Pfelders

Pfelders - lyžování

Úzké údolí Passeiertal je velmi těsně obklíčené horami, jejichž vrcholy převyšují tři tisíce metrů – na severu je to hlavní hřeben Ötztalských Alp, který odtud působí spíš jako zeď, z jihu pak horská skupina Texel. V ní je do horské kotliny pod sedlem Karjoch vsazen malý, výškově však velmi urostlý areál nad horskou osadou Pfelders. Údolí obklopené velehorami, trochu připomínajícími Himálaje, se těší i silnému návětrnému efektu, díky němuž tu bývá – na jihotyrolské poměry – opravdu hodně přírodního sněhu.

Poměrně strmý horský kotel pod dvouapůltisícovým Karjochem je jediným lyžařským územím Pfeldersu, ovšem dostatečně prostorným a s geniálně trasovanými sjezdovkami. Ty se přimykají ke dvěma navazujícím lanovkám a dokonale využívají přirozeně strmější sklon svahu. Dokonce i „lehčí“ úseky sjezdovek, které svahem traverzují, jsou dostatečně široké a z velké části vymodelované do spádnice. Vyloženě lehké sjezdovky – kromě cvičných luk na kraji vesnice – tu sice nejsou, hlavní svah je zato aspoň opravdu široký, a dovoluje tak i pohodovější styl jízdy.

Z nejvyššího bodu Karjoch (2 502 m) se červeně značená „společná“ sjezdovka nejprve prosmýkne užší, ale jezdivou serpentinou. Jako první se oddělí krátká, ale extrémně strmá černá varianta Kletterwand, červená pokračuje ještě jednou zatáčkou na malé „náměstíčko“, odkud se lze připojit k černé sjezdovce, nebo pokračovat hlavní kotlinou po širokánském, červeném (místy i načernalém) a terénně lehce zvlněném svahu až k mezistanici Grünboden (2 020 m). Lesem do údolí (1 601 m) pak pokračuje přímo po spádnici neobvykle široká černá sjezdovka, již křižuje užší, serpentinovitá, ale perfektně vyspádovaná mírnější červená trať. Po lesních cestách se dá do údolí sklouznout i „modře“.

Z údolí vede kombinovaná kabinko-sedačková lanovka s vyhřívanými sedáky (Telemix Grünboden Express), na niž nad hranicí lesa navazuje 4sedačka s bublinou (Karjoch). Dole ve vsi jsou i cvičné svahy s vleky.

Sněhová jistota Pfeldersu je díky nadmořské výšce, severní orientaci svahu, návětrnému efektu i zasněžování vyhlášená, hlavně mezi zasvěcenými – na podzim zde ještě před oficiálním zahájením provozu trénují lyžařští reprezentanti.

V mezistanici je moderní, vkusná a s okolím ladící budova se samoobslužnou restaurací a standardní „alpskou“ nabídkou (polévky, řízek, těstoviny), na dojezdu sjezdovek je pak ještě jedna tradičněji vyhlížející chata.

Pfelders je malá horská vesnička bez autoprovozu – kapacitní záchytné parkoviště je kousek před vesnicí přímo u nástupní stanice kabinko-sedačkové lanovky Grünboden Express.

Pfelders se zdá být až na konci světa, nebo spíš ještě o kus dál. Z Merana je horská vesnička na konci údolí Passeiertal u rakouských hranic vzdálena necelých čtyřicet kilometrů, je to ale dobrá hodinka jízdy v nekonečných zatáčkách. Vždy, když už se zdá, že musíte být na místě, silnice si najde v úzkém údolí skulinku, kterou se protáhne dál.