopak zpět již celkem
pomalá, za hustého provozu na D10 - ve všech horských střediscích
evidentně vylidněno nebylo. 
Parkování je samozřejmě zdarma, P1 plné asi ze čtvrtiny, P4 naopak
takřka plné. Bylo až s podivem, kam se všichni ti lidé poděli... Parking
na P1 nicméně ve vzdálenosti asi 20 metrů od sněhu, výměna lyží či
občerstvení možné během pár desítek sekund. Skutečně nebylo moc co
vytknout.
Česko 
