Saastal

Saastal - lyžování

Saas-Fee je jedním z nablýskaných lyžařských drahokamů Švýcarska, ačkoliv jeho lyžařské území je z hlediska plochy překvapivě skromné. Je přitažlivé monumentální horskou krajinou, ohromným převýšením sjezdovek, absencí autoprovozu, i třeba svým zvukomalebným jménem. Na druhou stranu patří mezi nejdražší švýcarská střediska, a smířit se je nutné i s jistým lyžařským „nepohodlím“. Horské letovisko Saas-Fee je usazené ve výšce 1 800 m n. m., pár set metrů nad údolím Saas, a je doslova svírané horami, jejichž vrcholy přesahují čtyři tisíce metrů a po jejichž svazích stékají proudy ledovců. Výhledy sice nejsou daleké, o to ale intenzivnější, protože leckde si na obří ledovcové séraky můžete téměř sáhnout.

Z městečka Saas-Fee vyrážejí vzhůru dvě hlavní osy lanovek a vleků, které se setkávají v nejvyšším, ledovcovém patře pod vrcholem Allalin. Lyžařské území je ve svých vyšších partiích převážně mírné nebo středně strmé, směrem k městečku jsou pak svahy naopak prudší. Ze tří a půl tisíc metrů nad mořem vedou do údolí v zásadě „dvě“ cesty, byť s několika variantami a ohromným, téměř dvoutisícimetrovým převýšením. Kromě ledovcových plání, obsloužených kotvami, je velmi oblíbená střední část areálu mezi stanicemi Morenia a Felskinn s přehlednými červenými a modrými tratěmi, na které vyváží pohodlná 6sedačka s bublinou, bohužel jediná svého druhu v Saas-Fee. Milovníci strmějších a členitějších tratí si pak sjezd z Morenie rádi prodlouží až do údolí, nebo se vydají po „druhé hlavní“ trase z vrcholku Längfluh přes Spielboden do Saas-Fee, kde je potěší pestrý sled černých a červených pasáží. Velmi poctivě skloněná je i poněkud „odstrčená“ sjezdovka z vrcholu Plattjen.

Z vesničky Saas-Grund stoupají dvě hladce navazující kabinkové lanovky do areálu Hohsaas, které nahoře doplňují už jen dva krátké vleky – nezdá se to moc, ale při 1 500m převýšení to není ani málo. Lyžování se odehrává v mohutné kotlině tvarované ledovcovou morénou, nad níž se špičatí čtyřtisícovky Lagginhorn a Weissmies. Sjezdovky jsou dlouhé, přiměřeně točivé a členité, převážně červené a díky západní orientaci svahu i prosluněnější než v sevřeném a k severu otočeném Saas-Fee. Hlavní varianty tratí, které se jen tak neomrzí, obslouží „horní“ kabinka, lze ale sjet ještě o něco níže na hranici lesa a přistoupit v mezistanici „údolní“ kabinky. Trať odtud sice pokračuje až do údolí, ale brzy se promění v nezáživný traverz.

Malý areálek na samém konci údolí Saas nad vesničkou Saas-Almagell je jako vystřižený ze „starého“ lyžařského světa. Z nenápadné stanice ukryté mezi domy na konci vesnice se líně sune vzhůru dvousedačka. Okolo výstupní stanice je malá cvičná louka, ještě více vzhůru pak pokračuje další pomalá lanovka pro dva. Z výšky 2 400 m se pak velmi neposedně prosmýkají úzké, červeně značené sjezdovky k mezistanici a dále modřínovým lesem až do údolí. Užijete si na nich ostré zatáčky, překvapivé terénní zlomy i úzké traverzy. Nakonec ještě nejspíš objevíte v nejzazším koutě areálu starý vlek s podobně laděnou tratí v lese, která má dokonce i krátkou, černě značenou (a o to záludnější) variantu. Saas-Almagell je zkrátka unikátní „retro“ lyžařský kout, připomínající, jak „sterilní“ jsou vlastně moderní areály s vyhřívanými lanovkami a zplanýrovanými sjezdovkami. A to má své kouzlo.

I když je Saas-Fee pro zcestovalého lyžaře velikostně spíše „jednohubkou“, díky dvěma dalším pozoruhodným areálům v údolí za několikadenní návštěvu stojí, zvlášť pokud vás fascinují čtyřtisícovky, ledovce a převýšení a nenecháte si zkazit radost nějakými těmi náklady navíc.