Sjezdovky:
Škála sjezdovek je zde snad ještě o něco rozmanitější než v
sousedním Tignes. Asi nejznámější je černá Face de Bellevarde, na které
se pravidelně jezdí světový pohár. Je to opravdu neuvěřitelný padák,
navíc pořádně dlouhý, takže opravdu prověří fyzičku i techniku. Letos
jsem si ho odpustil, ale vzpomínky z loňska jsou stáe v živé paměti. Na
druhou stranu z vrcholu Rocher de Bellevarde vedou už podstatně
přívětivější pisty, např. modré Diabold a 3J. Z hraničního vrcholu
Toviere pak vede další příjemná modrá Creux.
Nejlepší sjezdovky se však podle mě nacházejí až dále na východ, v
oblasti Solaise, kam se z centra Val d'Isère dá vyjet stejnojmennou kabinkou.
V přírodním kotli ve výšce 2 500 - 2 800m se nachází spleť sedačkových
lanovek a převážně modrých sjezdovek, z nichž má nejoblíbenější je
Glacier u stejnojmenné sedačky.
Z tohoto místa se pak dá také přejet obousměrnou lanovkou Leissières
přes hřeben do sousedního údolí a pokračovat na ledovec Galcier du
Pissaillas. I zde jsou moc pěkné červené a modré trati obsluhované
starší čtyřsedačkou Cascade a kotvovým vlekem. Toto je zároveně
nejvzdálenější místo, kam se dá na sjezdových lyžích dojet z
Tignes.
K návratu jsme většinou používali dlouhý sjezd po sjezdovkách
Pyramides a Mangard až do obce Le Fornet v údolí řeky Isere, odkud jezdí ve
velmi krátkých intervalech skibus přímo do centra Val d'Isère ke kabině
Olympique směr Rocher de Bellevarde. Nejrychlejší návrat do Tignes je pak
pomocí sedačky Tommeuses na vrchol Toviere.
Sněhové podmínky:
Díky předchozímu sněžení byla situace na sjezdovkách velmi dobrá.
Hůře na tom byl volný terén, jednak díky slabému podkladu a hlavně velmi
silnému větru během sněžení. Nový sníh se špatně spojil se starou
umrzlou vrstvou a výsledkem byla špatná lavinová situace, odtrhy byly
prakticky na všech exponovanějších svazích a během týdne dále
přibývaly (jak je vidět i na fotkách).
Kvalita sněhu na sjezdovkách byla, hlavně ve výškách nad 2 500m,
opravdu vynikající a postupným rolbováním se během týdne ještě nadále
zlepšovala. Byla radost jezdit na pevném vodivém sněhu na kterém obřačky
krásně držely.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Podobně jako v Tignes i zde je většina lanovek moderních a rychlých, ale
žádná z nich nemá ochrannou bublinu nebo vyhřívání (jsem přece ve
Francii). Trochu zrada byla trvalá odstávka jedné z páteřních
šestisedaček Marmottes Express, která nejezdila celý týden. Tuto lanovku
jsme vloni používali k přejezdu z Tignes dále směrem na Solais. Letos jsme
museli (stejně jako tisíce dalších lyžařů) použít dlouhou
čtyřsedačku Borsat, u které se tím pádem tvořily fronty, asi největší
ve středisku. Navazující zelená sjezdovka Genepy kupodivu nebyla jen nudná
přejezdová cesta, ale docela příjemná easy-carving dálnice.
Z novinek jsem zaregistroval pouze dostavění horní stanice moderní
rychlé kabinky Vallon de l'Iseran, která už vloni nahradila staré pomalé
"vajíčko". Jinak samozřejmě i zde narazíte na muzeální kousky - pomalé
čtyřsedačky Grand Pré a Mont Blanc.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla, díky hezkému počasí, podobná jako v Tignes. A stejně
tak byla většinou slyšet francouzština, ale bylo zde i hodně anglicky
mluvících. Občas jsem zaslechl i češtinu, slovenštinu, polštinu nebo
holandštinu. A stejně jako v Tignes i zde byly chvíle, kdy byl člověk na
lanovce i sjezdovce skoro sám, ale o hodinu později nastala na tom samém
místě apokalypsa. Přesto si nemůžu stěžovat, protože těch jízd na
jeden zátah celou sjezdovku v dlouhých GS obloucích, po kterých člověk
dole sotva popadá dech, jsem si dal víc než dost.
Občerstvení a aprés-ski:
Hospod spousta, ceny vysoké, stejně jako v Tignes. Jediná výjimka se
nachází "na konci světa" až pod ledovcem Pissaillas a jmenuje se Cascade
(stejně jako lanovka a sjezdovka hned vedle). Jde o samoobslužnou hospůdku
rakouského typu s cenami o 30-40 % nižšími než jinde. Bohužel už se to
asi rozkřiklo, protože tam přes poledne byla dlouhá fronta (takže jsme
museli do 13:30 hoblovat prázdné sjezdovky, než se všichni naobědvali).
Doprava do střediska a parkování:
Přejížděli jsem z Tignes na lyžích, což bylo lehce zkomplikováno
poruchou lanovky Marmottes a tím pádem frontami na čtyřsedačce Borsat.
Zpáteční cesta už byla bezproblémová rychlou osmisedačkou Tommeuses.