Sjezdovky:
Jsou zde snad všechny druhy sjezdovek na pomezí hranice lesa. Velkým
zpestřením je přejezd náhorního plata Tour de Don. Byť jde o mírné
sjezdovky s pomičkami, za ty daleké výhledy to opravdu stojí!
Sněhové podmínky:
Zase jsme pod lyžemi měli všechny druhy sněhu od čerstvého sněhu na
zastíněných svazích přes tvrdý ledovatý sníh v nižších polohách a
přes těžký jarní sníh na ke slunci otevřených svazích až po na kameny
vyházenou dojezdovou sjezdovku do švýcarského Torgon. Tady by si měli
Švýcaři vzít přiklad od Rakušanů a alespoň jednu sjezdovku pořádně
vysněžit a udržovat, jde o severní svah, tak by to snad neměl být takový
problém. Jejich způsob péče je umístění cedule s varováním, že je zde
malá vrstva sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jsou zde převážně sedačkové lanovky bez vyhřívání a ochranných
bublin. Dvě přejezdové sedačkové lanovky Gabelou a Portes du Sortes mají
uzamykatelnou zábranu. Hodně fešácká je sedačková lanovka Linga s
vysokými opěradly. Bohužel přilehlá sjezdovka byla z důvodu víkendového
závodu pumpičkářů, cyklisté snad prominou, taky mezi ně patřím,
uzavřená a objízdné sjezdovky nebyly pro přelidnění místem pro pěkný
pocit z lyžování. Dále je tu jedna kabinová lanovka vyvážející lyžaře
přímo z městečka Chatêl a několik pom na již zmíněném platu Tour de
Don a jeho okolí. I tady si neodpustím malou poznámku – mezi vleky Onnaz a
Chaux Longe vás do nosu udeří zápach spálené nafty, při pozorném
rozhlédnutí vidíte zpola sněhem zavátou valníkovou cisternu a uslyšíte
běžící elektrocentrálu. Těžko říci, v čem je zakopaný pes, zda tu
nezafungovala mezinárodní domluva nebo něco jiného, ale s ohledem na
velikost cisterny, kterou sem museli před zimou přivézt, nejde v žádném
případě o nějaký přechodný stav. To v Rakousku se více snaží umazávat
naši uhlíkovou stopu.
Zalidněnost:
Celkově byla zalidněnost podstatně nižší než přímo v Avoriaz.
Výjimky byly v obou směrech. Na platu Tour de Don bylo pár lyžařů. Na
druhou stranu po obou stranách podél uzavřené sjezdovky Le Linga se nějakou
dobu musela vyhlížet dostatečná mezera, do které by se dalo bezpečně
vřadit. I zde si neodpustím poznámku, pořád jde o subjektivní hodnocení,
za celý týden, jsme češtinu slyšeli pouze třikrát, předchozí den to
byli chlapíci v restauraci, ty jsme viděli i dnes, pak to byla rodina, která
s námi dnes sdílela poslední dvě sjezdovky a pak pár, kdy se jeho mužská
část dost hlasitě rozčilovala, že si tu zaplatili nemalý peníz, že tu
nehodlá stát ve frontách, ale zalyžovat si. Pán se pak otočil a odjel
jinam, v té frontě na pomu, kterou si nechtěl vystát, jsme byli čtyři, on
k vleku dojížděl jako pátý.
Občerstvení a aprés-ski:
Při návratu jsme vyzkoušeli jednu ze tří restaurací pod černou
sjezdovkou Les Renards: cafe 2,60 €, grand capuccino 4,00 €, chocolat
chantilly 4,40 €, grand cafe latte 4,00 €, celkem tedy 15 €, což je zde
přesně spodní limit pro platbu kartou. Vedle restaurací je zde klasický
aprés-ski stan, ve kterém duněly klasické fláky. I v odpoledních hodinách
jsme zde našli čisté veřejné záchody. Dále je tu ke skále přimknutá
malá kaple, i ta stojí za nahlédnutí. Na závěr se ještě na lyžích
zastavujeme přímo v Avoriaz cestou k apartmánu pro sladkou odměnu v místní
pekárně. Mají tu velký výběr úžasných zákusků s cenami mezi 3 a 4
€!
Doprava do střediska a parkování:
Avoriaz, Francie 7:30 - ranní budíček, nákup čerstvého pečiva,
vydatná snídaně, jízda výtahem, stísněná lyžárna, 8:49 – první lano
- lanovka Tour, 9:00 - čekání na otevření druhé lanovky Chaux Freuire,
Francouzi nejsou zrovna dochvilní, není nutné se stresovat pozdějším
odchodem z lyžárny. Pak už jen minout nápis upozorňující na hranici
„domovského“ Avoriaz a zaříznout první oblouky směrem k Ženevskému
jezeru. Pro cestu zpět do Avoriaz jsme použili stejnou návratovou osu s cca
půlhodinovou rezervou před vypnutím lanovek. Druhou možností je vrátit se
do Avoriaz okruhem přes Švýcarsko.