Sjezdovky:
Ve Val d'Isère bylo otevřeno o poznání méně sjezdovek než v Tignes,
cca 60 km z celkových 150 km.
Prudké sjezdovky vedoucí do spodní části areálu jako Face nebo Rhône
Alpes nebyly pro nedostatek sněhu otevřené. Na Stade Olympiques trénovali
závodníci na závody SP, pro veřejnost to tu bylo zavřené. To nám ale
nevadilo.
Parádní terény se nacházejí v kotli nad vrchní stanicí kabinkové
lanovky Solaise. Příjemné modro-červené dálnice Glaciers a Col de la
Madelaine kolem sedaček Glacier, Datcha a Madelaine nás hodně bavily. Za to
sjezd do údolí po Piste L a Le Plan byl neskutečně ledový.
Moc pěkné lyžování, byť jen na zelených, modrých a červených
sjezdovkách dálničního typu bylo v oblasti mezi Bellevarde, Grand Pré,
Fresse a Marmottes. Sjezd do La Daille byl zvlástě ve spodní části zmrzlý
a oblast ledovce Pisaillas byla zavřená úplně. Škoda.
Sněhové podmínky:
Ve vrchních částech areálu nad cca 2 200 m ležel přírodní sníh do 60
cm. V nižších partiích jela sněhová dělá na plné obrátky. Dojezdy do
údolí byly ale neskutečně zmrzlé.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Platí zde to, co v případě Tignes. Sedačky jsou většinou rychlé
odpojitelné, ale žádná nemá vyhřívání nebo kryt. Nejpomalejší
sedačka vede na místo se snad nejhezčím výhledem - Grand Pré a je to
škoda, člověk na ní pořádně vymrzne.
Tady je ale přesto vidět, že se investuje o maličko více než v
případě Tignes. Kabinkové lanovky Daille a Solaise mají aspoň držáky na
lyže a snowboardy venku.
Zalidněnost:
Lidí bylo na svazích tak akorát. Cca 80 % z nich ale své lyže vůbec
neovládalo a člověk musel dávat velký pozor. Opět Francouzi, Britové,
Holanďani, pár Němců, Španělů, Čechy jsme za celý týden nepotkali
žádné. Fronty se tvořily stejně jako v případě Tignes nárazově na
hlavních tratích do 5 min. Většinou jsme ale nikde nečekali. Na některých
sjezdovkách jsme jezdili i sami.
Občerstvení a aprés-ski:
Jedli jsme v předražené restauraci La Datcha, kde byla útrata za jedno
hlavní jídlo a pití přes 35 € a nadšení jsme dvakrát nebyli. O
poznání lepší je Les Mamottes, samoobslužná restaurace, kde byly ceny
blízko těm v Rakousku a jídlo velice chutné.
Doprava do střediska a parkování:
Bydleli jsme v chaletu v Tignes Le Lac, takže do Val d'Isère jsme skoro
denně přejízděli lanovkou. Cesta autem vedla že středu Čech přes
Rozvadov, Heilbronn, Karlsruhe, Basel, Bern, Ženevu a Annecy. Celkem cca 1 200
km. Těsně před Tignes 1800 silnici během husté sněhové vánice zablokoval
polský autobus a několik aut s letními pneumatikami. Četníci zde následně
řídili provoz a nahoru pouštěli jen auta s nasazenými řetězy nebo
4x4.