Mayrhofen / Ski Zillertal 3000

Mayrhofen / Ski Zillertal 3000 - lyžování

Terény, které se rozpínají mezi Mayrhofenem, Finkenbergem a Lanersbachem pod značkou Ski Zillertal 3000, jsou vzájemně propojené lanovkami a díky své poloze tvoří pomyslné lyžařské srdce údolí Zillertal. Vzniklá lyžařská houpačka je přitom „fabrikou“ velmi vysoké úrovně – veškerá infrastruktura je moderní a kapacitní, ale všude je „šrumec“ a chvíli trvá, než se lyžař zorientuje a najde si místo, které mu vyhovuje. Sjezdovky jsou rovněž vesměs kapacitní, tedy široké, často jde doslova o „mnohaproudé dálnice“, a to jak hravé s terénními nerovnostmi, tak zplanýrované do rovné plochy. Každá druhá sjezdovka má navíc nějakou atrakci – měřený slalom, video z jízdy či překážky a vlny. Na Penkenu převládá střední a vyšší obtížnost, naopak sousední Rastkogel je převážně nenáročný a pohodový, příjemně středně strmý svah má i nejvzdálenější Eggalm.

Velmi všestranný a přitom příjemně kompaktní je hlavní areál Penken (2 095 m), rozložený na stejnojmenném oblém hřebeni a dále na protějších vrcholech Horberg a Wanglspitz. Do kotliny mezi Penkenem, Wanglspitzem a Horbergem stékají v řídkém lese strmější červené a černé tratě, mírné dálnice školního charakteru se rozlévají po východním úbočí směrem k Mayrhofenu. Z dvouapůltisícového Wanglspitzu (2 500 m) putuje dlouhá vyhlídková červená hřebenovka, z níž se později odděluje strmý černý rukáv. Po jižním svahu Penkenu směrem k Finkenbergu se roztahuje širokánské červené letiště, z něhož se odděluje nenápadná lesní červená trať k 6sedačce Katzenmoos. Z druhé strany k ní z Penkenu padá osamělá černě značená sjezdovka s dlouhým plochým dojezdem o úzké cestě.
Jižnímu svahu Horbergu (2 278 m) dominuje černá „direttissima“ podél 6sedačkové lanovky Schneekar, směrem k východu stéká široká pohodová červená k 6sedačce Gerent, od níž lze pokračovat velkým obloukem občasnými serpentinami zpět pod Horberg, anebo po nové černé trati Mösl prostorným lesním průsekem, místy ve velmi strmém sklonu, směrem do údolí. Na odvrácené straně Horbergu se mělkou kotlinou k Unterbergalmu vine ještě přímá červená sjezdovka.
Na Penken vyjíždějí kabinky z okolních vesniček Hippach, Finkenberg a od sezóny 2018/19 ještě Mösl, hlavní přístup ale vede z Mayrhofenu, a to velmi dlouhou a vzdušně vedenou větruodolnou lanovkou typu 3-S s kabinkami pro 24 sedících osob, která vyráží přímo z centra letoviska. Lanovka překonává nejen tříkilometrovou vzdálenost, ale i hlubokou rokli, takže žádná sjezdovka podél ní do údolí nevede.

Rušnou kotlinu pod Penkenem spojuje 150místná kyvadlová kabina přes vrchol Wanglspitz s jižními svahy Rastkogelu (2 550 m), které se mírně až velmi mírně svažují směrem k Vorderlanersbachu (1 300 m). Páteřní lanovkou je krytá 8sedačka Horbergjoch, již obtékají nenáročné červené a modré sjezdovky. Dlouhou přejezdovou cestou lze dojet ke kryté 6sedačce Lämmerbichl se strmějšími a spletitějšími převážně červenými sjezdovkami, od jejíž nástupní stanice pokračuje úzká cesta do sousedního areálu Eggalm.

Nejklidnějším areálem celé houpačky je právě nejvzdálenější Eggalm (2 300 m), po jehož severovýchodním svahu stékají přímé i členitější, pohodovější i strmé červené sjezdovky, rolující po horských loukách i lesem. Sportovnější sjezdovky stékají k 6sedačce Eggalm Nord, naopak 6sedačku Lattenalm obtékají mírnější modro-červené zvlněné dálnice. Z údolního Lanersbachu vyjíždí 4místná kabinka, k níž z Eggalmu sjíždí strmá červená trať s plochým traverzovitým dojezdem.

S výjimkou dvou přibližovacích lanovek z okrajového Lanersbachu křižují svahy prakticky výhradně výkonné a pohodlné sedačky či kabinky, jejichž kapacita ovšem v rušných dnech sezóny způsobuje „mraveniště“ na sjezdovkách. Jako v každém megaareálu se lyžaři samozřejmě zdržují především kolem páteřních lanovek a „proudí“ v závislosti na denní době a povětrnostních podmínkách po určitých výletních trasách. Při správném odhadu „davového chování“ si však lze prakticky vždy najít volný svah. Jedním z neklidnějších zákoutí je vlek Beilspitz s červenou sjezdovkou na Eggalmu, už jen proto, že je prakticky jediným vlekem mimo cvičné louky v areálu.

Veškeré lyžařské terény se nacházejí v horních, bezlesých patrech svahů, a jsou tak sněhově poměrně spolehlivé. Do údolí je však běžné, či dokonce nutné sjíždět lanovkami, výjimkou je sjezd z Eggalmu do Lanersbachu anebo neupravované ski-route z Penkenu do Finkenbergu a Hippachu.

Na opačné straně než Penken se nad Mayrhofenem tyčí výrazný vrcholek Ahorn (1 995 m) s malým a klidným lyžařským areálem. Na temeni hory se rozprostírá slunečná, mírná a prostorná pláň se zhruba kilometrovou modrou sjezdovkou, kterou lemuje „dětská“ crossová dráha s vlnami a zatáčkami (fun slope), kde se nejmenší i větší lyžaři zabaví na celý den. Níže se už po mnohem strmějším svahu noří do lesa široká červená sjezdovka s „modrou“ serpentinovitou objížďkou dvou nejprudších pasáží.
Až do údolního Mayrhofenu (670 m) pokračuje náročná černá sjezdovka, střídající přejezdy s červeno-černými hangy. Ahorn má velmi moderní přepravní park, zvlášť s ohledem na to, že jde vlastně o méně navštěvovanou periferii – nahoře expresní 8sedačka s automatickou závorou a dva tři doplňkové vleky, níže expresní 6sedačka, z údolí moderní kyvadlová kabina. Ahorn je ideální kopec nejen pro děti, ale i pro „pařiče“ – u horní stanice lanovky se totiž každoročně staví sněhový iglú bar White Lounge.