Schilthorn - lyžování
Samotný vrchol Schilthorn, po němž je areál nad Mürrenem pojmenován, se sice tyčí dosti stranou většiny sjezdovek, rozpínajících se mezi Mürrenem a vrcholem Birg, ale přesto je přitažlivým magnetem. Má prvotřídní vyhlídku od Mont Blancu přes Juru a Pilatus až po Eiger, Mönch a Jungfrau a také panoramatickou otáčivou restauraci, první svého druhu na světě. Zdánlivě nepřístupný Schilthorn s magickou výškou 10 000 stop byl lanovkou dobyt díky úsilí místního vizionáře Ernsta Feuze a s přispěním Jamese Bonda v r. 1967. Vrchol pak získal filmový pseudonym Piz Gloria podle filmu Ve službách Jejího Veličenstva a i díky zdařilé bondovské expozici přitahuje proudy návštěvníků z celého světa po celý rok.
Z vrchou Schilthorn (2 970 m n. m.) vede jediná černá sjezdovka s velmi strmou úvodní pasáží, postupně se však mění v přejezdovou cestu. Z Birgu (2 677 m) se tratě vlní mezi obřími balvany a jsou nejčastěji buď velmi mírné, anebo dosti strmé. Z horního patra směrem k Mürrenu prochází skalním kuloárem opět pouze černá trať, střídající strmé pasáže s úzkými serpentinami. Ani na horských loukách přímo nad Mürrenem nejsou tratě zrovna dálniční – často mění směr, šíři i sklon. Ty nejstrmější kopírují expresní 4sedačku Schiltgrat, příjemně červené a poměrně přehledné jsou sjezdovky podél vleku Gimmeln. Jen úzké točivé cesty obtékají pozemní lanovku na Almendhubel (1 907 m), zato prostorné, hravé a proměnlivé červené a modré varianty sjezdovek obtékají krytou 4sedačku Winteregg (1 582 m). Do údolního Lauterbrunnenu (796 m) si klestí cestu lesem ve strmém svahu dlouhá trať plná serpentin.
Prakticky všechny lanovky na Schilthornu mají velmi nízkou přepravní kapacitu, zejména páteřní kabiny, a jsou tak náchylné na vznik front. Lanovky až na výjimky nemají kapacitu více než 1 000 os./hod. (visuté kabiny max. 600 os./hod.) a tři ze čtyř úseků kabinové lanovky (Stechelberg–Gimmelwald–Mürren a Birg–Schilthorn) mají jen jednu větev, a jezdí na nich tak v obou směrech jen jedna kabina.
Mürren je jedním z nejstarších zimních středisek –
první zimní turisté sem přijeli už v r. 1911. V Mürrenu jsou zapuštěny
kořeny alpského lyžování, když zde sir Arnold Lunn v r. 1922 uspořádal
první závod na světě ve slalomu, v němž rozhodoval nejrychlejší čas. V
r. 1924 Lunn založil spolu s 8 britskými lyžaři Kandahar Ski Club, jehož
název oslavuje rodinného přítele a britského velitele lorda Robertse z
Kandaharu, který se stal díky svému vojenskému úspěchu v afghánském
městě Kandahar slavnou celebritou. Závody pod značkou Kandahar si získaly
velkou popularitu a ve Světovém poháru se jich několik jezdí dodnes. V r.
1928 uspořádal Lunn spontánní a na první pohled šílený závod ve sjezdu
ze Schilthornu až do údolního Lauterbrunnenu – stala se z něj tradice a
dnes se Inferno Rennen neboli Pekelný závod koná
každoročně. Tehdy se na start ve třech tisících metrech musely dvě
desítky účastníků vypravit pěšky a pak v co nejrychlejším čase zdolat
14km sjezd s převýšením 2 100 m. Ve druhém ročníku překvapil vítěz
nepřipravené rozhodčí a časoměřiče v hospodě nedaleko cíle a
vítězný čas vznikl dohodou nad sklenicí piva.
Na protilehlém svahu nad Wengenem se v r. 1930 zrodil další slavný závod ve
sjezdu, který je dodnes každoroční zastávkou Světového poháru –
Lauberhorn Rennen. Sjezd začíná těsně pod vrcholem Lauberhornu a panorama
„svaté trojice hor“ patří k nejpůsobivějším v celém Poháru. Mimoto
jej zdobí tři unikáty – je to nejdelší sjezd, při němž se jezdci
řítí rychlostí přes 150 km/h a skok Hundschopf je zřejmě
nejfotografovanějším místem všech světových sjezdovek.