Gerlitzen aktuální report z 09.02.2023

Sjezdovky:

Díky sněžení z minulých týdnů byly v provozu všechny sjezdovky, a to bez vykukujících kamínků či bahna. Nejlepší (a nejdelší) svezení bylo na na sebe navazujících a vzájemně propojených červených č. 13 až 16, dle mapy dosahovala délka sjezdu více než 6 km. Vrchní část je spíše modrá, následně sjedete několik padáků, ale takřka vždy na ně navazuje rovinatější úsek, takže netřeba brzdit. Pěkné jsou též černé č. 2 a 7, zvlášť jejich horní poloviny. Vyloženě mírných sjezdovek tu moc není, takže začátečníkům spíše nedoporučuji, ale i tak se nějaké najdou, např. červená č. 3.

Sněhové podmínky:

Areál naráží na limit v podobě nižší nadmořské výšky - vrchol je asi jen v 1 900 m n. m. Ve vrchních partiích ležel stále pěkný prašan, níže už se ale často vyskytovaly ledové plotny. Odpoledne se vyskytovaly též muldy, naštěstí jen na sjezdovkách vedoucích k přístupové kabině.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Dalším problémem areálu je starší přepravní park, především pak absence krytých, vyhřívaných či kapacitnějších lanovek. Přístupová kabinka je pouze pro 4 osoby a je svou kapacitou hrubě nedostačující, krytá je pouze čtyřsedačka Gipfelbahn a vyhřívaná zas jen šestisedačka Wörthersee Family Jet. Při teplotě dosahující i přes poledne mrazivých -15 stupňů tedy žádný extra zážitek - nebýt slunce, lyžovat by se zde asi nedalo.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla i přesto, že jsme pro návštěvu zvolili čtvrtek, poměrně vysoká a byla pro mě velkým zklamáním. Asi poprvé v životě jsem v Rakousku zažil více než 1 až 2 fronty za den. Výjezd kabinkou okolo desáté dopoledne byl bez problémů i bez čekání, ale hned výjezd navazující Gipfelbahn přinesl frontu asi na 5 minut. Stejné to bylo minimálně do 13 až 14 hodin na většině lanovek, výjimkou byl třeba spodní úsek Klösterlebahn, nicméně o to více se čekalo na ten vrchní.

Nejtragičtější byl pak sjezd kabinkou zpět dolů po 16. hodině. Všechny lanovky jsou v provozu do 16 hodin, tato logicky do 16:30, avšak pokud by se vlekaři tímto údajem řídili, stovky lidí by v areálu uvěznili. My přijeli do fronty asi v 16:07 a zhruba po 25 minutách konečně usedli do lanovky. Nízkokapacitní přístupová kabinka je pravděpodobně nejslabším článkem areálu, ve dnech s vyšším zalidněním se jí doporučuji vyhnout buď parkováním ve vzdálenějším Klösterle, nebo na některém z výše položených parkovišť (která však pojmou vždy jen pár aut).

Občerstvení a aprés-ski:

Na chvíli jsme zasedli jen na zahrádce u dřevěné Seppl Hütte, která je "zastrčená" až na konci areálu u dolní stanice kotvy a naleznete tu nejen štamgasty, ale i nízké ceny. Aprés-ski se v areálu nekonalo, kvůli nutnosti většiny návštěvníků cestovat dolů přístupovou kabinou zavírá většina podniků v 16 hodin.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava z blízkého Feistritz an der Drau byla bez problémů, dálničním tunelem doslova za pár minut. Areál se nachází doslova pár stovek metrů od dálnice, stejně jako od katastru Villachu, a doslova jen pár desítek metrů od nádherného Ossichersee.

Bezproblémová byla též doprava z Prahy předchozí den, přes Linec, Salcburk a dále tunely až na jih. Paradoxem je jen cena tunelů převyšující cenu samotné dálniční známky - 13,5 €. Nicméně objížďka přes Obertauern znamená beztak o dost vyšší spotřebu a navíc zdržení, kvůli kterému bychom již nestihli otevřený supermarket (pozor, dokonce až do 19:30!).

Problémem ale již bylo parkování v areálu - patrový parkovací dům i menší parkoviště nad ním byly již před desátou plné, resp. zavřené závorou (pár míst zde nepochopitelně ještě bylo). Naštěstí jsme z Prahy a zaparkovat zvládneme kdekoliv, třeba na trávě před budovou lyžařské školy. K dispozici byly nicméně i další parkovací plochy, od kterých lyžaře zdarma přivážel skibus.