Campiglio Dolomiti di Brenta aktuální report z 19. - 22.02.2025

Sjezdovky:

Sjezdovky se rozprostírají v lesích i na horských pláních a jsou příjemně tvarované, takže se hned tak neomrzí. I když převažují mírnější sklony, což je dané i množstvím plošších a odpočinkových úseků, areál je okořeněn také dostatkem strmějších tratí. Zatímco mírné dálnice bývají přelidněné, schovanější tratě zůstávají docela volné. Zvláště černě značené sjezdovky jsou méně frekventované, neboť většina návštěvníků jsou začátečníci a méně zdatní lyžaři, navíc vjezd na ně je vždy opticky oplocen s varováním „jen pro experty“.

V Marillevě je páteřní sjezdovkou z vrcholu Monte Vigo modrá Orso Bruno, která se během dne i přes mírný sklon měnila v místy boulovaté mraveniště, přitom souběžně s ní padající černá Little Grizzly byla poloprázdná a až do odpoledne perfektně sjízdná – zvrchu je ovšem opravdu strmá, brzy se však narovná do přehledné a příjemné svižné dálnice.

Nově je v Marillevě přestavěna lokalita Ometto. Nová pohodlná vyhřívaná 6sedačka začíná níže a končí výše až na hřebeni, čímž se prodloužily dvě tamní modře značené sjezdovky – jedna typicky dálniční, druhá o něco členitější. Jen společný zúžený počátek a dojezd obou tratí vytváří pro méně zdatné lyžaře o něco náročnější úsek.

Velmi oblíbená je červeno-modrá sjezdovka na Passo Groste, nejvýše položené pláni nad Madonnou di Campiglio, obklopené skalami Brenty – přehledná, přitom hravě zvlněná a akorátně svižná.

Plnobarevná směs středně dlouhých sjezdovek všech obtížností stéká z vrcholu Spinale podél moderní 6sedačky Nube d´Oro.

V Pinzolu je nejlákavější široká červeno-modrá pláň z vrcholu Doss del Sabion směrem k Malga Grual, kterou si lze zpestřit i přímější černou variantou.

V celém areálu jsou čtyři pečlivě udržované snowparky – největší z nich je na Passo Groste, poměrně rozsáhlý také v Pinzolu, menší v lokalitě Pradalago na opačné straně Madonny a malý snowpark je také na Doss de la Pesa v Marillevě.

Sněhové podmínky:

Sjezdovky byly každé ráno vzorně upravené s přívětivým prašanovým manšestrem. Podle strmosti a provozu se sice během dne některé úseky rozbily, ale i přes nápory lyžařů zůstávaly mnohé sjezdovky i díky mrazivému počasí bezvadně sjízdné až do zavíračky v 16.30 hodin. Jen nejníže položené tratě, které již během sezóny vícekrát prošly oblevou, se rozsypávaly do jemné krupice nebo v teplém počasí změkly do jarní kaše.

Bohužel letos není vysněžená celá černá trať Tulot v Pinzolu – lze se připojit jen na její dojezd přejezdovou propojkou z mezistanice Pra Rodont.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V areálu je pestrá směs lanovek od nejmodernějších a kapacitních až po doslova muzejní exempláře, které však přispívají k „odrazování“ davů, což se při masové prázdninové návštěvnosti docela hodilo.

Nejnovější 10místné kabinky – Doss del Sabion v Pinzolu a Fortini v Madonně – jsou nejen pohodlné, ale bez problémů zvládají vysokou návštěvnost.

Naopak starší „čtvercové“ kabinky Spinale a Pradalago v Madonně, do nichž se má teoreticky vejít 12 osob, mají mnohem nižší reálnou přepravní kapacitu (v praxi většinou do 6 osob), takže se u nich občas čekalo.

Areál je propojen řetězově – Folgarida s Marillevou a Madonnou harmonicky jezdivými sjezdovkami, byť občas s ploššími úseky, do Pinzola pak vede z Madonny jen dlouhá tranzitní kabinka. Na tranzitních trasách však vzniká v určitých časech enormní provoz – především na přejezdech mezi Folgaridou, Marillevou a Madonnou v okolí vrcholu Monte Vigo. Strategickým plánováním dne se však dá těm největším zácpám aspoň částečně vyhnout.

Zalidněnost:

Na hlavní tranzitní trase přes vrchol Monte Vigo, která zahrnuje čtyři lanovky kolem vrcholu Monte Vigo, se ve špičce (dopoledne směrem do Madonny, mezi 15. a 16. hod. zpět) tvořily až půlhodinové fronty. Více než 10 minut se čekalo v Madonně i na dlouhou přístupovou kabinku na Passo Groste a dále nahoře na 6sedačku, v Pinzolu byla nejvytíženější 4sedačka z Malga Grual na Doss del Sabion. U ostatních lanovek byly fronty spíš nárazové nebo žádné.

Každopádně kromě nejvytíženějších tranzitních tras se dalo lyžovat bez velkého omezení, zvláště na okrajovějších nebo strmějších tratích, které byly prakticky prázdné, což samozřejmě vyžadovalo „chytré“ plánování.

Na některých přetížených a rozbitých tratích bylo možné sledovat opravdu spektakulární pády, zejména začátečníků.

Do Folgaridy a Marillevy se jezdí především na týdenní turnusy, takže je zde nejrušněji od nedelě do pátku, naopak v sobotu je výrazně volněji. Nejvíce bylo Poláků, dost Čechů a překvapivě byla hojně slyšet i angličtina. V Madonně, kde převažují italští hosté, byla naopak vyšší návštěvnost o víkendu.

Občerstvení a aprés-ski:

Na svazích je mnoho velkokapacitních chat se samoobslužnými restauracemi, mnohé z nich nově rekonstruované. Častá jsou i bufetová okénka s teplými sendviči – panini, hot dog ap. (do 10 eur). Ceny hlavních jídel v „tácovkách“ jsou na alpské poměry příznivé (okolo 15 eur), v restauracích s obsluhou pak spíš od 20 eur výše. Všude je k dostání také pizza (10 až 15 eur).

Doprava do střediska a parkování:

Vzhledem k velkému množství ubytování na sjezdovkách nebo poblíž nich nejsou parkoviště u všech nástupních stanic lanovek – větší záchytná parkoviště jsou např. v Daolase nebo u nástupní stanice kabinky Groste v Madonně, garážové domy jsou např. ve Folgaridě nebo v centru Madonny (vždy za poplatek). Bezplatně lze parkovat u lanovek v Pinzolu.

Příjezd z dálnice od Mezzolombarda do údolí Val di Sole vede po klikaté, místy stoupající silnici a zabere zhruba 1 až 1,5 hod. (podle cílové destinace).