Co je to vlastně správná technika

Zakládám tohle vlákno, neboť mi po pár vzrůšech v různých jiných vláknech došlo, že každý má zžejmě představu jinou. Co je to tedy vlastně správná technika? Elementárně by se dalo napsat, že je to jakýkoliv způsob, jak se dostat bezpečně na lyžích z kopce dolů. Asi ale uznáte, že to není to pravé ořechové. Jakožto známý podněcovatel flame bych chtěl všechny poprosit, aby tohle vlákno fungovalo bez reakcí. Každý jen napište, co si představujete pod pojmem správná technika. Když se pořídíme nepohádat a nekomentovat představy druhých, bude to určině vynikající a zajímavé čtení. Vždyť na tom co je to správná technika se neshodnou ani přední experti. Aby to bylo jednodušší popsat, stačí napsat cíle, kterých by se pomocí správné techniky mělo dosáhnout. Kdo se na to cítí, může popsat i jednotlivé pohyby a fáze oblouku tak, jak je vidí jako správně prováděné.

>> #1, Martin47, 04. 11. 2010 16:24:16

Máš pravdu, titulek „Co je to vlastně správná technika“ je ideální k vyvolání flame. Asi by bylo lepší hledat „Optimální techniku“…

ja myslim, ze z ciste laickeho pohledu(z meho) je spravna technika lyzovani ta, z ktere si divci lyzarsky kurs stojici na okraji sjezdovky svorne a jednotne(prirovnani „jako jeden muz“ asi vhodne neni) strikne do pradla. samozrejme ne smichy ,ale v tom nejlepsim slova smyslu.samozrejme je treba pri tom mit i dobry pocit z jizdy a techniky.

Zcela obecně postup (souhrn pohybových řešení), který umožňuje optimální (= maximálně účelné a hospodárné) splnění pohybového úkolu.

V téže obecné rovině se vztahuje k motorickému ideálu, v praxi ke konkrétnímu jedinci (respektování individuality).

“Správná” technika je vázaná na fáze motorického učení, v nichž se konkrétní jedinec nachází. S nimi souvisí i cíle a motivace (mám problém je rozlišit).

Definovat si ve zdejší diskusi, jak správná technika vypadá, nezvládneme. Jak píšeš, neshodnou se na tom ani experti. Momentálně se pokouší ke konsenzu, jenž by umožnil sjednotit trenérská školení a konečně vydat jednotnou učebnici, dospět ÚAD SL ČR, jsem do toho taky malinko zatažen.

Pro nás zde bude asi důležité zjistit, zda si myslíme, že “správná” technika, resp. její základní pohyby, je jen jedna (samozřejmě s tím, že nejsme identičtí roboti a složitější pohyby nemůžeme provádět identicky), nebo zda lze zatočit různými způsoby a jediná “správná” technika neexistuje.

Na nejvyšší úrovni “Gestaltung und Ergänzung = tvořivé uplatnění“ je to jednodušší a na příkladu technicky nejlepších lyžařů (špičkoví závodníci, demonstrátoři) je vidět, jak se u nich provedení ve smyslu techniky silně shoduje. Je přitom ale nutné odfiltrovat individuální odchylky (nezaměňovat techniku a osobní styl), případně další faktory, zejména materiálové.

Nejsem si úplně jistý, jak tohle uchopit s ohledem na proces učení a jeho zmíněné fáze.

Zkusil bych ještě vnést ad hoc terminus “přijatelná technika” pro takovou, která sice není optimální, ale neškodí tělesně ani bezpečnostně. Je sice brzdou správného učení a postupu do vyšších fází (fixujeme si špatné pohyby, špatné časování), ale pokud někdo o zlepšování nestojí, tuto sice ne-správnou, ale přijatelnou techniku – spíš jde asi o provedení – bych toleroval. Samozřejmě dospělému svéprávnému žákovi, ne učiteli, trenérovi apod.

Přoč myslíte, že lyžařské soutěže jsou na čas, neboduje se krása. Tohle je neporovnatelné. Každý má jiné tělesné dispozice, jinak se vyvýjel. I v SP je vidět několik úletů a přitom rychlých.

Instruktoři a lyžařské školy se kolem toho věčně dohadují a hájí tu svoji, nejlepší a nejsprávnější. Vybírají se demotýmy nejlepších a nakonec si stejně postaví obřák a porovnají efekt jízdy přímo v bránách.

Správná technika je ta, při které lyžař neohrozí nikoho kolem a pokud možno ani sebe (i z dlouhodobého hlediska). Přitom mu ale přináší radost, protože je to zábava.

Navrhuji, než se začnete předhánět v tom, kdo o správné technice ví nejvíc, uveďte své zkušenosti ze závodů. Jakýchkoliv. Z některých příspěvku je zřejmé, že pár účastníků diskuze závodí v Masters. Možná se přidají i další, ne všichni Masters se rekrutují z bývalých závodníků. U nás je to pořád popelka a přitom skvělá příležitost jak porovnat techniku. Jestli ale není jednoduší do detailů rozebírat videa a porovnávat znalosti. Takže, pánové, kdo z vás si je natolik jistý svou technikou, že stále(nebo už) aktivně závodí?

>> #4, ivan, 04. 11. 2010 19:50:19

Příspěvek jsem psala současně s tebou a samozřejmě jsi to opět napsal daleko lépe. Ale co ty, jel jsi loni nějaké závody?

Pokusím se resuscituovat tohle vlákno a udělám to trochu jinak. Jelikož popsat správnou techniku je fakt obtíž, můžeme jít krok po kroku. 1.téma nadhodil TomaS v jiném vláknu. Šíře stopy. Tvrdím, že šíře stopy by měla být následující. O něco víc než šíře ramen ve vrcholné fázi oblouku (hranění) a o něco méně než šíře ramen v přechodu mezi oblouky. Šířka by se měla měnit v průběhu oblouku naprosto plynule a stejná by měla být v obou uvedených fázích jak pro krátký, tak pro dlouhý oblouk.

No já bych to popsal prudce exaktním termínem „přirozená“. Ramena máme široký každej jinak. Když člověk třeba na koupáku zaujme normální vzpřímený (frontální ) postoj ve frontě na kofolu, tak to je pro mě „přirozená“ šíře stopy… Fotbalisty se zlatejma řetězama nepočítám, ty stojej jak katamaran.

>> #7, Martin47, 08. 11. 2010 17:29:33

Když se bavíme o správné šířce stopy, asi bychom měli nejdřív mít jasno v tom proč by měla být taková, jaká tvrdíme že by být měla. Vynecháme-li takové věci jako že širší stopa nám dává větší rezervu při problémech s rovnováhou, tak by bylo asi fajn říct že v obloucích jetých moderní technikou na hraně je důležitá nezávislá(=od­dělená) a přitom souhlasná práce nohou. A jsme u jádra pudla. Takže většinou pro potřeby učení potřebujeme poměrně extrémně širokou stopu, která nám umožní tu oddělenou práci opravdu poznat a pocítit. S tím jak budeme vyježděnější se stopa bude trochu zužovat. Na kolik, to je už otázka na každého individuálně. Ale v každém případě by měla být tak široká, aby nám umožnila tu oddělenou práci nohou. Jinak si říkáme o problémy jako je moc váhy na vnitřní atd. Často se třeba říká, že by stopa měla být tak široká, jak máme chodidla daleko od sebe po dopadu z povyskočení…

>> #8, vašek2, 08. 11. 2010 18:34:18

Na 100% mám při základním postavení na lyžích nohy od sebe dál nejméně o šířku stopy než v tebou popisovaném případě přirozeného postoje. Mám jiný přirozený postoj bez lyží a jiný s nimi na nohou.

>> #9, HonzA_, 08. 11. 2010 18:45:24

Navrhuji bavit se o cílovém produktu, ne o procesu učení. To by se hrozně rozmělnilo.

>> #10, Martin47, 08. 11. 2010 19:00:26

Proč ne, vždyť jasnou odpověď na „cílový produkt“ jsem ti už napsal.

>> #12, HonzA_, 08. 11. 2010 19:43:48

Souhlasím s tebou, že stopa musí být tak široká, aby zlepšovala rovnováhu a nohy si v oblouku nepřekážely při plnění svých pohybových úkolů.

>> #13, Martin47, 08. 11. 2010 19:57:34

Uznávám že jsem to napsal poměrně dlouhé, ale myslím že: „S tím jak budeme vyježděnější se stopa bude trochu zužovat. Na kolik, to je už otázka na každého individuálně. Ale v každém případě by měla být tak široká, aby nám umožnila tu oddělenou práci nohou.“ je dostatečně srozumitelné.

Nic o „nepřekážení si“ jsem nepsal – zní to od tebe až trochu ironicky (možná to tak není a jsem jen paranoidní ). Je to spíš o tom, jak kdo dokáže přesně dávkovat váhu mezi obě nohy v úzké stopě a nechat je při tom ještě nezávisle pracovat. Většinou je to obtížné – a to bude, spolu s požadavky na poskytnutí dostatečné rezervy v rovnováze, limitovat šířku stopy zdola.

>> #14, HonzA_, 08. 11. 2010 20:09:07

Ne, ne, žádná ironie, myslím to vážně. Jen jsem to předložil široké veřejnosti i jinou formou. Schválně si zkus teď nasimulovat oblouk s úzkou stopou a zjistíš, že si nohy fakt můžou překážet. Myslím že jsme ve shodě, píšeš to z mého pohledu velmi přesně.

>> #15, Martin47, 08. 11. 2010 20:35:48

Dobrá, jsem rád že jsme si to vyjasnili…

>> HonzA_, 08. 11. 2010 20:09:07 Nene, s tím „… jak kdo dokáže přesně dávkovat váhu mezi obě nohy v úzké stopě a nechat je při tom ještě nezávisle pracovat. Většinou je to obtížné …“ , to je IMO jinak.
Aspoň na SL, čím máš nohy blíž u sebe (a ještě si nepřekážejí), tím je nárok na flexi vnitřní logicky i fakticky nižší a přenos váhy (přehranění) potenciálně rychlejší, ale potřebuješ rychlejší reakce a velmi dobrý cit.

Chalani dotaz.Zaujima ma Vas nazor na ulohu vertikalneho pohybu v carvingrace technike.Je tento pohyb neziaduci?Lebo ja mam pocit,ze na placke ta horizontalna praca v ramci urychlovania obluku by mala byt vyraznejsia,pricom s prudkostou svahu sa jej vyznam zmensuje.Dik.

>> #18, Harry, 26. 11. 2010 23:17:08

Ahoj,

je to přesně naopak

I.

>> #18, Harry, 26. 11. 2010 23:17:08

O vertikálním ani horizontálním pohybu nelze paušálně říct, že je „nežádoucí“, neboť v určitých situacích mohou být oba funkční a součástí dobře zvoleného pohybového řešení.

Na placce bývá při skutečném „race“ (= jde o rychlost a čas) třeba minimalizovat ztrátu rychlosti. A vedle aerodynamického postoje a dobrého zatížení lyží k tomu slouží právě vertikální pohyb aka „pumpování“.

Je to vlastně stejný princip jako rozhoupávání zavěšené houpačky, kdy se kombinuje snížení (pokrčení nohou) se zvyšováním (natahování nohou). Takže se např. jedou oblouky ve vejci a v dospádnicové části oblouku (tam se relativní sklon svahu daný směrovým úhlem oblouku zvyšuje, směrem do spádnice najíždíme na „prudší“ svah, přímo ve spádnici sklon relativní = nominální = maximální) se jezdec zvedá (hlavně napíná nohy, když bude mít menší náklon, půjde znatelně nahoru i jeho těžiště, když větší, pohyb těžiště vzhůru nebude tak patrný) a tlačí do lyží podobně, jako na houpačce natahuješ nohy při jejím pohybu dopředu. A po spádnici se zase snižuje, pak přejde do nového oblouku a zase se zvedá. Pohybem proti odstředivé síle se vytvoří kinetická energie dodaná systému lyžař + lyže, kterou lze použít pro „zrychlení“ (na té houpačce pro větší výkyv a větší rozhoupání). Čím větší vertikální rozsah, tedy působení síly po co nejdelší dráze, tím víc práce (síla * vzdálenost, na níž působí) se vykoná a tím víc té kinetické energie

Podobně se tento princip používá při jízdě v korytech a dokonce se i na rovné trati mluví o „virtuální bouli“. Funguje i v rampě.

Těmito mnoha složitými slovy se snažím říct to, co CzechSkier, že právě na té placce je vertikální pohyb používaný a takto užitečný. Tam tenhle pohyb a efekt utáhne i méně dobrý jezdec. Čím prudší svah, větší síly atd., tím méně jsme něco takového schopni udělat.

Ale i na placce lze jindy projet účelně oblouky bez „zdvihu“ v nízkém sjezďáku. Tím jsem zase u začátku, že nic neplatí absolutně.

(Kdyžtak mě technici a inžinýři, hlavy študovaný, opravte a upřesněte.)

Chlapi,velmi sa omluvam,teraz ma zaujima len vertikalny pohyb taziska.Neviem preco som sem tresol aj horizont.Sorry.>> #20, ivan, 27. 11. 2010 03:23:57 Ivane,a Ty aj niekedy spis? Co Ty vsetko stihas,to je sila.Ale k veci. Trosku som sa v Tvojom opise stratil,preto sa pokusim opisat svojimi slovami o co sa snazim a ci je to dobre.Kedze prerabam hlavu a jazdim placky/Vasa rada/citim ze dost pracujem taziskom vertikalnym smerom/tzv.pum­povani/,tak nas ucili odmala pracovat v oblukoch.Popri tomto pohybe sa snazim pracovat aj predozadne s oblukom,/race vykrojenie obluka v jeho hlavnej casti/.Cize ak berem imaginarne brany ,takto.Zaciatok obluka zahajujem v zvysenom postoji.Pri sucasnom pohybe dolu vytlacam predozadne,/dobre prirovnanie ta hupacka/a krojim obluk.Obluk ukoncujem vraciam nohy pod seba/podvleceni/ a az teraz vstavam.Cim som pripraveny na dalsi vo zvysenom postoji.Je to napisane zjednodusene/chyba pripravna faza obluku/.Tympadom na placke pracujem,pumpujem, v obluku vyraznejsie,so snahou co najviac vytlacat spod seba lyze.Na prudsom svahu uz tato vertikalna praca nie je taka viditelna,lebo uz pracujem s inymi silami ktore ma ovplyvnuju. Ma to takto logiku spravneho obluka?

>> #25, Harry, 27. 11. 2010 10:21:37

Ahoj,

omlouvám se za včerejší strohost, nejsem noční psavec, jako Ivan.

V Tvém popisu se zase ztrácím já

Nějak si to nedovedu úplně představit. Co přesně myslíš tím: „Pri sucasnom pohybe dolu vytlacam predozadne“?

A pak mi není jasné „Obluk ukoncujem vraciam nohy pod seba/podvleceni/ a az teraz vstavam a idem dopredu taziskom“ To jako že nejdřív máš těžiště v konstantní výšce, necháváš nohy vjet pod tělo, tam ten pohyb podjíždění nohou zastavíš a začneš se najednou zvedat?

I.

>> #26, CzechSkier, 27. 11. 2010 11:19:34 Ivane,nikdy som nemal trenera ktory mi dokazal podat teoreticky ako obluk vyzera.Od mala som jazdil len pocitovo,a len sa usmievam nad tym,ako som sa tesil,ked som ako 12 rocny 40 kilovy chrust vyfasoval 205 cm dlhe Kastle.A az teraz spetne si uvedomujem ,ako ma tieto monstra v tej dobe poznacili.Proste som trenoval s radami typu,pumpuj,makaj atd.Az tu na snow ste mi po dlhych rokoch bez lyzovania otvorili oci vasimi rozbormi,v ktorych sa pomaly zorientovavam,kedze si ich premietam do svojich pocitov pri jazde.Ale k veci.Pod pohybom dolu myslim znizenie taziska so sucasnym zatlacenim do spiciek lyzi.Od tohto momentu lyzu prevadzam oblukom v predozadnej rovine do piet lyzi,cize akoby som sa snazil ich vykopavat/vypustat spod seba/a rezem obluk.Koncim merne vzadu kde sa snazim kontrolovat vykopnutie/re­bound?/lyze,a­by som sa nedostal do zaklonu.V momente ked mam pocit,ze som nastaveny na prejazd dalsej/imaginar­nej/brany popustam tlak v lyziach,podvlekam nohy pod seba, a az teraz sa dviham a tlacim znovu dopredu do zakladneho postoja,spolu s pripravou nasledujuceho obluku.Nohy pod telom nezastavujem,vy­pustam mimo tela ,do nasledujuceho obluku so sucasnym zdvihom taziska.Fuu mate co robit ma pochopit.A diky vsetkym za obetovany cas./Mat tak Vas talent vediet pocity hodit zrozumitelne na papier!!/

sice nejsem nijak fundovany tu s vami rozebirat detaily lyzovani,ale pro otazku zda vertikalni pohyb je zadouci ci vubec mozny u rezaneho oblouku (ehm carvingu) je asi nejlepe shlednout toto video http://www.youtube.com/watch?…

…k šířce stopy. Když jsem ještě jezdil na klasickejch lyžích, někteří mi říkali-dej nohy víc k sobě-tenkrát frčel tenhle ,,sounožný styl".Čim blíž nohy u sebe tím líp.Však jsem taky neměl ošmrdlaný špičky lyží. Dnes v době carvingové mi zas někteří říkají -dej nohy víc od sebe". Já ale tak nějak vycházím z přirozeného pohybu a poslouchám tělo. Když jedu obřák, no tak jsou zkrátka nohy víc od sebe a v krátkým oblouku holt nohy jdou někdy víc k sobě. Vše je podřízeno fyzikálním zákonům. Abych si kontroloval jestli jedu 50 na 50,tak o tom jsem fakt nepřemýšlel. Samozřejmě dvě koleje za sebou mám, to jo. Na lyžíh jde o efektivitu pohybu. Zbytečně nepíchat hůlkama,různě se nekroutit,nemáchat rukama, atd…

Správná technika? Podle mne to, jak se v na daném svahu a jeho aktuálních podmínkách svézt dolů tak, abych si to užil.

Lyžuji (teprve) 30 let a za tu dobu jsem zažil několik modních vln (odpovídajících vybavení a svahům) toho, jaký styl lyžování je ten „nej“ a jediný správný. Carving v posledních letech z této řady nevybočuje. A po celou dobu jsem měl u „odborníků“ problém, že jsem s daným materiálem nejezdil tak, jak říkaly příručky, ale jak jsem prostě přirozeně cítil.

Už při své první návštěvě Alp jsem na slalomkách R>30 jezdil prakticky carvingově a vešel se do jedné stopy po rolbě, protože takový styl jízdy mi připadal přirozený, užil jsem si to a hlavně – nejmíň jsem se nadřel.

Naopak dodnes na prudším, boulovatém nebo rozbředlém svahu umím plynule a automaticky přepnout na „staré“ techniky jako snožné nebo odskakované oblouky. Roky se mnou jezdí na lyže bývalý testér Rossignolu, který je co se týče lyžařských dovedností o několik tříd výš, ale jezdí za mnou z jediného důvodu – protože já mu mu ve své „lenosti“ najdu tu nejpohodlnější stopu, abychom nemuseli měnit nasazený styl a hezky se sklouzli.