Vlastníma očima: Kateřina Neumannová - paradox zvuku jména [článek]

Když se vysloví jméno nějaké osobnosti, lidi si jej obvykle podvědomě spojí s jedním konkrétním otiskem, jejž daný člověk v jejich vnímání nejvýrazněji zanechal. Její jméno by mělo být bez váhání řazeno k dojemnému olympijskému triumfu dosaženému v příslovečné hodině dvanácté, případně efektu v nějakém bohulibém směru, který by díky svému vlivu rozvinula vzápětí. Jako Bjorn Daehlie svůj stejnojmenný brand či její soupeřky Chandra Crawford a Kikkan Randall dívčí charitu Fast and Female. Jenže až nepěkně moc lidí (soudě přinejmenším podle diskuzí pod každým z desítek mediálních výstupů o ní) si ji asociuje se zlopověstnou libereckou kauzou a bez pardónu by ji pranýřovali. Přiznávám, že ve mně její příběh budí kombinaci obojího ve formě fenoménu propálené životní šance. Nevratně, nezapomenutelně. Nevybavím si křiklavější případ roky urputně piplaného zvuku jména poslaného rychlovýtahem zpátky dolů. Kateřina Neumannová v, doufám, že nejrozsáhlejší i nejupřímnější retrospektivě, kterou kdy médiím poskytla.
Odkaz na článek