Schnalstal (Val Senales)

Schnalstal (Val Senales) - lyžování

Schnalstal je řídce obydlené údolí zařezané do jižního úbočí mohutně zaledněných Ötztalských Alp, na jehož dalekém konci leží malý hotelový resort Kurzras.

Kurzras, ležící přímo u paty skalnatého Grawandu, jenž je hlavním vrcholem lyžařského areálu, je umělý ubytovací resort – několik hotelů a apartmánových komplexů, obchůdků a malý kostelík připomínající někdejší původní osadu. Jen pár kroků je to ke stanici visuté kabiny, která se po strmém jihozápadním úbočí Grawandu za 6 minut vyšplhá na jeho vrcholek – tak rychlý přístup z údolí na sjezdovky nemá žádný alpský ledovec. Na vrcholu ve výšce 3 200 m n. m. je kromě velké moderní samoobslužné restaurace, vyhlídkové terasy a malé Ötziho galerie s „maketou“ pračlověka v životní velikosti i nejvýše položený hotel v Alpách.

Sjezdovky jsou jakoby „rozházené“ do vysokohorské pustiny, z níž doslova sálá volný, civilizací nerušený prostor – jste totiž přímo na střeše Ötztalských Alp. Okolo sedmi sedačkových lanovek se vlní podobně skromný počet tratí, ty jsou však na ledovcové poměry dosti pestré – kromě ledovce s typickými dálnicemi se totiž rozbíhají i po protilehlých kamenných a přirozeně členitých svazích s plnokrevně členitým sklonem.
Z vrcholu Grawand se roztéká širokánský a zprvu poměrně strmý ledovec, jehož sklon se vzdáleností od vrcholu ubývá – zdejší červené a modré carvingové ranveje s 200m převýšením jsou obsloužené pomalou 4sedačkou (Grawand) a dvojicí dlouhých kotev (Finailjoch). Část ledovce proudí ještě o „patro“ níže k jezeru Gletschersee s červenou a modrou sjezdovkou, slitou v jednu širokou magistrálu, kterou doplňuje nová černá tréninková trať Leo Gurschler. Zpět ke Grawandu se vrací troj- a dvousedačka. Po protilehlém jižním svahu stoupá další dvousedačka o 350 výškových metrů k vrcholku Hintereis – zpět roluje dlouhá přehledná červená trať se strmější přímou a mírnější oklikovou variantou, z níž se dá odbočit k větrem ošlehané horské chatě Bella Vista neboli Krásná vyhlídka (hádejte, jak k tomuto jménu přišla!). Specialitou chaty jsou knedlíky na všechny možné i nemožné způsoby a také charismatický majitel Paul Grüner, který u chaty vybudoval „wellness“ (venkovní vířivka a sudová sauna), spací iglú a pro své hosty pořádá výlety do nedaleké ledovcové jeskyně.
Z Gletschersee se směrem do údolí prodírá divokou skalnatou soutěskou užší, černě značená, ale zprvu jen příjemně svižná „pašerácká cesta“ (Schmugglerab­fahrt). V půli cesty se můžete vydat bokem po jižním svahu vzhůru krytou 4sedačkou Teufelsegg, podél níž protéká prostorným žlabem trojice proměnlivých sjezdovek s 600m převýšením. Tratě jsou sice černě značené, ale prudší jsou jen kratší úseky a nejdelší a poměrně lehká varianta se jim vyhýbá zcela. Dále do údolí pak pokračuje „pašerácká cesta“ mírně, teprve na dohled Kurzrasu zdolává velmi strmý hang, díky němuž si celá sjezdovka vysloužila černé značení. Novinkou je mírnější červená trať Transhumans, která klesá do údolí mělkým terénním zářezem.
Z Kurzrasu na opačnou stranu než kabina zalesněným svahu stoupá moderní 10místná kabinka na vrchol Lazaun – sportovní červená, využívaná pro trénink, a okružní modrá sjezdovka s 400m převýšením sice mají „krkonošské parametry“, přesto mile překvapí. A odvděčí se i za větrného počasí, kdy může být ledovec uzavřen.

Chloubou přepravního parku je bezkonkurenčně rychlý přístup na Grawand, naopak výjezd na sjezdovky kromě Teufelseggu obstarávají hlavně letité, pomalé sedačkové lanovky. Díky velmi zdlouhavému příjezdu do Schnalstalu jsou sjezdovky v hlavní zimní sezóně nevídaně poloprázdné, větší nápory zažívají hlavně na podzim, kdy zde jako i na jiných ledovcích trénují početné reprezentační týmy.

Nejobvyklejší formou zábavy ve Schnalstalu, malém hotelovém letovisku na konci pustého údolí, je aprés-ski – přímo u stanice kabinové lanovky žije Buss´l bar s malým tanečním pódiem, v Kurzrasu jsou pak ještě dva bary a diskotéka.

Mimo zimní sezónu od dubna do října se můžete vypravit po Ötziho stopách do archeoparku v níže ležící vesničce Unser Frau, líčící interaktivně život tehdejších obyvatel, anebo celoročně do bolzanského archeologického muzea, kde uvidíte Ötziho okénkem v mrazicím boxu na vlastní oči. Údolí je prokazatelně obydlené už tisíce let a stejně staré jsou i přechody ledovců pastýři, kteří hnali své ovce z vyprahlého Schnalstalu přes sněhová a suťová pole ve třítisícových výškách na severní, dnes rakouskou stranu hřebene se šťavnatějšími travnatými pastvinami. Tuto cestu použil před pěti a půl tisíci let i legendární Ötzi, než jej šíp vyslaný neznámým nepřítelem poslal na cestu na věčnost. Jeho tělo skolené poblíž Hauslabova sedla dokonale mumifikoval přibývající sníh, až jej po odtátí ledovce v r. 1991 objevili náhodní turisté. Každoroční náročný přechod za letními pastvinami (transhumaci) absolvují krávy a ovce i dnes – jen březí ovce nebo jehňátka, které by dlouhou cestu nezvládli, se vozí nákladní lanovkou k chatě Bella Vista.
Ani archeologická senzace neproměnila Ötziho „domovské lyžařské středisko“ v turistický lunapark – 35 km sebeatraktivnějších sjezdovek, osamocených uprostřed hor a s nejbližšími areály nejméně hodinu odsud, zkrátka neláká návštěvnické masy, ale spíš znalého fajnšmekra.

Náročnější vícedenní návštěvníci, které neodradí daleké dojíždění, si mohou pořídit superskipas Ortler Skiarena, zahrnující ještě 14 komornějších středisek s celkem 300 km sjezdovek, zejména v jihotyrolské oblasti Vinschgau/Val Venosta.