Silvretta Arena

Silvretta Arena - lyžování

Horské hřebeny v Silvretta Areně nejsou malebné, ale svou chladnou mohutností velmi působivé. Terén je za dobré viditelnosti dobře přehledný, zmatek do něj vnáší jen neskutečné množství lanovek, které se místy kříží ve vzduchu a které polykají lyžaře po šesti i osmi najednou. Lyžařský komplex sice není na první dojem malebně líbivý, den dva trvá se v něm pořádněji zorientovat, ale o to lépe pak vynikne jeho bezedná ohromnost s dlouhými sjezdy všech tvarů a chutí, z nichž by si měl vybrat opravdu každý. Je to taková velkolepá hostina, ve které se vyplatí dobře prohlédnout menu, opatrně ochutnávat a nenechat se otrávit. Určitě tu není přirozeně přívětivo pro malé děti – na centrálních křižovatkách a v nástupních místech je příliš rušně, nepřehledně a nervózně. Celkově je zdejší terén o dost velkolepější než ve východní polovině Tyrolska (Kitzbühel, Skiwelt), které se se Silvretta Arenou mohou kilometráží sjezdovek směle měřit. V první řadě to znamená hlavně větší převýšení a tvarovou pestrost svahů.

Zjednodušeně jsou lyžařské terény na rakouské straně sportovnější, na švýcarské pohodovější. Centrální křižovatkou lanovek a sjezdovek nad Ischglem je Idalp – slunečné a hemživé plató s přehlednými a lehčími dálnicemi, které se sem sbíhají po severozápadních až západních svazích. Dlouhé, mírné a dálničně přehledné sjezdovky stékají z hraničních sedel Idjoch a Viderjoch nejen na rakouskou stranu k Idalpu, ale i na švýcarskou k Alp Tridě.
V okolí horní stanice dvoupatrové lanovky ze Samnaun (Alp Trida, 2 263 m) se prostírá velké hřiště ultraširokých a pohodových sjezdovek, odkud se dá za červenějšími sjezdovkami zamířit pod vrchol Visnitzkopf anebo do Rakouska na Greitspitz.
Vrchol Greitzspitz (2 872 m) ční přímo uprostřed arény se svými skalnatými výčnělky a strmými srázy, po kterých stékají výhradně náročné sjezdovky – strmé červené a ještě strmější černé. Černé sjezdovky z Palinkopfu do kotliny Höllenkar jsou prudké jen zpočátku, poté se rychle uklidňují a zplošťují. Dlouhé a členité červené tratě míří po západních svazích Palinkopfu (2 864 m) ještě dále do pustého údolí Fimbatal, z nějž je nově zpřístupněn obří visutou kabinou ještě vrchol Piz Val Gronda (2 812 m). Kromě jedné subtilní červené tratě nabízí hlavně prostorné volné terény. Velmi solidní, lehc ečlenité černé tratě bičují i stinné severní svahy Höllenspitze.
Jakoby celý jeden areál s velmi sportovním duchem tvoří „dojezdy“ z Pardatschgratu (2 624 m) a Idalpu (2 320 m) do údolního Ischglu (1 400 m) – převýšení více než 1 200 m a červeno-černý sklon jako víno, zvláště v horních dvou třetinách svahu. Severní stěna Pardatschgratu vyrůstá nad Ischglem jako zdánlivě neproniknutelná bariéra, kterou si však klestí cestu hned čtveřice dosti sportovních sjezdovek. Hlavní a nejrušnější „sběrnicí“ je červená trať č. 1 z Idalpu, klidnější jsou černá „čtyřka“ a červená „pětka“ z Pardatschgratu – všechny mají výrazně klesající úseky a jsou dostatečně až velkoryse prostorné, teprve na úrovni mezistanic se zčásti slévají a velmi úzce překonávají plochou pasáž nad strmou roklí, aby se těsně nad Ischglem rozeběhly po cílovém hangu.
Oba výletní sjezdy do švýcarského Samnaun označené jako Duty Free Run jsou dlouhé, až na krátké úseky nenáročné a končí mezi domy s obchody, takže se můžete rovnou v přezkáčích pustit do bezcelních nákupů alkoholu, kosmetiky či tabáku.

Lanovky v celém areálu jsou ultramoderní, většinou kryté, a celý areál díky expresnímu propojení zvládne zdatnější lyžař projet během jediného dne. V kombinaci s ohromnou kapacitou areálu je to dokonalá továrna na lyžařskou nirvánu, místy ovšem s atmosférou obřího mraveniště.

Silvretta Arena je mimo ledovce sněhově nejstabilnějším lyžařským areálem ve východní části Alp – kromě přírodní jistoty dané nadmořskou výškou jsou všechny hlavní tratě pojištěné i zasněžováním. Sezóna běží od konce listopadu do začátku května a v jejích okrajích bývají v provozu alespoň tři čtvrtiny sjezdovek.

Ischgl se proslavil i každoročními koncerty světových hvězd pod širým nebem.

Horské letovisko Samnaun tvoří pět malých osad (Dorf, Ravaisch, Plan, Compatsch a Laret). Nejluxusnější hotely se koncentrují do osady Dorf na samém konci údolí, která je i obchodním i společenským centrem, naopak níže položené osady jsou velmi klidné a najdou se tam i cenově přijatelné apartmány. Hlavním lákadlem Samnaun je bezcelní zóna s levným benzínem, alkoholem, tabákem a všemi světovými značkami módy, hodinek a kosmetiky, ale příjemná je i jeho poklidná atmosféra oproti bujarému Ischlgu se svým aprés-ski bez hranic. Nejznámější událostí v Samnaun je každoroční mistrovství světa mikulášů.

První obyvatelé přišli do Samnaun ze švýcarského Engadinu už v letech 800 až 1 000 n. l. a až do r. 1 800 se tu mluvilo výhradně rétorománsky. V zimě bylo Samnaun prakticky nepřístupné. Až do začátku 20. století vedla do Samnaun silnice jen z rakouské strany, což kvůli dvojímu clu prodražovalo veškerý dovoz, zejména potravin. Samnaunští si proto koncem 19. století vydobyli statut bezcelní zóny, která jim kompenzovala ztížené životní podmínky. Po otevření silnice ze švýcarské strany v r. 1912 měla být bezcelní zóna zrušena a znovu bylo její pokračování ohroženo v r. 1995. Dopady na životní úroveň a pracovní příležitosti by už byly ale tak velké, že bylo výhodnější ji i nadále zachovat.