Chová se český lyžař racionálně? [článek]

Článek Ivana Sosny uvažující o chování českého lyžaře vyvolal několik překvapivě silně emotivních reakcí – nikoliv však kvůli behaviorální teorii vysvětlující motivy chování zákazníků, ale kvůli polemice s významem tzv. kategorizace členící česká střediska na jedno- až pětihvězdičkové, podobně jako hotely.

Odkaz na článek

Začetl jsem se do toho a, možná ke své vlastní škodě – nevím, jsem skončil u následující věty Víta Moudrého: „…nezpochybnitelný pohled na užitnou hodnotu lyžařských areálů ČR…“ Dál už nečtu. Pokud někdo obhahuje svůj projekt pokusu o hodnocení žebříčku nabídky služeb v jednotlivých areálech těmito slovy, nemá valný smysl se tím zabývat dál. Co to je „nezpochybnitelný pohled“? Je to mokrý sen majitele lyžařského areálu? Přístup typu: „koupím tenhle vlek, vykácím kus lesa a dostanu hvězdu“? Já jako jeden konkrétní zákazník hodnotím areály úplně jinak – měl bych být tedy zatracen, protože si dovoluji neuznávat nezpochybnitelný svatý grál lanovkářského svazu? Vezmu aktuální příklad Klínovce – majitelé zřejmě (asi v souladu s hvězdami) dospěli k názoru „čím víc lanovek, tím lepší areál“ a rubou tam jednu za druhou. Podle mne úplně zbytečně – z Klínovce to lepší areál pro mne neudělá. Spíš naopak. Proboha, proč tolik lanovek na našich relativně malých kopcích? To má být nějaký lunapark? Nechte nám i vleky! Asi jsem divnej.