Mezi ušima #18: Přirozená koncentrace [článek]

Vzpomínaje na svá dětská léta, zdá se mi, jako by ke mně ze všech stran doléhalo, abych dával pozor a netoulal se v mysli kdovíkde. Učitelé, vedoucí kroužků, trenéři, rodiče – od všech jsem to slýchával zejména, když mi něco nešlo podle nastavených standardů. Pamatuju, že jsem zkoušel udržet pozornost, ale tak nějak snění o vyhlídnuté spolužačce nebo o tom, že bych příští víkend mohl vyhrát závod ve své disciplíně, vždycky zanedlouho opět porazilo výklad ruštiny či matematiky. Čím víc jsem postupem věku klackovatěl, tím častěji jsem možná upomínky slýchal a tím odolnější si vůči nim budoval zatvrzelost.
Odkaz na článek