Kasberg

Kasberg - lyžování

Kasberg je oblíben v první řadě u méně náročných lyžařů a začátečníků, neboť jeho první výškové patro je vystlané cvičnými loukami a krátkými, přehlednými modrými či červenými sjezdovkami, chráněnými lesem. Naopak druhé výškové patro pod vrcholy Regenkar a Spitzplaneck má o něco náročnější terény a působí horštěji, především díky skalnaté kotlině, do níž se propadají i strmější svahy. Obě patra jsou mezi sebou propojena dlouhou, tzv. pulzační kabinkovou lanovkou, překonávající výraznou rokli. Do údolí klesá z prvního patra dlouhá červená sjezdovka s krátkou černou a dlouhatánskou serpentinovitou modrou variantou.

Svahy Kasbergu pokrývá poměrně řídký les, který umožňuje hledat lehké i náročnější freeridové trasy prakticky kdekoliv. Nejatraktivnější je v tomto ohledu lehce skalnatá kotlina Regenkar s krytou 4sedačkou Ochsenboden anebo okolí vleku na Spitzplaneck, ale pojezdit v lese se dá i podél sjezdovky do údolí. Dvě černé značené tratě – jedna v Regenkaru, druhá na trase do údolí – bývají také většinou ponechány bez úpravy.

V obou patrech areálu jsou rozeseté celkem čtyři horské chaty, servírující tradiční rakouskou kuchyni s polévkami a knedlíky. U výstupu z hlavní kabinky je stylová dřevěná chalupa Sonnalm, na opačné straně „prvního patra“ areálu malebný Hochberghaus a ve „druhém patře“ pak ještě dvě chaty – s obsluhou, tedy žádné kapacitní „tácovky“.

Ubytovacím střediskem údolí je vesnička Grünau im Almtal, odkud k nástupní stanici lanovky pendluje skibus. Ubytovat se ale lze i přímo v areálu v horské chatě Hochberghaus s rodinnými pokoji a útulnou restaurací s typickou hutnou kuchyní, zato s jemným domácím limbovicovým digestivem.

Vůbec nejbližší alpské středisko z jižní hranice Čech je přístupné přes Linz, hned po nájezdu na dálnici směřující do Grazu se sjíždí na „okresky“, jimiž se dojede údolím Almtal až do obce Grünau. Kousek za ní je nástupní stanice kabinky s kaskádovitým a bezplatným parkovištěm.

Kasberg je rodinným střediskem s terény „pro každého“, nikoliv však zcela typickým – není příliš kompaktní a množství „bloudivých“ zákoutí a variant tratí naopak vyžaduje smysl pro orientaci a některé přejezdy i sílu v pažích. Odmění se však za to komornější atmosférou.