Sjezdovky:
Celý areál nabídne především mírnější sjezdovky, což je v Rakousku
vítaný nezvyk, stejně tak zde nenajdete žádné kilometry dlouhé dálnice,
zato spíš hravé sjezdovky střídající různě prudké a nakloněné
pasáže v délce okolo 2 km. Celková nižší náročnost znamená mimo jiné
třeba i to, že zde jako v jednom z mála rakouských středisek sjedete v
klidu carvingem i černou sjezdovku.
Lanovky Kornockbahn a Schafalmbahn obsluhují velké množství modrých (bez
ohledu na jejich značení) nezáludných tratí, z nichž ty opravdu modře
značené často obsahují i opravdu rovinaté pasáže. Dále však také až
neuvěřitelné množství různých funslopes, překážkových drah apod.
Tunely, lavice, skoky, vlny, ale třeba i samostatná trať plná desítek
překážek pro freestyle - paráda! Trať pod kombinovanou Panoramabahn je
spíše traverzovitá, takže zde netřeba trávit čas.
Na druhé straně přikloněné k jezeru stéká několik dalších mírných
a pohodových modrých sjezdovek, zato na straně odvrácené lze nalézt pod
Turrachbahn i klasické červené sjezdovky pro skvělé sportovní svezení. Za
mě naprostý ideál, černé sjezdovky mi nechybí, jinak je zde vše. 
A to nejlepší nakonec - celým zalesněným kopcem se proplétá síť
skvěle upravených a úplně prázdných běžeckých tras pro oba styly, dle
všeho navíc přístupných zdarma!
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly perfektní, a to především díky faktu, že
areál se nachází v horském sedle, ve výšce zhruba 1 750 m. Tím pádem
chybí ledové plotny, které se v ostatních areálech vyskytovaly zhruba pod 1
500 m a jezdí se jen na prašanu. Teplota lehce pod nulou zaručovala, že ani
přes celodenní slunce nic netálo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většinu podstatného obsluhují pohodlné a rychlé šestisedačky s
bublinou, dále jedna kombinovaná lanovka a archivní dvousedačka s milou
obsluhou. Je zde i množství vleků, ty je ale zpravidla třeba využít jen ke
specifickým přejezdům.
Přejezd mezi oběma částmi areálu je možný jednoduše pomocí
provazového vleku pod silnicí, ale také přes zamrzlé jezero, pomocí
"Seetaxi". Chytnete se širokého držáku za čtyřkolkou a za pár minut jste
na druhé straně jezera, v podstatě pár kroků od nejbližšího vleku. Taxi
jezdí neustále tam a zpět, takže nebudete čekat déle než 5 minut, i když
zrovna ujede. Po zamrzlém jezeře vede také běžecká stopa a upravené
pěší trasy.
Zázemí je na dobré úrovní, toalety jsou u větších stanic LD a u kas.
Pozor jen při vracení skipasů - kasa u Panoramabahn je otevřena pouze do
16:00, poté je třeba skipasy vrátit u hlavní kasy při Kornockbahn či v
některé z prodejen Intersport.
Zalidněnost:
Neděle a naprosto ideální počasí, ale žádné davy se nekonaly,
zkrátka bez chyby. Čekali jsme snad jen jednou asi 3 minuty u Kornockbahn,
jinak se jezdilo přímo na LD. Díky několika variantám sjezdů u každé z
lanovek lyžaři nikde nepřekáželi.
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušeli jsme, ale pod Kornockbahn aprés-ski probíhalo i okolo 17.
hodiny, takže marné to nebude. 
Několik prosluněných idylických chat se nacházelo pod Sonnenbahn, pokud
bych měl někam zajít, tak asi do jedné z nich.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta přes Bad Kleinkirchheim suchá, klikatá a před areálem pak i s dost
prudkým stoupáním. To cesta na druhou stranu, směr Tamsweg, je mírnější,
avšak o to klikatější. Do Prahy přes Murau, A9 a Linec za něco málo přes
5 hodin, za tunel Bosruck se platí přijatelných 6,5 €.
V areálu jsme parkovali na menším parkovišti pro asi 15 aut pod
Panoramabahn, velké parkoviště se nachází u Kornockbahn. Mezi parkovišti
jezdí i skibus v podobě vláčku.