St. Jakob im Defereggental aktuální report z 04. - 05.04.2026

Sjezdovky:

Všechno v provozu v plné šíři! Dohromady je tady k dispozici dle provozovate 34,7 km sjezdovek a skutečně to odpovídá realitě. Sjezdovky jsou veskrze sportovní.

Centrem střediska je šestisedačka Weissspitzbahn, která zdolává převýšení 455 metrů. To je taková optimální délka sjezdovky, která se dá zvládnout ještě na jeden zátah. Kolem této sedačky se linou červené sjezdovky č. 8 a 9, které uspokojí velkourysou šířkou a hravým profilem.

Nevýhodou střediska je extrémně pomalá třísedačka Mooserbergbahn, kterou využije skoro každý, protože navazuje na vejce s kapacitou 6 míst, které dopravuje lyžaře z dolního parkoviště. Kolem Mooserbergbahn vedou znamenitě členité červené sjezdovky a v horní části si můžete zkusit i slalom.

Highlightem, nejen výškovým, je šestisedačka Leppleskofelbahn, která obsluhuje výhradně černé sjezdovky č. 10 a 12. Nejde ale o žádné extrémní padáky, jen jejich úvod je užší a prudký. Pak to jde ale docela bezpečně pustit.

Mezi zmíněnými sjezdovkami se proplétají modré propojky a dobře jezditelná modrá sjezdovka č. 3.

K parkovišti to pak můžete vzít po pěkně sportovní černém „Téčku“, nebo po přívětivější Ta, která nabídne dobré pasáže na carving. Lahůdkou je pak jízda z vrchní stanice Leppleskofelbahn (2 680 m) až k dolní stanici (1 400 m). Je třeba vzít v potaz, že takový sjezd vede převážně po černé a odpočinout si můžete v prostřední pasáži na modré „trojice“. Solidní záležitost.

Sněhové podmínky:

Středisko uvádělo mezi 60 až 80 cm sněhu. Není to sice mnoho, freeridu to nepřálo, ale na sjezdovkách nebylo jediné špatné místo. Vzhledem k termínu se ale výrazně měnila kvalita sněhu. V sobotu bylo oblačno. V noci tolik nemrzlo, a tak ranní tvrdá, skoro až ledová pista, v 11 hodin povolila. Nicméně to kromě úplného dojezdu dolů nešlo až do typické jarní kaše a na odměkklém povrchu se jezdilo příjemně. V neděli v noci přimrzlo více, ale slunce vyhnalo teplotu i v horní části areálu na +8 °C. Díky severní orientaci svahů ale paprsky na sjezdovky dopadají pod ostrým úhlem a sníh skutečně taje výrazně pomaleji. Sjezdovky vydržely umrzlé až do 13 hodin, kdy už většina lyžařů míří dolů.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Leppleskofelbahn a Weissspitzbahn jsou moderní a rychlé šestisedačky s krytem proti větru. Leppleskofelbahn navíc disponuje vyhříváním, což během našeho pobytu nebylo potřeba. Kabina od hlavního parkoviště je sice starší, ale pořád dobře slouží. Zmiňovanou slabinou je trojsedačka Mooserbergbahn, která je velice pomalá a nekrytá. Při mrazu a větru to tady musí být opravdová zkouška srdcařství.

Zalidněnost:

I o Velikonocích jsme čekali maximálně na tři sedačky, většinu dne se ale jezdilo bez čekání s ani nebylo třeba zaplňovat lanovky kompletně. Na sjezdovkách úplně dokonalé prázdno nebylo, ale skoro vždycky šlo najít vlastní stopu.

Občerstvení a aprés-ski:

Nejoblíbenější hospodou je Mooseralm, která nabízí nejlepší výhled. Ceny jsou podobné jako v jiných střediscích, pivo je za 5,5 eura. Šikovně je položená i hospoda Weissspitzstubn ležící naproti dolní stanici Weissspitzbahnu.

Doprava do střediska a parkování:

Středisko je asi o hodinu dále než většina známějších rakouských areálů. Cesta z Prahy zabere s drobnými přestávkami sedm hodin a musí se platit za tunel na Felbertauernstrasse (13,5 euro).

Parkování je trochu svízelné, protože plácek přímo u lanovky má kapacitu pro pár desítek aut. Musí se tedy parkovat podél příjezdové cesty, kam provozovatelé navozili hrabanku, aby se auta nebořila. Ti, co přijeli později, tak museli asi 300 metrů dojít. Parkuje se zdarma.