Schnalstal (Val Senales) - lyžování
Schnalstal je řídce obydlené údolí zařezané do jižního úbočí mohutně zaledněných Ötztalských Alp, na jehož dalekém konci leží malý hotelový resort Kurzras.
Kurzras, ležící přímo u paty skalnatého Grawandu, jenž je hlavním vrcholem lyžařského areálu, je umělý ubytovací resort – několik hotelů a apartmánových komplexů, obchůdků a malý kostelík připomínající někdejší původní osadu. Jen pár kroků je to ke stanici visuté kabiny, která se po strmém jihozápadním úbočí Grawandu za 6 minut vyšplhá na jeho vrcholek – tak rychlý přístup z údolí na sjezdovky nemá žádný alpský ledovec. Na vrcholu ve výšce 3 200 m n. m. je kromě velké moderní samoobslužné restaurace, vyhlídkové terasy a malé Ötziho galerie s „maketou“ pračlověka v životní velikosti i nejvýše položený hotel v Alpách.
Sjezdovky jsou jakoby „rozházené“ do vysokohorské
pustiny, z níž doslova sálá volný, civilizací nerušený prostor
– jste totiž přímo na střeše Ötztalských Alp. Okolo sedmi sedačkových
lanovek se vlní podobně skromný počet tratí, ty jsou však na ledovcové
poměry dosti pestré – kromě ledovce s typickými dálnicemi se totiž
rozbíhají i po protilehlých kamenných a přirozeně členitých svazích s
plnokrevně členitým sklonem.
Z vrcholu Grawand se roztéká širokánský a zprvu
poměrně strmý ledovec, jehož sklon se vzdáleností od
vrcholu ubývá – zdejší červené a modré carvingové ranveje s 200m
převýšením jsou obsloužené pomalou 4sedačkou (Grawand) a dvojicí
dlouhých kotev (Finailjoch). Část ledovce proudí ještě o „patro“
níže k jezeru Gletschersee s červenou a modrou sjezdovkou, slitou v jednu
širokou magistrálu, kterou doplňuje nová černá tréninková trať Leo
Gurschler. Zpět ke Grawandu se vrací troj- a dvousedačka. Po protilehlém
jižním svahu stoupá další dvousedačka o 350 výškových metrů k vrcholku
Hintereis – zpět roluje dlouhá přehledná
červená trať se strmější přímou a mírnější oklikovou
variantou, z níž se dá odbočit k větrem ošlehané horské chatě Bella
Vista neboli Krásná vyhlídka (hádejte, jak k tomuto jménu přišla!).
Specialitou chaty jsou knedlíky na všechny možné i nemožné způsoby a
také charismatický majitel Paul Grüner, který u chaty vybudoval
„wellness“ (venkovní vířivka a sudová sauna), spací iglú a pro své
hosty pořádá výlety do nedaleké ledovcové jeskyně.
Z Gletschersee se směrem do údolí prodírá divokou
skalnatou soutěskou užší, černě značená, ale zprvu jen příjemně
svižná „pašerácká cesta“ (Schmugglerabfahrt). V půli cesty se
můžete vydat bokem po jižním svahu vzhůru krytou 4sedačkou
Teufelsegg, podél níž protéká prostorným žlabem
trojice proměnlivých sjezdovek s 600m převýšením. Tratě jsou sice černě
značené, ale prudší jsou jen kratší úseky a nejdelší a poměrně lehká
varianta se jim vyhýbá zcela. Dále do údolí pak pokračuje „pašerácká
cesta“ mírně, teprve na dohled Kurzrasu zdolává velmi strmý hang, díky
němuž si celá sjezdovka vysloužila černé značení. Novinkou je
mírnější červená trať Transhumans, která klesá do údolí mělkým
terénním zářezem.
Z Kurzrasu na opačnou stranu než kabina zalesněným svahu stoupá moderní
10místná kabinka na vrchol Lazaun – sportovní
červená, využívaná pro trénink, a okružní modrá sjezdovka s 400m
převýšením sice mají „krkonošské parametry“, přesto mile překvapí.
A odvděčí se i za větrného počasí, kdy může být ledovec uzavřen.
Chloubou přepravního parku je bezkonkurenčně rychlý přístup na Grawand, naopak výjezd na sjezdovky kromě Teufelseggu obstarávají hlavně letité, pomalé sedačkové lanovky. Díky velmi zdlouhavému příjezdu do Schnalstalu jsou sjezdovky v hlavní zimní sezóně nevídaně poloprázdné, větší nápory zažívají hlavně na podzim, kdy zde jako i na jiných ledovcích trénují početné reprezentační týmy.
Nejobvyklejší formou zábavy ve Schnalstalu, malém hotelovém letovisku na konci pustého údolí, je aprés-ski – přímo u stanice kabinové lanovky žije Buss´l bar s malým tanečním pódiem, v Kurzrasu jsou pak ještě dva bary a diskotéka.
Mimo zimní sezónu od dubna do října se můžete vypravit po
Ötziho stopách do archeoparku v níže ležící vesničce
Unser Frau, líčící interaktivně život tehdejších obyvatel, anebo
celoročně do bolzanského archeologického muzea, kde uvidíte Ötziho
okénkem v mrazicím boxu na vlastní oči. Údolí je prokazatelně obydlené
už tisíce let a stejně staré jsou i přechody ledovců pastýři, kteří
hnali své ovce z vyprahlého Schnalstalu přes sněhová a suťová pole ve
třítisícových výškách na severní, dnes rakouskou stranu hřebene se
šťavnatějšími travnatými pastvinami. Tuto cestu použil před pěti a půl
tisíci let i legendární Ötzi, než jej šíp vyslaný neznámým
nepřítelem poslal na cestu na věčnost. Jeho tělo skolené poblíž
Hauslabova sedla dokonale mumifikoval přibývající sníh, až jej po odtátí
ledovce v r. 1991 objevili náhodní turisté. Každoroční náročný přechod
za letními pastvinami (transhumaci) absolvují krávy a ovce i dnes – jen
březí ovce nebo jehňátka, které by dlouhou cestu nezvládli, se vozí
nákladní lanovkou k chatě Bella Vista.
Ani archeologická senzace neproměnila Ötziho „domovské lyžařské
středisko“ v turistický lunapark – 35 km sebeatraktivnějších sjezdovek,
osamocených uprostřed hor a s nejbližšími areály nejméně hodinu odsud,
zkrátka neláká návštěvnické masy, ale spíš znalého fajnšmekra.
Náročnější vícedenní návštěvníci, které neodradí daleké dojíždění, si mohou pořídit superskipas Ortler Skiarena, zahrnující ještě 14 komornějších středisek s celkem 300 km sjezdovek, zejména v jihotyrolské oblasti Vinschgau/Val Venosta.