Kaunertaler Gletscher

Kaunertaler Gletscher - lyžování

Nejmenší a nejhůře dostupný z tyrolských ledovců v údolí Kaunertal se svým návštěvníkům odvděčí kromě dlouhé sezóny hlavně klidem, kompaktností a možností parkování přímo u sjezdovky bez nutnosti výjezdu a sjezdu lanovkou. Díky jeho méně exponované poloze uvnitř horské kotliny také může při větrném počasí zůstat déle v provozu než jiné ledovce, což platí především pro větruodolnou kabinovou lanovku Falginjoch.

Lyžařské terény vyplňují prostornou, severně orientovanou vysokohorskou kotlinu, jíž vystélá ledovec už jen zčásti, a tak mají sjezdovky nejen charakter typických přehledných ledovcových dálnic, ale i neposednějších členitých tratí v morénovém terénu. Ze sedla Falginjoch dominují pravidelné, v horní polovině svižné, později plošší ledovcové dálnice, ze sedla Karlesjoch naopak užší, točivé a členité tratě s lehčími i náročnějšími variantami. Členité a proměnlivé jsou i dlouhé středně strmé sjezdovky podél nově vybudované kabinkové lanovky ze sedla Weissseejoch, které stékají směrem k Ochsenalmu.

Základnou ledovcového areálu je velké parkoviště s restaurační a obslužnou budovou Gletscherrestau­rant ve výšce 2 750 m, odkud se rozbíhají lanovky a vleky do tří směrů. Větruodolná kabinová lanovka typu funifor zpřístupňuje dlouhé ledovcové dálnice ze sedla Falginjoch (3 113 m). Od horní stanice lanovky se trať brzy dělí na mírnější modrou, sportovnější červenou a přímou a velmi strmou černou – všechny zprvu klesají svižně, jakmile však dosáhnou dna kotliny, tak už se jen líně valí zpět k nástupní stanici. Ze sedla Falginjoch, které tvoří rakousko-italskou hranici, je zároveň daleký rozhled do Itálie na masiv Ortleru i do Švýcarska.
Podél tratí z Falginjochu se nachází stranou ještě příjemný „jednohubkový“ modrý svah Ferner s vlekem (dříve Falgin).
Kratší, přímé a přehledné, pocitově červeno-modré carvingové dálnice se rozlévají i podél kotvy Nörderjoch, nacházející se úplně vlevo při pohledu od parkoviště.
Třetím směrem, vpravo, vyjíždí od parkoviště kabinková lanovka mířící do sedla Karlesjoch (3 108 m), odkud je výhled na trojmezí Rakouska, Itálie a Švýcarska. Z Karelsjochu padají členité neledovcové tratě proměnlivé obtížnosti, plné terénních vln a zlomů. Černě značená trať Vronitunnel si odtud tunelem razí cestu na opačnou stranu hřebene. „Tunelová“ sjezdovka je členitá, střídající padáčky a krátké odpočinkovější úseky, navíc několikrát zatáčí – zkrátka „lahůdka“ pro technicky hravé jezdce. Padá až k mezistanici Ochsenalm.
Z této mezistanice je kabinkovou lanovkou nově zpřístupněn Weissseejoch (3 044 m), odkud se zpět spouští proměnlivá a neposedná červená a černá trať, které se nakonec spojí s „tunelovou“ sjezdovkou.
V chladné polovině roku se dá sjíždět pod úroveň ledovce na Ochsenalm podél dvou krytých sedačkových lanovek, a to do mezistanice ve 2 450 m nebo až do 2 150 m n. m. Sjezdovky jsou však poměrně úzké a s „cestovitými“ úseky – červené varianty mají jeden až dva ostré hangy, modré převážně traverzují. Na Ochsenalmu lze také parkovat, čímž se ušetří výjezd autem několika dalšími serpentinami ke Gletscherrestau­rantu.

Hlavní ledovcové sjezdovky obstarává větruodolná kyvadlová kabina Falginjoch (v provozu je zatím jen jedna větev lanovky, tj. nahoru i dolů jezdí jediná kabina, v plánu je ale výstavba i druhé větve), na Karlesjoch a Weissseejoch pak míří moderní pohodlné kabinky. Z Ochsenalmu vyjíždějí k ledovci dvě navazující kryté 4sedačky. Kratší sjezdovky na ledovci jsou obsloužené také kotvami.

V kapacitní samoobslužné restauraci pod ledovcem (Gletscherres­taurant) se dá občerstvit i převléknout nebo třeba jen schovat před nepříznivým počasím. V prostorné budově jsou toalety, převlékárny i pik-niková místnost.

Největší výhodou Kaunertalu je parkování přímo pod sjezdovkami ve 2 750 m, příp. na Ochenalmu ve 2 150 m – bez zdržování a mačkanic v přístupových lanovkách. Z Feichtenu, hlavní ubytovací vesničky v Kaunertalu, je však třeba vystoupat 30 km po klikaté vysokohorské silnici (mýtné je v ceně skipasu) „na konec světa“ k nástupním stanicím sedačkových lanovek do 2 150 m (Ochsenalm) nebo až přímo pod ledovec do 2 750 m ke Gletscherrestau­rantu. Silnice nejprve stoupá k přehradní nádrži, kterou po jednom z břehů mine a pak znovu pokračuje strmě vzhůru (v zimě se využívá trasa přes hráz a dále úzkou klikatou silničkou podél břehu, v pozdním jaře a brzy na podzim se jezdí po přímější silnici po bližším břehu přehradní nádrže, která je však více ohrožovaná lavinami).

Kaunertalský ledovec je zvláště na podzim oblíbenou českou kolonií trénujících závodních klubů, díky jeho bezbariérové přístupnosti jej hojně využívají i hendikepovaní lyžaři. Právě přístup po vysokohorské silnici ale mnohé návštěvníky odrazuje. Naopak kdo rád řídí, užije si po lyžování i „sjezdovku“ v podobě dlouhé a klikaté silnice, jako stvořené pro horskou rallye.