Celkový dojem z návštěvy střediska
Na velikonoční víkendovou lyžovačku jsme si vybrali areál v zapadlé
výspě Východního Tyrolska a rozhodně jsme nelitovali. V provozu byly
všechny sjezdovky a na žádnou lanovku jsme nemuseli čekat.
SJEZDOVKY , LANOVKY A SNĚHOVÉ PODMÍNKY Všechno v provozu v plné šíři!
Dohromady je tady k dispozici dle provozovate 34,7 km sjezdovek a skutečně to
odpovídá realitě. Jejich podrobný popis najdete v atlasu střediska.
Článek skutečně dobře odráží realitu Sjezdovky jsou veskrze sportovní.
Centrem střediska je šestisedačka Weissspitzbahn, která zdolává
převýšení 455 metrů. To je taková optimální délka sjezdovky, která se
dá zvládnout ještě na jeden zátah. Kolem této sedačky se linou červené
sjezdovky 8 a 9, které uspokojí velkourysou šířkou a hravým profilem.
Nevýhodou střediska je extrémně pomalá třísedačka Mooserbergbahn, kterou
využije skoro každý, protože navazuje na vejce s kapacitou 6 míst, které
dopravuje lyžaře z dolního parkoviště. Kolem Mooserbergbahn vedou
znamenitě členité červené sjezdovky a v horní části si můžete zkusit i
slalom. Highlitem, nejen výškovým, je šestisedačka Leppleskofelbahn, která
obsluhuje výhradně černé sjezdovky č. 10 a 12. Nejde ale o žádné
extrémní padáky, jen jejich úvod je užší a prudký. Pak to jde ale docela
bezpečně pustit. Mezi zmíněnými sjezdovkami se proplétají modré propojky
a dobře jezditelná modrá sjezdovka č. 3. K parkovišti to pak můžete vzít
po pěkně sportovní černém „Téčku“, nebo po přívětivější Ta,
která nabídne dobré pasáže na carving. Lahůdkou je pak jízda z vrchní
stanice Leppleskofelbahn (2680 m) až k dolní stanici (1400 m). Je třeba vzít
v potaz, že takový sjezd vede převážně po černé a odpočinout si
můžete v prostřední pasáži na modré „trojice“. Solidní
záležitost.
Dostatečné. Středisko uvádělo mezi 60 až 80 cm sněhu. Není to sice
mnoho, freeridu to nepřálo, ale na sjezdovkách nebylo jediné špatné
místo. Vzhledem k termínu se ale výrazně měnila kvalita sněhu. V sobotu
bylo oblačno. V noci tolik nemrzlo, a tak ranní tvrdá, skoro až ledová
pista, v 11 hodin povolila. Nicméně to kromě úplného dojezdu dolů nešlo
až do typické jarní kaše a na odměkklém povrchu se jezdilo příjemně. V
neděli v noci přimrzlo více, ale slunce vyhnalo teplotu i v horní části
areálu na +8°C. Díky severní orientaci svahů ale paprsky na sjezdovky
dopadají pod ostrým úhlem a sníh skutečně taje výrazně pomaleji.
Sjezdovky vydržely umrzlé až do 13 hodin, kdy už většina lyžařů míří
dolů.
KOMFORT VE STŘEDISKU Leppleskofelbahn a Weissspitzbahn jsou moderní a
rychlé šestisedačky s krytem proti větru. Leppleskofelbahn navíc disponuje
vyhříváním, což během našeho pobytu nebylo potřeba. Kabina od hlavního
parkoviště je sice starší, ale pořád dobře slouží. Zmiňovanou slabinou
je trojsedačka Mooserbergbahn , která je velice pomalá a nekrytá. Při mrazu
a větru to tady musí být opravdová zkouška srdcařství.
CENY, ZALIDNĚNOST A DOPRAVA Skipass na dva dny v „nižší“ sezoně
stál 125 Euro. I o Velikonocích jsme čekali maximálně na tři sedačky,
většinu dne se ale jezdilo bez čekání s ani nebylo třeba zaplňovat
lanovky kompletně. Na sjezdovkách úplně dokonalé prázdno nebylo, ale skoro
vždycky šlo najít vlastní stopu.
Nejoblíbenější hospodou je Mooseralm, která nabízí nejlepší výhled.
Ceny jsou podobné jako v jiných střediscích, pivo je za 5,5 Eura. Šikovně
je položená i hospoda Weissspitzstubn ležící naproti dolní stanici
Weissspitzbahnu.
Středisko je asi o hodinu dále, než většina známějších rakouských
areálů. Cesta z Prahy zabere s drobnými přestávkami sedm hodin a musí se
platit za tunel na Felbertauernstrasse (13,5 Euro). Parkování je trochu
svízelné, protože plácek přímo u lanovky má kapacitu pro pár desítek
aut. Musí se tedy parkovat podél příjezdové cesty, kam provozovatelé
navozili hrabanku, aby se auta nebořila. Ti, co přijeli později, tak museli
asi 300 metrů dojít. Parkuje se zdarma