Sjezdovky:
Sjezdovky vyplňují několik vysokohorských kotlin – ty nejstrmější
padají z hraničních vrcholů Greitspitz a Palinkopf a dále z Pardatschgratu
nad Ischglem, typické rekreační dálnice zase na obě strany z hraničních
sedel Idjoch a Viderjoch. Na švýcarské straně arény jsou sjezdovky
pohodovější, modro-červené a i místy i příjemně zvlněné, zato je jich
méně než na rakouské straně, kde jsou zároveň více zalidněné a s
vyšším podílem červených a černých obtížností.
Celková koncentrace tratí spolu s hyperkapacitními lanovkami vytváří
„továrenský“ dojem, přebíjející vjemy z vysokohorské krajiny – víc
už zdejší hory lyžařsky „využít“ snad ani nejde.
V aréně se překvapivě najdou i romantičtější zákoutí – kromě
švýcarské Alp Belly třeba výletní červená trať údolím Velilltal do
Ischglu. Za slunečného počasí je lákavý i vrcholek Piz Val Gronda s
rovněž spíš výletní červenou sjezdovkou.
Černá č. 13 z Greitspitze
Sněhové podmínky:
Podle polohy a počasí se během týdne vystřídaly sněhové podmínky
všeho druhu – od prašanu přes firn až po jarní břečku. V celé aréně
je ale kromě dojezdů do údolí stále „bílo“ i mimo tratě.
Nejkvalitnější sníh se drží na severovýchodních svazích (např. z
Palinkopfu nebo z Alp Trida Sattel), naopak na jižních a západních už
značně měkně. Na úzkých vrcholových a hřebenových přejezdech
(Greitspitz, Palinkopf) se místy vyskytuje dost kamení.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kromě přístupových lanovek z údolí areénu pročesávají výhradně
sedačkové lanovky, a to vesměs velkokapacitní a většinou i kapotované,
lyžuje se tedy opravdu bez sundání lyží. Některé křižovatky (např. Alp
Trida a zvláště Idalp) jsou kvůli množství lanovek na první pohled
poněud nepřehledné.
Křižovatka lanovek na Idalpu
Zalidněnost:
Na začátek dubna a mimo prázdniny i svátky bylo v aréně až příliš
živo, zvláště na hlavních tepnách a křižovatkách, které si moc
nezadaly s hlavní sezónou. Kdo chce mít více prostoru, musí čekat na
volná „okna“, vždy se ale dají najít i poloprázdné sjezdovky –
např. sjezdy do údolí, okrajové tratě (Alp Bella, zvláště odpoledne)
nebo ty trochu „zastrčené“ (Höllspitze), volnější bývají i
náročnější sjezdovky.
Občerstvení a aprés-ski:
Na švýcarské straně jsou jak moderní a kapacitní restaurace (Alp Trida
Sattel, Salaas), tak tradičnější (Alp Trida) i útulnější (Alp Bella) a
vždy lze platit i v eurech, směnný kurz je dokonce v tom případě
výhodnější (cca 1,15:1 místo běžného 1,05:1). Kuchyně převažuje
rakouská s knedlíčkovými polévkami, řízky a palačinkovými trhanci, ze
švýcarských specialit bývají v nabídce hlavně „bramborákové“
rösti.
Zatímco Ischgl je „pařírnou“ Rakouska, Samnaun je klidná horská
vesnička, kde snad jediný apres-ski bar duní na dojezdu sjezdovky č. 80 v
osadě Dorf.
Doprava do střediska a parkování:
V Samnaun se parkuje bezplatně u nástupní stanice dvoupatrové kabinové
lanovky v osadě Ravaisch.