Grindelwald Wengen - Kleine Scheidegg Männlichen

Grindelwald Wengen - Kleine Scheidegg Männlichen - lyžování

Hřeben Männlichenu tvoří středobod lyžařské oblasti Jungfrau. Na svém severovýchodním svahu ústícím do turistického městečka Grindelwaldu nese poměrně přehledné modro-červené dálnice, směrem k sedlu Kleine Scheidegg pak terén přibírá na strmosti i členitosti, výsledkem čehož je rozmanitý lyžařský terén nad hranicí lesa, který vystačí i náročnému lyžaři na dva až tři dny. Poněkud záludné jsou návraty do údolí – do Wengenu vede legendární, nicméně „bezproblémová“ závodní černá trať Lauberhorn, avšak do Grindelwaldu stékají dlouhatánské modré a červené s příjemnými pasážemi, ale také s plochými úseky, či dokonce protisvahy.

Vrcholový hřeben Männlichenu (2 230 m) je sám o sobě strmější, jeho svahy se ale brzy sbíhají do terénní mísy s plošším dnem – sjezdovky se tak z Männlichenu spouštějí poctivě červeně až černě, s alternativou v podobě křižující úzké „modré“ cesty, brzy se však zplošťují a rozlévají do šíře. Horní patro obsluhuje především krytá 4sedačka Männlichen, příp. druhá sekce kabinkové lanovky z údolí. Nižší, zalesněné partie Männlichenu s četnými mýtinami spadají do Grindelwaldu (1 034 m) střídavě svižně i vlažně. Nejdelší červeně značené tratě tratě, tekoucí z Männlichenu do údolí lesem a po mýtinách s krásným výhledem na Grindelwald a Wetterhorn, však mají spíše výletní charakter, a to především kvůli četným rovinkám a traverzům. Využívají se především pro odpolední návrat, a proto je lemují bary pro „poslední zastavení“.

Hlavní masa lyžařů se za pěkného počasí dopoledne přesunuje směrem k dvoutisícovému sedlu Kleine Scheidegg, přístupné lanovkami cik-cak z Männlichenu, anebo půlhodinovou jízdou vláčkem z Grindelwaldu. Pod špičatými vrcholy Tschuggen (2 300 m) a Lauberhorn (2 400 m) směrem ke Kleine Scheidegg je terén členitější a strmější s neposednějšími a užšími tratěmi.
Spletité červené sjezdovky podél kryté 4sedačky Läger se místy prosmýkají úzkými žlaby připomínají tak přírodní u-rampu. Lehce členitá a poměrně úzká je i červená trať klesající lesem k polozapomenutému vleku Tschuggen, odkud lze dlouhou červenou sjezdovkou s několika svižnými pasážemi a prakticky bez hluchých míst pokračovat až do Grindelwaldu. Strmý bezlesý svah se 4sedačkou Gummi naproti tomu nabídne přímou a ostrou černou sjezdovku. Velmi poctivě červený sklon má i hlavní trať pod 6sedačkou Honegg, objížďkové varianty jsou mírnější.

Kleine Scheidegg (2 061 m) je horské sedlo se železniční stanicí, kde se přestupuje na Jungfraujoch, s restauracemi, hotelem a úchvatným panoramatem slavné horské trojice Eiger, Mönch a Jungfrau. Všestranné a sněhově trvanlivé sjezdovky spolu s moderními sedačkovými lanovkami jsou uspořádané do malého kompaktního okruhu, tvořícího příjemné srdce celého areálu. Středně strmé až strmé tratě protínají jak jižní svahy Lauberhornu, tak severní svahy Eigeru pod zastávkou Eigergletscher, mírnější a pohodovější tratě klesají ze sedla na obě strany mělkými kotlinami.
Čtyřsedačku Lauberhorn (2 400 m) kopíruje přímá, strmá, černě značená trať s příjemně vedenou a prostornou červenou objížďkou, pod 6sedačkou Wixi se zase rozlévá široká červená pláň, z níž se odděluje závodní černá trať do Wengenu. Krytá 6sedačka Eigernordwand obsluhuje poctivě se řítící a ve střední části i širokou červenou sjezdovku. Z horní stanice Eigergletscher (2 320 m) na odvrácenou svahu směrem k Wengenu spadají dvě méně frekventované černé sjezdovky – hlavní trať Oh God má jeden impozantní, dlouhý a široký strmý hang, sousední Black Rock, schovaná za skalním blokem, klesá rovnoměrněji. Nejmírnější – modré až červené – jsou tratě stékající podél expresní 4sedačky Arven a pomalé 2sedačky Fallboden po dně mělkých kotlin z Kleine Scheidegg. Směrem ke Grindelwaldu přes zastávku Brandegg klesá dlouhá, mírná a subtilní modrá trať s mnoha rovinkami.

Z Lauberhornu (2 315 m) startuje spektakulární závodní černá trať Lauberhorn Rennstrecke – 4,5 km dlouhá s kratšími prudkými pasážemi a několika překvapivými úseky, jejichž náročnost vynikne až v okamžiku, kdy se vžijete do kůže závodníků, letících jimi ve sjezdovém postoji více než stokilometrovou rychlostí (skok, esíčko, úzký tunel). Zpestřením sjezdu je i rychlostní radar, instalovaný ve strmém hangu Haneggschuss, jímž se závodníci řítí až 150 km/h. Sjezd končí na okraji Wengenu u 4sedačky se závodním slalomákem, od jejíž horní stanice se do letoviska už jen traverzuje. Wengen je prominentní hotelový resort bez autoprovozu, velmi oblíbený britskými návštěvníky, umístěný na vyhlídkové terase na jižním svahu Männlichenu, kam stoupá z centra vesničky visutá lanovka. V jejím okolí jsou cvičné louky. Přes hluboce zaříznuté údolí s vesničkou Lauterbrunnen se lze vlakem, lanovkou a opět vlakem přesunout na protilehlý svah s Mürrenem a Schilthornem.

V lyžařském areálu mezi Grindelwaldem a Wengenem se hemží hlavně expresní a kryté sedačky. Velmi dlouhou, muzeální a kapacitně omezenou 4místnou kabinkovou lanovku z Grindelwaldu na Männlichen s dobou jízdy trvající cca 30 min. nahradila v sezóně 2019/20 moderní kabinka a od sezóny 2020/21 je v provozu i zcela nová přímá 28místná větruodolná kabinková lanovka 3-S s názvem Eiger Express z Grindelwaldu do stanice Eigergletscher, která převratně zrychluje výjezd lyžařů do lokality Kleine Scheidegg.

Velmi oblíbená sáňkařská dráha klesá podél železniční trati z Kleine Scheidegg do zastávek Alpiglen a Brandegg, dolní úsek je dokonce osvětlen pro večerní sáňkování.

Hora Jungfrau, která dominuje výhledům celé oblasti, odjakživa fascinovala a ještě dávno před zrodem turismu byla snad nejslavnějším vrcholem Švýcarska. Inspirovala básníky, malíře i vědce, její vrchol byl považován za nedostupný. Poté, co byl v r. 1811 zdolán, objevily se v euforii úspěchu i myšlenky na vybudování lanovky. V druhé polovině 19. století bylo představeno několik projektů, ale teprve švýcarský inženýr Guyer-Zellerse stavbu realizoval. Na konci 19. století zachvátila Švýcarsko lanovková stavební horečka, přičemž výstavba tunelové horské železnice k vrcholu Jungfrau byla jednoznačně nejodvážnějším projektem. I když nakonec železnice nedosáhla vrcholu, ale „jen“ třiapůltisícového sedla Jungfraujoch, žádná jiná se dodnes nedostala výše.

Do nejvýše položené železniční stanice v Evropě v sedle Jungfraujoch stoupá vlak z Kleine Scheidegg (rezervace místa povinná) zhruba hodinu, z toho z větší části tunelem, proto jsou po cestě dvě zastávky s výhledem ze skalního okna (Eismeer, Eigerwand). Nahoru míří pestrá mezinárodní klientela, zvláště z Asie, pro které je Jungfraujoch jednou z mnoha atrakcí při jejich „průletu“ Evropou. Z vyhlídkové terasy je jedinečný výlet na nejdelší alpský ledovec Aletschgletscher. Samotná železniční stanice ve 3 454 m n. m. se proměnila v turistické městečko s obchůdky, kinem, galerií s výjevy z výstavby železnice i miniaturami švýcrských atrakcí a ledovou jeskyní se sochami. Železnice přepraví ročně tři čtvrtě milionu turistů a v r. 2012 oslavila sto let své existence.