Čím se liší drift a smyk v první polovině oblouku?

Ahoj, v různých vláknech se tady už porůznu diskutovalo chápání termínů smyk a drift.

Drift se většinou chápe jako pokročilá závodní technika, kdy se závodník po přehranění co nejrychleji přesouvá (nikoliv po hranách, ale bokem) do místa nad brankou, odkud už může pokračovat po hraně.

Smyk mě teď nezajímá ve smyslu projetí celého oblouku smýkaným paralelním obloukem, ale ve smyslu použití smýkaného oblouku jen v první polovině oblouku, po přehranění, kvůli přibrždění při sjíždění prudkého svahu, který nedokážu sjet celý po hraně.

Jak se vlastně liší technika jízdy v obou těchto případech? V obou případech se smykuje/driftuje jen během (části) první poloviny oblouku a pak se pokračuje po hraně. V prvním případě jde o to zpomalit co nejméně, ve druhém je cílem dosáhnout právě toho zpomalení. Liší se průběh jen mírou zahranění? Nebo jsou tam i větší rozdíly v práci s těžištěm, odlehčování/za­těžování lyží atd.?

>> #1, PavelKo, 13. 11. 2010 21:56:43

Zásadní rozdíl je ten, že při driftu se pohybuješ po přímce, při smyku zatáčíš. Drift je nouzové řešení pro případ hodně přesazených branek, kdy se potřebuješ dostat v přímém směru nad tyče. Kdybys použil smyk, dojedeš jinam. Driftu dosáhneš uvolněním obou lyží a jejich „popuštěním“ bokem. Smyk docílíš stranovým zatlačením do zadní části lyží.

>> #1, PavelKo, 13. 11. 2010 21:56:43 Ulohou driftu je co najmenej spomalit jazdu,je to vlastne nechcena priprava na obluk s maximalnym odlahcenim ako spomenul Martin47 ked nie je ina moznost zvladnut obluk/byva to vacsinou nasledujuci,ktory robi problem/v prevedeni na hranach,bez toho aby Ta nevytiahlo z lyziarok a klbov.Pojem smykany obluk som uz dlho nepocul,carvingova lyza svojou konstrukciou sa tomuto typu obluku brani,ale dobry lyziar ho musi zvladat,aj ked je proti vsetkemu co od karvingu chce.A dobre chapes ze smykanym spomalujes jazdu.

>> #3, Harry, 13. 11. 2010 23:08:49

Nevím, ale myslím si, že drift je především o rychlém zbrzdění jízdy při nájezdu k hodně přesazené bráně na prudkém svahu. Přeci jenom lyže postavené téměř kolmo na směr jízdy brzdí.

>> #1, PavelKo, 13. 11. 2010 21:56:43 Ahoj, v podstatě sis odpověděl sám a doplnil tě Martin47. Důležité je, že oboje se provádí ve fázi přehranění, tzn. když jsou lyže odlehčené, rozdíl je pak pouze v tom jak moc se lyže otáčí příčně ke své podélné ose. Při driftu je v podstatě jen „popouštíš“ a při smyku tlakem do patek natáčíš. Stopa za tebou je pak užší nebo širší. Dobrý lyžař toto umí s citem kombinovat a správně dávkovat v závislosti na terénu, kterým jede.

>> #4, Mirek, 15. 11. 2010 18:55:43 Je jasne ,ze pri drifte svoju jazdu aj spomalujes,Vyborni lyziari si aj tlak do lyzi kontroluju,ale primarnym cielom driftu je pripravit lyze a telo na prudku zmenu smeru/zavrete brany,zmeny medzi pasazami trate/pricom sposobom na hranach to nejde.Jazdec sa proste chce dostat do urciteho bodu trate,odkial znovu moze zacat s oblukom.

Díky všem za odpovědi. „Popouštění“ bez tlaku do patek si někdy pro zajímavost vyzkouším, může to být dobré cvičení…

>> #1, PavelKo, 13. 11. 2010 21:56:43

Pozor na to, že pojem „drift“ je starý a můžeš se setkat s jeho nejednotným chápáním. Coby „pokročilá závodní technika“ je to už jen velmi zúžené chápání.

Mně se líbí, jak teorii driftu propracovali Rakušané, když se – hodně kontroverzně! – rozhodli, že „carven“ pro ně nebude jenom jízda po hraně, jak ji chápe většina světa, nýbrž i oblouk mírně přismýkávající, pokud lyže pořád míří do směru jízdy (po hraně = geschnitten neboli gecarvt, drift = gesteuert, smyk = gerutscht).

Představuj si jednak aktuální směr jízdy, jednak směřování lyže v daném okamžiku. (Jako směry se bere osa bot, protože špička prohnuté lyže směřuje jinam než patka.) Mezi oběma dochází za jízdy k rozdílu neboli směrovému úhlu (Anstellwinkel).

Když je nulový, tedy oba směry se kryjí, jede lyže ideálně po hraně. Jakmile se úhel objeví, dochází k driftu.

Když se natáčí přední část lyže dovnitř oblouku (typicky před spádnicí), je drift dostředivý (Einwärtsdriften).

Když naopak patka ven z oblouku vůči směru jízdy (především za spádnicí), odstředivý (Auswärtsdriften).

Tomu, aby lyže driftovala v přední nebo zadní části, lze napomoci třeba zatížením jejích částí, takže např. při zatížení patky lyže bude mít tendenci stáčet se do oblouku špička (dostředivý drift). Roli přitom ale hraje i úkos lyže (je obvykle širší vepředu než vzadu) ve spojení s telemarským tvarem (krojení), neboť tyto parametry dodávají lyži větší rotační momenty na koncích a hlavně ve špičce.

Hezkým názorným příkladem driftu je klasické zatáčení v pluhu. Vnější lyže jede odstředivý drift, vnitřní dostředivý.

Drift má několik funkcí. Především disipace sil (pohlcuje část sil, jež se kumulují při bezesmykovém průjezdu obloukem po hraně), snížení rychlosti zvýšeným třením, ale také udržení žádané linie čili navození takového úhlu oblouku, jaký pro průjezd danou zatáčkou považuje jezdec za optimální v případě, že nehodlá (neumí, nechce, nelze) zůstat na hraně. V zásadě a pokud lyže příliš „neryje“ je sice nebrzdivý průjezd obloukem po hraně rychlejší, ale v některých situacích je celkově rychlejší kvůli udržení linie dát přednost driftu. Mimo upravenou trať je pak zatáčení s nenulovým směrovým úhlem lyží (= nekarvování) logicky řešením častějším.

Uff. Je to z voleje a z hlavy, Jenos, mám to dobře?

>> #7, PavelKo, 17. 11. 2010 22:40:02

Až to budeš zkoušet, nezapoměň, že lyže jedou zároveň bokem i dopředu a paty a špičky lyží se posunují stejně. Aby ti z toho nevylezla čistá brakáž.

>> #8, ivan, 18. 11. 2010 07:10:54

Ahoj Ivane, nebyl jsem teď na netu, takže jsem si tento krásný rozbor přečetl až teď. K tomu opravdu není co dodat. Lépe bych toto téma rozhodně nerozebral. Skutečně v Rakousku je výuka lyžování pojímána komplexněji a proto se opravdu pod Carven rozumí už kombinace driftu ve fázi zahájení oblouku (Auslösephase) a v druhé fázi (Steuerphase) řezaného oblouku. Na mírném svahu ovšem pochopitelně může být celý oblouk jetý po hraně. Naučit lyžaře takto lyžovat je nutné právě proto, aby byl schopen zvládat prudké alpské svahy. A umět toto dobře a s citem, úměrně k terénu kombinovat je znakem vyspělého lyžaře. Prostě: Ohne Rutschen kann man nicht Skifahren…Zřejmě právě proto, že u nás v ČR nejsou zdaleka tak náročné terény je carving pojímán dogmaticky a většina lyžařů pouze krouží na mírných svazích, podle krojení jejich slalomových samotoček…Pocho­pitelně po zvládnutí Carven metodicky následuje Racecarven, jakožto čistá závodní jízda a další jako Buckelpiste, Tiefschnee, Freeriden a dokonce i Funcarving, New School…