vysušená skuznice (strana: 2)

>> #28, Martin47, 16. 12. 2014 17:45:30

Martine, ono stačí ostrý jižní fén- nejčastější a největší !! problém všech závodů, který ze smrků kolem sjezdovky navane mikro vrstvičku dřevního a lišejníkového prachu, který se nalepí na vosk a to je MEGA problém a výsledkem jsou horší časy ve spodním nafoukaném úseku!!! Chem. fc odpařovací nástřik zase nevydrží a vysušuje skluznici už po pár desítkách metrech a to nemluvím o rozdílu teplot a vliv vosku mezi horním a spodním úsekem. Tož asi tak. Ale to je ti jistě známo.

>> #29, oblouk, 16. 12. 2014 17:49:19

Když vezmeme diamatové lyže z minula, je to tak na úrovni zvláštní školy. Oproti tomu je tvůj link vysoká. Jedno je ovšem spojuje, jedná se o reklamu na produkt. Ta tvoje je dobře vymyšlená a navíc mazání nijak nezatracuje a tedy nemůže být nikdo napaden za poškození lyží. Ale jsou to jen a pouze BYZNYS KECY. Dopadlo to ale opět podle očekávání. Jako obvykle jsi nedodal nic seriózního a konkrétního o co jsi byl žádán, mlžíš, vyhýbáš se přímé odpovědi, jei velice „tajemný“ a když jde s argumenty do tuhého, napíšeš „dost už s tím“. Nic nového pod sluncem, jen se z HOnzy stal Oblouk.

>> #32, Martin47, 16. 12. 2014 18:27:49

koukal jsem na to, vetsina stranek se nakonec odkaze na

https://books.google.cz/books?…

(intro te prace chybi – pages 134 –136 are missing – ale vetsina tam je)

tam se odkazuji na email konverzaci s tim urs geissbühler, odkud prameni ta vyse uvedena citace o porovitosti , ale co probiraji neni ani tak to, jak a kam vsakuje vosk, ale fakt, ze vosk nemuze skluznici delat tvrdsi, tzn jak prisupovat k voskovani u extremne nizkych teplot

Edit: nakonec davaji i doporuceni k pouzivani ruznych vosku (alias neni jedno cim se maze): *… in practice, it will be necessary to treat the ski base with hard glide wax if the ski base has been previously treated with a soft glide wax.

… je nutne osetrit skluznici tvrdym voskem, pokud byla skluznice drive napustena voskem mekym. *

Kdysi jsem dělal trenérskou dvojku s tímhle člověkem http://www.upce.cz/lideUPa.html?… a byl moc fajn. Napsal jsem mu co tady řešíme a pokud si najde čas to řešit, dopracujeme se k seriózní odpovědi.

Každý plast je ze své podstaty pórovitý. Jsou to makromolekulární látky a tím, že jsou ty molekuly velké, jsou mezi nimi i větší „mezery“. V běžném životě to vidíme třeba u nápojů balených do plastových lahví. Zejména ty sycené v nich „zvětrávají“ rychleji než ve skle (jen si porovnejte colu v plastu a ve skleněné láhvi). Podobné je to i se skluznicemi. Výroba skluznice je věda a nikdo se o tom moc nešíří, jak je přesně dělají. Vosk má určité fyzikální vlastnosti (u různých vosků do jisté míry různé), ale díky těmto fyzikálním vlastnostem se může vosk do skluznice částečně vsáknout. Častým správným voskováním se toto vsáknutí udržuje a do jisté míry pravděpodobně i prohlubuje. To vsáknutí se asi nedá měřit ani na desetiny milimetru (a nevím, že by to někdo zkoušel měřit). Možná je to jen do úrovně několika molekul – prostě tu hloubku neznám, jen odhaduji. Na mikroskopu nebudou vidět žádné „póry“, ale při velkém zvětšení už něco, kam by mohl vosk vsáknout, bude.

Každý plast je ze své podstaty pórovitý. Jsou to makromolekulární látky a tím, že jsou ty molekuly velké, jsou mezi nimi i větší „mezery“. V běžném životě to vidíme třeba u nápojů balených do plastových lahví. Zejména ty sycené v nich „zvětrávají“ rychleji než ve skle (jen si porovnejte colu v plastu a ve skleněné láhvi). Podobné je to i se skluznicemi. Výroba skluznice je věda a nikdo se o tom moc nešíří, jak je přesně dělají. Vosk má určité fyzikální vlastnosti (u různých vosků do jisté míry různé), ale díky těmto fyzikálním vlastnostem se může vosk do skluznice částečně vsáknout. Častým správným voskováním se toto vsáknutí udržuje a do jisté míry pravděpodobně i prohlubuje. To vsáknutí se asi nedá měřit ani na desetiny milimetru (a nevím, že by to někdo zkoušel měřit). Možná je to jen do úrovně několika molekul – prostě tu hloubku neznám, jen odhaduji. Na mikroskopu nebudou vidět žádné „póry“, ale při velkém zvětšení už něco, kam by mohl vosk vsáknout, bude.

>> #30, oblouk, 16. 12. 2014 17:52:06

Už jsme ty vědce diskutovali minulou zimu(teda nezimu) a letos to vypadá ,že budeme mít ještě více času se tomu věnovat.Bohužel.

Vědecky nevědecké zkoumání čehokoliv v laboratorních podmínkách bývá od skutečné praxe vzdálené.Někdy více ,někdy méně, ale vzdálené vždy.

Jak píše Martin47 vlastně by všem servisákům stačila nějaká škrabka.Ještě bych chápal u těch amaterských ,co mě ale hlava nebere proč už dávno všichni WC servisáci nezredukovali množství beden který sebou všude vláčí.Přitom by jim stačila kosmetická taštička. Z tvého tak vehementně propagovaného článku je nejlepší :

Mechanismus absorpce vosků na UHMWPE je jednoduchý. Při kontaktu skluznice s horkým parafínem, který je chemicky možno označit jako nízkomolekulární polyethylen, dojde k jeho rozpuštění s amorfními částmi v amorfním/krys­talinickém PE, podle zásady starých chemiků «similia similibus solvuntur», čili podobné se rozpouští v podobném.

Léty ověřená praxe v reálných podmínkách(ne­laboratorních)u­kazuje v podstatě to samé.Možná a to uznávám používaný terminus technicus nasycení skluznice voskem nebude asi úplně ten správný,ale ať se tomu řekne absorpce,nasycení nebo napatlání ,bez mazání to prostě nejde.Nebo teda jde,ale hůře a někdy docela výrazně hůře.Není taky žádný objev,že na suchý a přemrzlý sníh moc fíglů není a je hlavně o zkušenostech co a jak použít.Mě a asi nejen mě se to povede jen někdy.Naštěstí se taková situace v Evropě nevyskytuje příliš často.

>> #33, jirri, 16. 12. 2014 19:09:46

Ty brďo, vědci objevili Ameriku.

je nutne osetrit skluznici tvrdym voskem, pokud byla skluznice drive napustena voskem mekym

Jen mě stále nejde do hlavy jak je možné,že mnohokrát napuštěné lyže bez větší úhony přežijou i nějaké ty drobnější kamínky oproti těm,který byly napuštěný jen párkrát. To by fakt stálo za nějaký ten výzkum...... Nejlépe na kopci.

>> #37, m3, 16. 12. 2014 20:54:46

Vlastnosti jednotlivých skluzných vosků lze poměrně dobře testovat. Jenže to co jede v tuto chvíli na tomto místě, nepojede dobře třeba o půl hodiny později nebo o sto metrů dál než se dojelo při testech. Pak vidíme trápící se závodníky – běžkaře, jak ji to nejede třeba s kopce. Mazání je od určité úrovně velký problém, který nevyřeší ani ta hrobečková svíčka, která by ale někdy jela líp než to co vybral servisák.

Pátrání pokračuje a Saša mi bleskem odpověděl následující: Ahoj Martine, bohužel v tomto oboru nepracuji, jsem biochemik se zaměřením na analýzy krve, ale na Ústavu makromolekulárních látek pracuje můj kolega lyžař Ing. Mirek Večeřa, který by ti mohl dát odbornou odpověď. Přeposílám mu tvůj Email. Zdraví Alexander Čegan Pokud mě paměť neklame, i s tímto chemikem jsem se kdysi na závodech potkával, a tak by mohl být pátrání nakloněn. Jsem sám zvědav jak to dopadne a něco mi říká, že Navvy je ve svých úvahách nejblíž.

Pánové spolulyžníci, myslím že Dendyho tyhle věci vůbec nezajímají a možná by bylo lepší založit nové vlákno. Např. „Odhalení – jak vlastně funguje skluznice a jsou vosky vůbec potřeba?“ a tam pokračovat.

A abych se ještě vrátil k tématu: >> #1, dendy, 10. 12. 2014 23:52:27

Ad tekuté vosky – Navvy, odkud jsou tvé zkušenosti s tekutými vosky? Převážně z běžek a nebo i ze sjezdovek? O jakých konkrétních typech vosků mluvíš?

Mé zkušenosti z použití na sjezdovkách jsou totiž dost odlišné a ne tak optimistické. Vyzkoušel jsem tekuté Toko, Swix a nějaký Holmenkol + jednorázové ubrousky (nějaké reklamní Scott). Vždy se stejným výsledkem – ano, zlepšily se okamžitě skluzné vlastnosti nenamazané a nebo opravdu hodně špatně namazané lyže. Ale nikdy to nemělo „ochranný vliv“ na skluznici. Vysychala velmi rychle. V případě vosků s fluorem (myslím že to byl ten Swix) vyschla velmi rychle i relativně dobře namazaná skluznice tuhým voskem.

Všechny mé zkušenosti jsou jen ze sjezdovek.

>> #41, HonzA_, 17. 12. 2014 19:15:57

Vyzkoušel jsem liquidy co píšeš + Solda i Vola.Dostal jsem za karton plechovkových Plzní na podzim na Kaunoši polský žlutý LF.Jsem zvědav co polští soudruzi vyrobili (prý lepší než Swix).Občas jsem použil i fluorový spreje,který mají ještě menší výdrž než liquidy.Oboje je nouzovka při nedostatku času nebo změně podmínek.Spreje v podstatě jen jako urychlovák na druhé kolo.Nefungují ale vždy nejlíp,někdy přijdou ke slovu starý dobrý mejdlíčka,prostě je to o zkoušení co pocitově má nejlepší skluz.Žádný ze studených způsobů nemá ochranný vliv na skluznici,tedy upřesňuji ne více než třeba jednu jízdu než se sjede.Potom stejně přijde na řadu napuštěná(napou­štěná)skluzni­ce.Ctění švédští soudruzi prominou,že jsem použil slovo napuštěná , pokud se jim toto slovo nějak nehodí do laboratorních výsledků výzkumu,nebo je přespříliš irituje .

Pokud tazatele a zakladatele vlákna neodradila naše diskuze a přečetl si jí,myslím,že by mu mělo být jasno.Pokud ne,určitě se zeptá znovu.

>> #42, m3, 17. 12. 2014 22:33:36

Díky. S tekutými mám v podstatě stejnou zkušenost jako píšeš.

Takže závěr ohledně mazání- samozřejmě i pro servismany WC: Nejlepší je kachní nebo husí produkt z mazových žláz! Myslím to vážně! Vyzkouším, akorát nevím , jak se s kačenama domluvím, aby mi trochu toho mazu daly…Určitě by to šlo synteticky obejít, co páni chemici!

Tak paměť mě nešálila a dostal jsem od Ing. Večeři následující zprávu: Ahoj Martine, možná si pamatuješ i na mě (skupina Míla Němec, Ivan Počepcov, Pavel Borovský, Olda Slavíček atd.) Saša mě poslal Tvůj mail ohledně porozity PE skluznice. Asi by to bylo potřeba zanalyzovat. Podle mě bude rozdíl v molekulové hmotnosti a různého obsahu krystalické a amorfní fáze polyethylenů. Jinak polyethylenů je ohromná spousta druhů, já přesně sám nevím jaký typ se používá na lyžařské skluznice. Napiš mě více podrobností a pokud budu chopen Ti poradit, rád pomohu. S pozdravem Mirek Večeřa

Nejdřív historická odbočka, ty kluky si pamatuji do jednoho z prostého důvodu. Byli moc fajn, všichni hodně inteligentní a se všemi byla dost sranda. Je pravděpodobné, že Ivan S. je zná taky. S MUDr. Počepcovem jsme dokonce měli před pár lety ve Vrchlabí milou, docela dlouhou schůzku, bohužel jsem z ní drtivou většinu prospal, s ním by ale stejně asi moc zábava nebyla, protože pracoval .

Teď k „naší“ záležitosti. Potřebuji pomoc, nevím přesně co odepsat, protože ani já nevím z jakého přesně materiálu je skluznice. Tak prosím někoho kdo to ví aby to hodil do placu a posuneme se k cíli. Odpověď bude určitě znát HOnza Oblouk nebo někdo, kdo má vazbu na Lusti. Tak se snažte.

>> #45, Martin47, 19. 12. 2014 11:07:02

Když vezmeme v potaz, že ono drahé spékání (sintrování) slouží (mimo jiné) k omezení pórovitosti původního materiálu (také k zvýšení jeho tvrdosti, v případě lyží pak k lepším skluzovým vlastnostem atd.), tak oproti skluznicím též z PE, ale nesintrovaným, musí mít přece ty sintrované těch děr pro vosk míň. To, kolik tam děr zbylo, závisí na druhu PE. Čili v Tvém odborném (a z internetu obšlehnutém) postu si zrovna tohle někdo plete/spletl (jinak mi přijde O.K.). Nicméně radikální názor pana G. na absenci všech děr nesdílím, naopak názor, že ono tzv. prosycování PE skluznice voskem musí být v novějším/mé­něděrovém sintrovaném provedení skluznice nahrazeno mechanismem jiným, když tam ty díry zas až tak časté nejsou a přesto to funguje, je nasnadě … . Jsem taky zvědavej na výsledek, když už s s tím tak dlouho mažu .

>> #15, BoB, 13. 12. 2014 18:46:33

>> #16, m3, 13. 12. 2014 21:12:26

Pěkná věcička takovej rolovatelnej hotbox. Jakej maj ty roličky příkon?

A k vpíjení vosku do skluznice. To že vosk v průběhu zažehlování mizí z povrchu skluznice může bejt tím, že skluznice pije, ale taky se může vosk odpařovat. Při voskování pomocí horkovzdušky mi přišlo, že ohřátím skluznice se vosk vpije, ale po ochlazení vosk zase vyleze. Ale horkovzduškou už sem dlouho nemazal, takže si tím nejsem úplně jistej. Každopádně nejpohodlnější zdroj tepla je sluníčko;-) Bohužel se na něj moc spolehnout nedá. Zvlášť v zimě.

>> #41, HonzA_, 17. 12. 2014 19:15:57

Jak už jsem tu psal mnohokrát – tekuté vosky nanášené houbičkou nebo ve spreji jsou nouzovým řešením. Je to podstatně lepší než nic, ale podstatně horší než klasické mazání za tepla. Platí to pro běžky i sjezdovky. Nouzovým řešením je i potření skluznice (skluzným) voskem a jeho zažehlení korkem. To je ovšem metoda dost pracná.

>> #45, Martin47, 19. 12. 2014 11:07:02

Materiál skluznice je výrobním tajemstvím každého výrobce. Do základního plastu (obvykle na bázi PE) se přidávají různá plnidla, která mění jeho fyzikální vlastnosti (grafit, zeolit, atd.). Tímto se zlepšuje skluznost na různých druzích sněhu, přilnavost vosků, atd. Savost skluznice se spíše optimalizuje (ani moc, ani málo). Extrudované skluznice jsou odolnější proti lajdáctví, ale mají horší skluzné vlastnosti a nedrží vosk. Sintrované skluznice jsou pórovitější a savější a jsou optimalizované pro určité použití (např. podle druhu sněhu). Je možné, že určité skluznice si také lépe „rozumí“ s určitými druhy vosků. Stejně ale jede především vosk a skluznice slouží (zjednodušeně řečeno) hlavně k jeho zachycení.

>> #48, Navvy, 20. 12. 2014 01:02:33

Má zkušenost je, že tekuté vosky krátkodobé vylepší skluz, ale nikdy neplní ochrannou fci (což byl původní požadavek tazatele).

Jestli máš zkušenost že na sjezdových lyžích některé plní i ochannou fci, určitě by mne zajíl typ a více podrobností.

>> #47, j0hn, 19. 12. 2014 23:17:21

350 W.

>> #45, Martin47, 19. 12. 2014 11:07:02

Potřebuji pomoc, nevím přesně co odepsat, protože ani já nevím z jakého přesně materiálu je skluznice

To bude asi oříšek. Vzhledem k tomu kolik času,peněz a lidí se věnuje vývoji a testování skluznic bude asi poměrně složité, ne-li nemožné získat hodnověrné informace.Tedy alespoň co se závodních skluznic týká.U komerčních skluznic by snad mohla být situace jednodušší.I z té odpovědi tvého známého vyplývá,že odpověď nebude úplně jednoduchá.Podle mě se i v té odpovědi nachází odpověď na to,proč někdy skluznice nasaje víc vosku a někdy méně.Řekl bych,že i v tom je laborování s různými vlastnostmi skluznice na různý sníh.Ve spojení s dalšími vlastnostmi lyží je to ohromná spousta různých kombinací .Tedy je jasné,proč všichni usilují být ve firemním pořadníku co nejvýše.To nemluvě o tom,že se lyže ladí pro ty úplně špičkové závodníky.

>> #51, m3, 21. 12. 2014 22:31:33

My se tady bavíme v rovině hobby lyžování, tak lyže Marcela Hirschera pivat nemusíme. Navíc bych řekl, že HOnzova tvrzení platila pro úplně všechny lyže, byť to ve skutečnosti začíná vypadat poněkud jinak.

>> #46, wax, 19. 12. 2014 18:44:33

Nezlob se, ale s tím co píšeš nemůžu souhlasit. Martin47 to má podle mě ve svém postu správně. Při extrudování je materiál roztaven a vytlačen. Sintrování naopak poskytuje možnost určité řízené pórovitosti materiálu, pracuje se pod teplotou tání. Třeba tady máš hezký obrázek principu sintrování. Jednotlivé částice se spojí a mezi nimi zůstávají volné prostory. Jako příklad lze použít skleněné sintrované filtry nabo z jiného oboru pouzdra ložisek. V prvním případě pak lze odfiltrovat určitou část materiálu ze suspenze nad danou velikost pórů (filtrát proteče póry), v druhém případě pouzdro ložiska umožňuje nasycení olejem a mazání ložiska.

Nevidím rozumný důvod, proč by to mělo být u sintrovaných skluznic s pórovitostí principiálně jinak.

>> #52, Martin47, 22. 12. 2014 09:08:55

Ano, souhlasím.Lyže Marcela a dalších můžeme klidně nechat spát.Tak jsem si nějak uvažoval jak se čím dále tím více liší běžné komerční lyže od závodních.O WC kategorii ani nemluvě.No ,vzhledem k tomu,že hlavní propagátor škrabky a hrobečkovek zde tvrdí,že skluznice nemá žádné póry a to ani pod mikroskopem si nemyslím,že by reagoval nějak na tvoji výzvu ohledně dodání informací.Nezbývá než se popídit jinde,když už se prostřednictvím tvého známého nabízí odborná odpověď na to,proč se vosky do skluznice vsakují

>> #53, Alda71, 22. 12. 2014 15:59:21

O.K., to je samozřejmě v pořádku, taky nejsem žádný práškový metalurg. Já si jen sintrování představuju asi jako proces výroby sněhové koule. Napadl právě sníh, já mám rukavice, aby mi v rukou netál a teď:

1. udělám ji ledabyle, že tak tak drží pohromadě
2. vyvinu větší tlak, víc to s ní potom bolí, protože je sintrovaná?

Drazí, z vývoje tohoto vlákna jsou patrné dvě věci:

1. na našich horách není sníh
2. někteří evidentně podcenili letní debatní přípravu.

Nejsme ani první a asi ani poslední, kdo se tématem sintrovaná/ex­trudovaná (analogicky jäkl nebo trubka) zabývá.

Pro ty, kterým se nechtělo hledat, přímý odkaz s obrázkem na vysvětlení principu a výsledku sintrování
Na obrázku vlevo nesintrovaný (= neslinutý?) materiál, vpravo pak dvě různé úrovně slinutí.

Prostory mezi partikulemi/mi­krogranulemi zůstávají do jisté míry vždy zachovány a je celkem jedno, jaké materiály tímto postupem upravuji, resp. slinutím se dají spojit i naprosto rozdílné materiály bez potřeby je tavit, lze tak využít rozdílných fyzikálních vlastností při zachování homogenity produkce. Proto se ostatně tento postup, řádově dražší než válcování (vytažení) za tepla z taveniny (extrudace) používá.

Různá míra slinutí je/byla i u skluznic značena číslem, vysvětlení tady.

Existují, samozřejmě, pohledy z obou stran (třeba tady), u kterých, přestože i obsahují čísla a líbivé grafy, mám stejně takový neodbytný pocit, že srovnávají nesrovnatelné a argumentace je lehce/těžce účelová. Oproti tomu tady se soudruzi snažili možná o něco víc a lépe, evidentně za více peněz.

Omlouvám se za opakovanou sekundární citaci, ale tady je to shrnuto opravdu pěkně a úplně. Pro ty, kterým se nechce číst, přidávám neumělý výtah stěžejní pasáže.

P-TEX ABSORPCE VOSKU
(zdroj již zmíněn minimálně v postech #33 a #37, ale evidentně to bylo zatěžko mnohým číst anebo porozumět čtenému)

P-tex je vyroben převážně ze dvou typů mikroskopických částic, které jsou spojeny dohromady. Jeden typ je krystalický a druhý amorfní. Krystalická složka je tvrdá a neabsorbuje prakticky nic. Amorfní složka je měkká, jakoby gelová, a absorbuje.
SINTROVANÁ skluznice sestává z cca 60% amorfní složky a cca 40% krystalické (a trochu méně obého, pokud je přimíchán nějaký grafit).
EXTRUDOVANÁ skluznice má poměr přesně obrácený – 60% krystalické a 40% amorfní složky.

Při voskování a zahřátí se vosk vsakuje do amorfní složky jako se cukr rozpouští v kávě. Při opětovném ochlazení je přibližně polovina vosku opět vytlačena z amorfních struktur, cukr rekrystalizuje z roztoku. Proto je třeba nechat navoskovanou skluznici vychladnout před stahováním a kartáčováním.

Sintrovaný P-tex je používán na přibližně polovině lyží, ale jen 10–15% snowboardů, především carvingových. Extrudovaný P-tex je používán na většině SNB, protože je levnější a je čirý, lépe se dělají obrázky na skluznici 

P-tex je vyráběn v různých tvrdostech, tvrdší se u závodních lyží používá pro studenější podmínky, protože lépe odolává otěru krystaly sněhu, absorbuje méně vosku, což ale v daných podmínkách není rozhodující, protože sníh je suchý.

Měkčí skluznice jsou pro teplejší podmínky, kde není takové riziko abraze, ale skluznice absorbuje více vosku, což je důležité kvůli hydrofobizaci/vo­doodpudivosti p-texu na vlhkém teplém sněhu.

(?ex: Dr. Urs Geissbühler, IMS-Inter Montana Sport, výrobce skluznic, Švýcarsko)

Osobně si z toho beru to, že ať jsou ve skluznici póry nebo ne, je třeba ji voskovat a má to význam, u sintrovaných skluznic větší.

EDIT: další čtení k tématu http://www.airbock.com/…tered-p-tex/

„Z HDPE prášku se lisují bloky 2 × 2 × 1 m pod teplotou tání.“

Zkoumání materiálu skluznic potvrzuje přítomnost amorfní a krystalické složky a změnu poměru během výroby a následného obrábění bloku.

P-tex 7200 ; P-tex 7515 ; DuraSurf

>> #49, HonzA_, 21. 12. 2014 21:18:17

Vosk zůstává voskem i když je rozpuštěný, aby se dal nanášet. Tím, že ulpí na skluznici a částečně do ní pronikne, tak ji sice málo, ale přece jen chrání). Je to prostě nouzové řešení.

>> #56, ˘Ö˘Krab, 23. 12. 2014 08:33:11

Ano, to je velmi názorné. A netýká se to jen závodních lyží a SNB. I levné komerční lyže dnes mají skluznici, což je ovšem obvykle nějaká levná plastová fólie, která vosk moc nedrží, ale také hodně snese. pak následuje široké spektrum lyží až po komerčně „závodní“, které už mají skluznice dost podobné těm skutečně závodním. I tady se již projevuje určitá invence vývojářů a skluznice může být třeba již překonaným typem skluznice skutečně závodní. No a pak jsou soudobé skutečně závodní lyže, kde se při výrobě laboruje s přesným složením, druhem a množstvím plnidel (nejen technické saze, což může být onen „carbon“), ale i různé jiné látky (které mohou mít tendenci sát vosky a za za určitých podmínek je pomalu uvolňovat zpět), vnitřní struktura materiálu atd. Je to věda a výsledkem je to, že některá lyže ze závodního oddělení jede skvěle a jiná mizerně a jsou určeny na různý sníh. Proto jsou nejlepší lyže, které už absolvovaly nějaký závod, ale závodník ji z nějakého důvodu vyřadil, aniž by byla poškozená. A ta alchymie kolem výroby skluznic je i důvodem toho, proč se lyře může nenapravitelně poškodit když se dlouho nemaže.

Ahoj,

S blížícími se svátky by člověk očekával, že se nálada bude posouvat směrem k duchovním prožitkům a každému bude úplně fuk, z čeho se skládá skluznice. Zdá se ale, že namísto toho alespoň u části diskutujících převažuje touha po vědeckém poznání a poptávka po citacích z Bible během půlnoční mše je nahrazena poptávkou po citacích z učených knih chemických. Kdo chce kam, pomozme mu tam!

Kolem voskování mám několik set stran odborných textů (před lety jsem je dokonce všechny přečetl, ale obávám se, že díky omezené a stále klesající paměťové kapacitě mi to je stejně na prd, aby se srozumitelně vyjádřil hradní hantýrkou. Dokonce někde mám i molekulární schéma, jak se vosk na skluznici zachycuje, ale nemůžu to zatím najít. Namísto toho musím jít hledat dárky, o kterých vím, že jsem je kupoval, ale zapomněl jsem, kam jsem je schoval. Nicméně do přílohy dávám takový souhrnný přehled, který popisuje situaci kolem voskování. Pořádně si to nastudujte, hned po novém roce si napíšeme malý testík. Chtěl jsem přidat i text od Dr. Urs Geissbühlera, který je součástí 60 stránkového materiálu, ale já bych to na rozdíl od Kraba určitě nepřekládal. Takže je dobře, že jsem byl v Rakousku s velmi omezeným připojením k internetu a tím pádem nemožností přidávat přílohy, ale na druhou stranu zase s možností lyžovat.

K prezentovaným textům ještě přidám dvě poznámky. Co se týká textu Kuzmina, na který odkazuje Krab, tak obsahuje docela velké množství shromážděných fakt, ale je ta trochu problém v logice jejich interpretací. Například v logice závěru, že kdyby skluznice byla schopna nasát vosk, musela by dříve nasát molekuly vody, které jsou menší, než molekuly vosku, přičemž zapomíná například na takové vlastnosti, jako je vodoodpudivost. Trochu mi to připomíná styl argumentace rozdílech mezi alternativní a klasickou medicínou, kde zastánci alternativní cesty volí v podstatě také osvědčenou kombinaci augmentací: Poukázáním na hrabivost farmaceutických firem (vs hrabivost voskařských firem) a přidáním nějakých pseudovědeckých argumentů, s jejichž logikou si nikdo příliš práce nedává, protože typ potenciálního zákazníka sice nějakou vědu vyžaduje, ale rozhodně netouží nad ní přemýšlet. Takže co se týká mne, já se prozatím svěřuji do rukou klasické medicíny (i když člověk musí být dost aktivní, aby se mu rozumné péče dostalo), a také voskuji podle doporučených postupů modifikovaných na základě zkušeností vlastních, nebo jiných důvěryhodných lidí. A moje zkušenost potvrzuje, že sycení skluznice má smysl. Nicméně sycení probíhá pouze do hloubky několika molekul, proto také po přebroušení skluznice je potřeba začít znovu.

Když už jsme u těch doporučených a alternativních postupů, tak jsem přemýšlel, co by mne přimělo mazat lyže horkovzdušnou pistolí a čajovou svíčkou. Nejdřív k té svíčce. První varianta by byla, že svíčka je výrazně lepší. To znamená, že se jedná buď o náhodu, nebo záměr. Náhoda může spočívat v tom, že výrobci čajových svíček se snažili vynalézt dokonalou čajovou svíčku a vyšel jim z toho lyžařský vosk, aniž by si toho byli vědomi, jinak by ho zcela jistě jako talkový prodávali, protože by na tom více vydělali. Tedy něco na způsob scény z Pelíšků „Možná jsem vařila knedlík a vyšel mi nok“. Konec konců Flemming taky původně nezamýšlel vynalézt Penicilin. V horším případě se může jednat o záměr a zločinné spolčení výrobců vosků s výrobci lyží. Kdy hamižným výrobcům vosků nestačí už tak vysoké zisky z prodeje vosků, ale ještě pobírají nehorázné provize za to, že vnucují lyžařům vosky, které skluznicím prospívají méně, než čajové svíčky, čímž snižují jejich životnost a zvyšují budoucí prodeje nových lyží.

Přestože výše zmíněná rizika nemohu vyloučit, neboť jak by správně podotkla teta Kateřina ze Saturnina „Nepřítel nikdy nespí“ a „Štěstí sedne i na vola“, jsem jako uvědomělý konzument televizní a jiné reklamy ochotný uvěřit tvrzení výrobců vosků, že do „studených“ vosků přidávají aditiva zajišťující vyšší tvrdost vosku a tím pádem jeho vyšší odolnost proti suchému tření a oděru, zatímco do měkkých vosků přidávají silikony nebo jiná hydrofobní aditiva zajišťující vyšší vodoodpudivost. Stejně tak jsem připravený uvěřit reklamním tvrzením výrobců čajových svíček, že k parafinu přidávají aditiva zajišťující různé příjemnější vůně, delší dobu hoření, nebo dokonce v zájmu ekologie snižují podíl parafinu, který je nahrazován až ze 100% přírodním stearinem, získaným z palmového oleje z Indonésie a Malajsie, jak praví popis. V důsledku této úvahy mám tendenci hlasovat pro lyžařské vosky. Abych nebyl otrokem pouze teoretické spekulace, a abych kromě prospěšnosti pro skluznici prověřil ještě vliv na rychlost, provedl jsem (víceméně z hecu) zhruba před třemi roky na testování lyží spolu se zástupci jedné renomované voskařské značky praktické ověření. Nechal jsem je jeden pár lyží namazat čajovými svíčkami, zatímco další shodné lyže byly namazány hydrocarbonovým voskem. Závodníkům jsme neřekli, na čem jedou. Nikdo z nich subjektivně nepoznal rozdíl a ani časy ve 20 branovém obřáku se nijak nelišily. Testy v přímé jízdě na mírném kopci jsme nedělali a trvanlivost vosku jsme nemohly posoudit, protože se na každých lyžích jely tři jízdy. Takže v tomto asi nezbývá, než věřit nebo nevěřit reklamním sloganům. Pro závody se ale používají HF vosky s cca 15 fluoru a ve vyšších soutěžích ještě 100% fluorový overaly. Tam už je situace úplně odlišná a i subjektivní pocit i objektivní měření jsou podstatně jinde.

Dalším důvodem pro použití svíček by mohla být cenová výhoda. Z cenového porovnání vychází svíčka zhruba 4× levněji (záleží na svíčce a na vosku), Jeden gram vosku vyjde asi na 80 haléřů, zatímco jeden gram svíčky na dvacet. To vypadá jako podstatná úspora, alespoň relativně. Pokud se budu chtít dobrat k absolutním číslům, vyberu jako vzorek vosk http://www.volaracing.cz/…cerveny.html, protože je univerzální, levný a pro rekreační lyžování vyhovující ve většině podmínek. 500 g vosku stojí 420,– Kč. Spotřeba vosku při kapání je cca 12–15 gramů, natírání zahřátého vosku je to asi polovina. To znamená, že za 420 Kč namažu 70–80 párů lyží. Při každodenním mazání, které není u rekreačních lyžařů obvyklé, je to 80 dní na sněhu. Kolik let to tedy je, ať si každý spočítá sám. Úspora za tento počet let ve srovnání s čajovými svíčkami je tedy asi 300 Kč. Ať si to každý porovná s ostatními náklady na lyžování – permanentky, vybavení, doprava, restaurace a uváží, jak moc se mu to vzhledem k výše napsanému vyplatí.

Dalším faktorem navrhovaného postupu je použití horkovzdušné pistole namísto lyžařské žehličky. Toto zdánlivě vypadá rozumně a má to určitou obdobu v mazání infračerveným paprskem. Ten však má jasně danou teplotu i vzdálenost od skluznice, protože to dělá stroj., Drahý. A v tom je právě kámen úrazu. Za prvé u vosků je pro správné zažehlení důležité, při jaké teplotě se zažehluje. Proto mají taky lyžařské žehličky termostaty. Ještě důležitější ale je, že teplota, při které se skluznice taví je cca 170 °C. Horkovzdušné pistole ale vytvářejí teplotu několika násobně vyšší, takže při nezkušenosti, kterou lze u začátečníka pídícího se po základních radách jak a proč mazat předpokládat, existuje reálné riziko zničení skluznice, protože ani zkušený pistolník netuší, jakou teplotou vlastně maže.

Použití kartáčku na vpravení vosku při zahřívání neumím posoudit, ale je mi to divné, protože kartáčování se používá o odstranění vosků ze skluznice. Takže Bůh ví, co se při něm děje.

Takže tolik na velice stručný úvod. Příště se podívám na tuk z kachních žláz. Ale ještě před tím se asi na celou věc podívám z pozice zákazníka, tedy mazače, a začnu jeho typologií, protože ta bude asi určující pro vhodnost jednotlivých rad na údržbu lyží.

Hezké vánoce.

I