Pomoc s vyberem lyze (strana: 3)

(Petr, ) Ale Honzo. Já to přece vůbec nemyslím zle. Už to tady psal myslím Lyžník. Písemně je to moc složité. Než to tady sesmolím, tak je půlka myšlenky pryč. Sedět někde na kopečku tak se dohodnem raz dva. Nevidím v tom problém. Navíc jak jsem měl možnost poznat, tak většina lyžařů, kterým jsou ski a hory smyslem života úplně stejně potrefený a nemají mezi sebou problém. Krásný den.

(Lucnka pusinka – krásná, ) Já že jsem drzá jo ? Ty ušáku jeden lyžovací. Tady si někdo koleduje a já to nejsem.

(ivan, ) Já myslím, že sníh neví, jestli po něm jede lyže tvrdá nebo měkká. Nýbrž se po něm pohybuje těleso o nějaké hmotnosti, to na něj působí nějakým tlakem podle toho, jakou styčnou plochu má, a podle toho tlaku se boří víc nebo míň. Ten efekt lyže tvrdé nebo měkké tam je taky, souhlasím, ale nepřeceňoval bych ho.
Hlavně jsem se ale nevyjadřoval ke kontrastu či rozdílu prašanovka versus slalomka, nýbrž jsem vypočítal, že staré lyže měly díky značně větší délce oproti dnešní slalomce vlastně větší plochu opory. Kromě toho si buď jistý, že slalomka a vlastně jakákoliv sportovní lyže 60. a 70. let byla svou flexí i bez titanalů úplně jinde než proti ní měkounká slalomka dnešní.
Kromě toho si nemyslím, že právě pro slalomku by bylo typické rozložení hmotnosti až do konců (tedy vysoký moment setrvačnosti) a tomu odpovídající pružnost přední části lyže. Naopak, slalomka je lyže pro rychlé přehranění, a to potřebuje spíše soustředění hmotnosti okolo středu než na koncích. Viz např. Fischer a jeho Lochski. Lyže typicky orientované na to, aby byla špička a patka co nejvíc přitisknutá ke sněhu, bych hledal jinde. Zkus se někdy podívat na závodní slalomku a v ní na to, jak do tenka je vyfrézované jádro ve špičce. A proti tomu třeba na obřačku s milimetrovými titanaly.
Podstatné ale bylo, jak už jsem psal, že kdysi zkrátka každý měl lyži, jakou měl, a když napadlo, musel se s tím poprat bez úvah o tom, že by to chtělo 120 mm a rocker.