Sjezdovky:
Výhled na jezero Lac du Mont-Cenis je nezapomenutelný, ale také tam
všichni míří a hodně to devalvuje sjezdovky, které odtud sjíždějí.
Nádherné široké padáky od černé M. Jacot přes červenou Met až po
modrou Nunda jsou bohužel přeplněny lyžaři všech kategorií, kteří
postávali (a někteří i posedávali) po celém jejich rozsahu.
Sněhové podmínky:
Sněhu spíše méně, ale na sjezdovkách v horních partiích bylo
přírodního sněhu celkem dost - na jízdu mimo sjezdovky to však nebylo.
Dojezdy už vedly spíše po umělém sněhu. Snad by mělo v polovině února
dosněžit.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou vesměs novější a modernější - starší lanovky zůstaly
jen v horních partiích střediska.
Zalidněnost:
Ukazuje se, že toto středisko je zřejmě největší v okolí a zřejmě
vyhlášené, protože zalidněnost byla podstatně větší než v
předchozích dnech v La Normě a Valfrejusu. Nedovedu si úplně představit
nával v dnech, kdy budou ve Francii jarní prázdniny. Skvěle si zalyžujete v
době oběda po 11. hod., kdy většina lidí jede na jídlo a kávu a kdy jsou
sjezdovky ještě v dobrém stavu.
Občerstvení a aprés-ski:
Po zkušenostech z La Normy, kde ceny byly celkem přijatelné, musím
konstatovat, že Val Cenis je o něco dražší. Na sjezdovce to člověk
příliš nepocítil, ale především když jsem si chtěl sednout po
lyžovačce ve městě, narážel jsem na hlavní silnici jen na "hvězdičkové
hotely", kde i v lyžařském oblečení jsem se necítil vůbec dobře, a
tudíž jsem zamířil raději zpět do La Normy.
Doprava do střediska a parkování:
Středisko má šest "startovacích míst" - parkovacích míst je kolem
cesty, která je spojuje, dostatek. Jak je to se skibusem, nevím, ale nějaké
jsem potkal.