Rakousko 
Ischgl / Silvretta Arena - lyžování
Nejlepší lyžařský komplex východních Alp je ohromnou vysokohorskou pustinou na hranici Rakouska a Švýcarska, do které byl instalován perfektní lyžařský lunapark – atraktivní a rušný, který svou velikostí a neustále proudícími masami lyžařů svádí spíš k výkonu než odpočinku. Horský klid tu nehledejte, ale továrnu na lyžařskou nirvánu ano. Jeho ubytovací základnou je živý a pompézní rakouský resort Ischgl, zatímco švýcarská bezcelní zóna Samnaun je poněkud menším a klidnějším střediskem roztroušeným do několika samostatných osad, vystavěných v moderním alpském stylu.
Horské hřebeny nejsou malebné, ale svou chladnou mohutností velmi působivé. Terén je za dobré viditelnosti dobře přehledný, zmatek do něj vnáší jen neskutečné množství lanovek, které se místy kříží ve vzduchu a které polykají lyžaře po šesti i osmi najednou. Lyžařský komplex sice není na první dojem malebně líbivý, den dva trvá se v něm pořádněji zorientovat, ale o to lépe pak vynikne jeho bezedná ohromnost s dlouhými sjezdy všech tvarů a obtížností, z nichž by si měl vybrat opravdu každý. Je to taková velkolepá hostina, ve které se vyplatí dobře prohlédnout menu, opatrně ochutnávat a nenechat se otrávit. Určitě to není přirozeně přívětivé místo pro malé děti – na centrálních křižovatkách a v nástupních místech je příliš rušně, nepřehledně a nervózně. Celkově je zdejší terén o dost velkolepější než ve východní polovině Tyrolska (Kitzbühel, Skiwelt), které se se Silvretta Arenou mohou kilometráží sjezdovek směle měřit. V první řadě to znamená hlavně větší převýšení a tvarovou pestrost svahů.
Zjednodušeně jsou lyžařské terény na rakouské straně
sportovnější, na švýcarské pohodovější. Centrální
křižovatkou lanovek a sjezdovek nad Ischglem je Idalp – slunečné a
hemživé plató s přehlednými a lehčími dálnicemi, které se sem sbíhají
po severozápadních až západních svazích. Dlouhé, mírné a dálničně
přehledné sjezdovky stékají z hraničních sedel Idjoch a Viderjoch nejen na
rakouskou stranu k Idalpu, ale i na švýcarskou k Alp Tridě.
V okolí horní stanice dvoupatrové lanovky ze Samnaun (Alp
Trida, 2 263 m) se prostírá velké hřiště ultraširokých a
pohodových sjezdovek, odkud se dá za červenějšími sjezdovkami zamířit
pod vrchol Visnitzkopf anebo do Rakouska na Greitspitz.
Vrchol Greitzspitz (2 872 m) ční přímo uprostřed
arény se svými skalnatými výčnělky a strmými srázy, po kterých
stékají výhradně náročné sjezdovky – strmé červené a ještě
strmější černé. Černé sjezdovky z Palinkopfu do kotliny Höllenkar jsou
prudké jen zpočátku, poté se rychle uklidňují a zplošťují. Dlouhé a
členité červené tratě míří po západních svazích
Palinkopfu (2 864 m) ještě dále do pustého údolí
Fimbatal, z nějž je nově zpřístupněn obří visutou kabinou ještě vrchol
Piz Val Gronda (2 812 m). Kromě jedné subtilní
červené tratě nabízí hlavně prostorné volné terény. Velmi solidní,
lehc ečlenité černé tratě bičují i stinné severní svahy
Höllenspitze.
Jakoby celý jeden areál s velmi sportovním duchem tvoří „dojezdy“ z
vrcholu Pardatschgrat (2 624 m) a křižovatky Idalp
(2 320 m) do údolního Ischglu (1 400 m) – převýšení více než 1 200 m a
červeno-černý sklon jako víno, zvláště v horních dvou třetinách svahu.
Severní stěna Pardatschgratu vyrůstá nad Ischglem jako zdánlivě
neproniknutelná bariéra, kterou si však klestí cestu hned čtveřice dosti
sportovních sjezdovek. Hlavní a nejrušnější „sběrnicí“ je červená
trať č. 1 z Idalpu, klidnější jsou černá „čtyřka“ a červená
„pětka“ z Pardatschgratu – všechny mají výrazně klesající úseky a
jsou dostatečně až velkoryse prostorné, teprve na úrovni mezistanic se
zčásti slévají a velmi úzce překonávají plochou pasáž nad strmou
roklí, aby se těsně nad Ischglem rozeběhly po cílovém hangu.
Oba výletní sjezdy do švýcarského Samnaun označené jako Duty
Free Run jsou dlouhé, až na krátké úseky nenáročné a
končí mezi domy s obchody, takže se můžete rovnou v přezkáčích pustit
do bezcelních nákupů alkoholu, kosmetiky či tabáku.
Lanovky v celém areálu jsou ultramoderní, většinou kryté, a celý areál díky expresnímu propojení zvládne zdatnější lyžař projet během jediného dne. V kombinaci s ohromnou kapacitou areálu je to dokonalá továrna na lyžařskou nirvánu, místy ovšem s atmosférou obřího mraveniště.
Silvretta Arena je mimo ledovce sněhově nejstabilnějším lyžařským areálem ve východní části Alp – kromě přírodní jistoty dané nadmořskou výškou jsou všechny hlavní tratě pojištěné i zasněžováním. Sezóna běží od konce listopadu do začátku května a v jejích okrajích bývají v provozu alespoň tři čtvrtiny sjezdovek.
Ischgl se proslavil i každoročními koncerty světových hvězd pod širým nebem.
