smrt na STOHU

(Pavel_Elan_SLX, ) toto je příspěvek od NASRANEJ z CARVu: běhá mi z toho mráz po zádech. Tak bacha! Jsem nasranej,až mi skřípou zuby, na Stohu v Krkonoších se zabil lyžař 44let.A proč?, protože č*rák vlekař, před spuštěním slezdovku neprojel,kdyby ano tak by zjistil že od vrchu do půlky je naprosto nesjízdná, byl to kus ledu,neeeee zledovatělá pista, ale jako když jdete na bruslák si zabruslit!!!.Jak se to stalo?,tak to vím přesně, z hlavy už to nikdy nevymažu k*urva. Lyžař jel z vrcholu , kde na prvním zlomu upadl, bohužel mu vyplo vázání na obouch lyží, v začal se klouzat do nejprudšího místa sjezdovky, odlétli i hůlky , nešťastník začal nabírat ohromnou rychlost,odhaduji 60km/h, snažejíc se brzdit nohama rukama, se řítíl po sjezdovce směrem ke kotvě kde je dřevjené hrazení po celé vrchní délce sjezdovky,do hrazení v plné rychlosti vlétnul,byla to hrůza křičel jsem hrůzou to co jsem viděl,bezvládné tělo letělo do dřevěného hrazení,v mnoha krkolomných pozic které lyžaře doslova o hrazení utlouklo k smrti. Až potom vlekař rychle vyvěsil,A4 cár papíru že sjezdovka je nesjízdná,a narychlo daly od půlky zábrany aby lidi nejezdily nahoru.Bohužel pane č*ráku už bylo pozdě, hlavně že si tak spěchal toho mlaďase v závodních Dynastárech a vrtačkou v ruce rychle rychle honem, tam dej ty zábrany, ať nemáme průser!!!, ano je to tak začína to smrdět, poznaly jste to správně, tady někdo něco podělan, aněkdo za to zaplatil životem.

(arsi, ) K príspevku „smrt na STOHU“ nemám čo dodať.Mrzí ma to,takto by sa na zjazdovkách zomierať nemalo.Bohužial pred pár rokmi som na vlastné oči tiež videl umierať lyžiara na piste.Vtedy to bola,ale jeho chyba,teda to už nikdo nikdy nezistí.Narazil hlavou do vysokotlakového dela.Bol to výborný lyžiar a lokál,trať poznal ako svoje boty.A nedávno som sa dozvedel,čo sa stalo známemu,ktorý rád jazdil pripitý.Vychádzalo mu to mnoho rokov,ale štastie pominulo.Stále je to v štádiu vyšetrovania a samozrejme,že sa každý snaží ututlať čo sa dá.Ani vám nebudem hovoriť,čo sa mu stalo,lebo by vám prišlo zle.Podľa lekárov bude rád,ak bude vôbec niekedy chodiť,lyžovať už asi nebude.Len si neodpustím priatelia:pozor na drinky a jazdenie,keď vidíme koľko nástrah na nas čaká aj za triezva.Veľa štastia a bez zranení.

(ivan, ) Nejsem si jistý, jestli provozovatel porušil nějaký předpis. Sjíždění tratí se děje na vlastní nebezpečí a každý lyžař je zodpovědný za zhodnocení vlastních sil a rozhodnutí vjet na určitou trať. Myslím, že bude záležet na tom, jakou informační povinnost ev. ukládá zákon.
Nedávno o tom byla informace pro provozovatele v Bulletinu SPLV, jestli najdu chvilku, zkusím to dohledat a podívat se.
Při případném projednávání u soudu by se ale stejně hodnotilo jako konkrétní případ. Horní část trati na Stohu je deklarovaná a značená jako černá, tedy jasně jako náročná atd. Výjezd vlekem se navíc děje bezprostředně podél trati, takže vyjíždějící lyžař jasně vidí terén a kvalitu a stav podložky, kromě toho přímo na vlastních lyžích při výjezdu cítí, že sníh je zledovatělý. Na náročném černém svahu nemá jiný než dobrý lyžař co dělat a ten by měl správně a včas ohodnotit sníh, svah, svoje schopnosti a přizpůsobit tomu jízdu. A za každou chybu na zledovatělém sněhu přece nemůžeme vinit provozovatele. Atd. atp. Řešil bych i stav výzbroje, především tedy hran lyží. A pokud je neměl opravdu dobře nabroušené, je to další minus na lyžařově straně: je jeho starostí a zodpovědností, aby používal vybavení odpovídající náročnosti podmínek, v nichž se dobrovolně pohybuje.
Neboli a jinak, netroufl bych si apriori hovořit o „čůrákovi vlekaři“ jenom proto, že se „nebohý“ lyžař po nesporně vlastní jezdecké chybě dostal do pádu a bohužel zabil. Co když byl spíš „čůrák lyžař“, že tam lezl? Ale jsou to všechno spekulace. Jenom varuju před emotivními soudy danými především bezprostředním krvavým zážitkem na vlastní oči.
Zažil jsem v minulosti při závodech dva případy úmrtí (David Rys a Petr Kintzl, druhá kauza byla zmedializovaná dokonce v knížce Václava Paciny Sport bez svatozáře a tuším jsem o ní ne tak dávno psal) a v žádném z nich, ačkoliv byly snahy vinit pořadatele, se mu vina neprokázala.
Upřímně řečeno, když tak skoro každý den sleduju hemžení na spodku „Nové Hromovky“ a před desátou ráno utíkám ze sjezdovek ve Sv. Petru, divím se, že vážných úrazů není víc. Ty úzké tratě v lese (šumavský Špičák vždycky uvádím jako typický příklad, rozbalit to tam ráno na tvrdém v rychlosti od lesa k lesu je skoro pro strach, a to i bez lidí) jsou prostě průser a už delší dobu tvrdím, že tvrdošíjné lpění ochranářů na každém stromu okolo tratí bude stát další zranění, nákladná léčení, osobní problémy a tragédie.
A něco podobného by se dalo říct o přepravních výkonech dopravních zařízeních, resp. množství lyžařů a snowboardistů pohybujících se po tratích, versus jejich plocha a kapacita. Někdy ten spodek Hromovky, když už to balím a dojíždím dolů, raději šoupu bokem a přívraty, jak je tam husto, a nejradši bych jel dolů lanovkou. Na Medvědíně jsem to ostatně dělával většinou: buďto dolů vodovodem, nebo radši lanovkou.

(Přemas, fairplay@seznam.cz) Na tu sjezdovku jezdím, naposledy jsem tam byl před týdnem. Vršek bývá dost často jedna ledová plotna. Pokaždé když poprvé vyjedu nahoru sjíždím vršek od strany na stranu, hezky pěkně pomalu, a poté se rozhoduji jestli budu jezdit od 5 sloupu nebo až nahoru. Je to hezká sjezdovka, ale jen pro velmi zkušené lyžaře.

(RoberT, ) Je to velké neštěstí.Dej mu Pán Bůh v nebi haldy sněhu a nekonečné sjezdovky. A nám at se TO ani nic podobného nestane.

(ivan, ) Kouknul jsem do pokračující diskuse na Carvu. Připadá mi to jako hledání viníka všude jinde než u mně samého a až dětinské odmítání vlastní odpovědnosti. Když si holt začnu něco, co je potenciálně nebezpečné, musím přece počítat s rizikem a případnými následky. Dospělé je tohle si uvědomovat a podle toho se i chovat. Až příliš mnoho lidí dneska hledá nějakou zvenčí, jinými poskytnutou jistotu tam, kde v jimi požadovaném rozsahu být nemůže. A když falešně vymodlená jistota selže, jsou připraveni hledat a najít „viníka“.
Typicky třeba v medicíně: mnozí si nejsou ochotni připustit, že člověk je nedokonalý, zranitelný a smrtelný tvor a že medicína není všemocné opravárenství. Když nezasáhne tak, aby polámaný mraveneček zase vesele běhal, hledá vinu u zdravotníků, jako by oni byli všemocní.
Při sjíždění prostě jsou a budou rizika, chyby a jejich důsledky. Vlna mediální hysterie se obvykle zvedla po medializovaných úmrtích závodníků, na toto téma se hezky uvažuje, píše a moralizuje, ale lidé z branže většinou (pokud nejde o nějaký evidentní pořadatelský kiks, to se ale u velkých závodů už nestává) věcně přiznávají, že alpské lyžování je inherentně nebezpečný sport a že rizika eliminovat prostě nelze. Velmi jasně mi to potvrdil třeba Franz Heinzer, svého času mistr světa ve sjezdu, stejně jako naše trenérská legenda Pavel Šťastný, s nimiž oběma jsem právě i na tohle téma hovořil trochu víc.

(ivan, ) „… u mě samého…“

(ivan, ) A když už takhle na dálku vedu polemiku s tamější diskusí:
HOnza (Verl) tam píše: „A nezkušenej lyžař???-ten ovšem vůbec neví která bije…- o něj se musí postarat provozovatel tím, že ho tam vůbec nepustí.“
Co to znamená? To má vlekař kádrovat lyžaře? Jakým právem? (Kromě toho, maník dole v boudě neví, jestli mu lyžař na kotvě pojede až nahoru nebo jen k obvyklé vysedávce pod nejprudším místem.) Jak už jsem psal dřív, jestliže deklaruju svah jako černý (k čemu tedy slouží tato stupnice náročnosti? Přece to není jen reklamní tahák areálu?!), říkám tím dostatečně jasně, že je to svah expertní, na nějž by „nezkušený lyžař“ neměl vůbec najet.
A co třeba tam, kde se na obtížnou černou dá najet odjinud? Sakra, přece je tady rozum a osobní odpovědnost lyžaře!!!
Což neznamená, že by v extrémní situaci nebylo vhodné na zvýšenou náročnost podmínek na svahu upozornit, například cedulkou upozorňující na zledovatělý povrch. To by dokonce mělo být součástí kvalitních služeb.
Když jsem měl právě ve Špindlu tohle před dvaceti lety na starost, projel jsem vždycky v 7:30 modrou, v 7:50 červenou a v 8:10 (to byl jízdní řád staré lanovky a první ranní jízdy) černou, takže v půl deváté měli příchozí na ceduli čerstvě popsaný aktuální stav tratí a hustil jsem to do nich i rádiem. Nepotřeboval jsem k tomu digitální displeje apod. jen ceduli, kus křídy, něco vojenské dvoulinky na vhodnou instalaci reproduktorů, hlavu a snahu posloužit. A dokonce si vzpomínám, jak jsem se jednou dostali do konfliktu s Jandurou (bývalý náčelník lanovky na Pláň, budiž mu země lehká), že varováním před zledovatělým povrchem kazím kšeft…
Jenže „postarání se“ má svoje meze a nemůžu přece návštěvníkům s odpuštěním vytírat i zadky – o ty se už musejí postarat sami a je jejich problém, jestli vědí, k čemu toaletní papír je…

(arsi, ) Už v úvode som písal,že sa k tejto nehode nehodlám vyjadrovať.Ako okolo každej nehodyje veľa emócií,ktoré ničomu nepomáhajú.Teda len všeobecne.Lyžovanie je rizikový šport a nehody sa stávajú.Keď robíme preteky snažíme sa aby bolo všetko bezpečné,to je základ.Nikdo si neželá nešťastie,aj keď vieme,že ak by sa niečo prihodilo na našu hlavu by to nepadlo.Ale ako vravím,aj keď tisíckrát viem,že nebudem vinný,aj tak to flákať po stránke bezpečnosti nebudem.Ak sa niečo ale zomelie,nepatrím medzi emotívnych.
Pochádzam z horolezeckej rodiny a doma som bol od detstva na nešťastia v horách zvyknutý.Nepamätám sa,že by sa niekedy ktokoľvek snažil hodiť vinu za nehodu na iných.Áno tiež si stojím,za tým,že je to o voľbe lyžiara,do akého rizika ide.Prečo nenariekame nad každou autonehodou?Berieme to ako súčasť každodenného života.Ale keď sa stane niečo na zjazdovke,média a ľudia to patrične zdramatizujú.A to len preto,že je to ojedinelé.Ach už radšej končím…

(Tom, ) Všechna ta obhajoba vlekařů je jeden velký slovní průjem, takové sračky se nedají ani číst. Nejde o odpovědnost, o svéprávnost a soudnost lyžařů, klientů a opic a žiraf třeba. Jde o jednu základní věc – pokud je prudký svah jedna velká ledovka, tak je povinností vlekaře (když ne de iure , tak aspoň morální povinností) napsat tento lapidární fakt na kus zkurvené cedule, aby celá zoo jak dole tak nahoře viděla, v jakém stavu je sjezdovka. Nikdo není jasnovidec a všichni lidé zkoumají povrch, až když na něm stojí (=je pozdě). Od toho tam ten vlekař je, aby si před spuštěním vleku projel sjezdovky (ani to nemusí – stačí zkušenost a IQ>90 a z toho plynoucí empirický odhad). Od ničeho jiného tam vlekař není. Vytírat si prdel a mazat soukolí může v létě. Pokud tohle vlekař neudělal – tak rozsekat na sračky a šoupnout do báně, aby si to ten IMBECIL uvědomil. (Nejde o smrt pouze tohoto lyžaře), pokud je takováto péče o klienty a plnění povinností provozovatele tamějším folklorem a standardem, tak tam zařval někdo jiný a pravidelně – v závislosti na absolutní nesjízdnosti sjezdovek. (Kdo někdy jel sjezdovkama po ledovce umrzlé jako sklo – ví o čem píšu.)

(H.Hugo, ) Souhlasim ze nejaka forma varovani byla na miste. Po bitve je ale kazdy generalem takze ja bych toho vlekare takhle verbalne nelyncoval – jak realne bylo tuto nehodu predvidat – uz se tam nekdo timhle zpusobem zabil? Nevim jak to konkretne funguje ve Spindlu ale je bezpecnost na sjezdovce vubec odpovednosti vlekare? – co treba horska sluzba ci treba neco na zpusob ski patrol. Podobne si nejsem jisty jak je to s pravni odpovednosti. Jsou oblasti (tusim treba cele Colorado)kde koupe listku je vlastne svazana se srozumenim ze lyzuju na vlastni nebezpeci coz lyzarskou oblast chrani od toho aby je lyzari zalovali, coz ale soucasne neznamena ze se nemuzou vesele zalovat mezi sebou.

(Milan, ) Stoh neznám ale jak to bylo popsáno v původním příspěvku, tak vinu vidím v nedostatečném zabezpečení areálu před podobnými situacemi. To že na sjezdovce někdo spadne je normální nevyhne se tomu ani ten největší borec, to ale neznamená že to musí skončit takto. Nějaká dřevěná ohrada, bez půlmetrové ochrany s filcu tam prostě nemůže být . Pokud je svah opravdu nesjízdný nebo s rizikem těžkého úrazu nesmí být veřejnosti přístupný jako upravená sjezdovka. Můžeme se na to podívat i pohledem pojišťovny, která právě pro míru rizika a vlastních nákladů striktně odděluje oficiální lyžování na upravených tratích kde úrazy hradí a na lyžování mimo na kterém se nechce podílet s důvodu neznámého rizika. Co bylo asi toto? Když pomyslím jak si ještě „vlekař“ nechal ještě za tuto jízdu zaplatit, nemám slov. To co si napíše do přepravního řádu neberu.

(Martin, ruppert@volny.cz) Přátelé lyžaři,

po přečtení informací o tragické události, která se stala na Stohu a následných reakcí vás ostatních, bych se také rád vyjádřil. Kdybych relativně nedávno neměl podobnou zkušenost právě na této sjezdovce, argumentoval bych zřejmě podobně jako přispěvatel „Ivan“.

Považuju sám sebe za výborného lyžaře, trávím hodně času v Alpách, kde se věnuju intenzivně svému koníčku, jak jen mi čas dovolí. Miluju „RACE“ precizní techniku zatáčení, funcarving stejně tak i sjezdy prašanem a výlety po svazích volným terénem.

Na sklonku roku jsem přišel ráno na Stoh, že zde strávím pěkné dopoledne. Vlekař mě při koupi permanentky upozornil, že „je to nahoře ledovatý“ (doslovná informace) a protože jsem věděl, že i včera to na některých místech ve Špindlu byl docela leďák, poděkoval jsem mu za upozornění, ale vzal jsem si zrovna přece perfektně nabroušený supertuhý slalomky, takže to určitě nebude tak hrozný. Navíc když spodní část byla téměř bez ledu a dalo se na ní i pěkně carvovat.

Při výjezdu vlekem jsem si všimnul, že sníh střídají ledovky a od určitého místa šlo už jen o čistý led. Byl jsem docela otrávenej, protože mi bylo jasný, že vidina pěkného polyžování se smrskla na plácání ve spodní části, kde ještě navíc probíhal trénink. No nic, zkusím to u kraje, tam bude vždycky trochu nastrouhanýho sněhu, hezky dám pár krátkejch oblouků v menší rychlosti a udidím. První oblouky OK, fajn, vždyť jsem to říkal, půjde to. Po chvíli jsem ale najel na opravdu čistej led, který byl úplně všude – ne nějaká ledovka střídající sníh. Kvalitu ledu bych přirovnal ke kluzišti nebo odhalenýmu ledovci. Prostě při nedávné krátké oblevě, to rolba pořádně „utáhla“, následovalo několikadenní mrazivé počasí a hora jako sklo byla na světě.

Terén byl navíc od rolby místy lehce hrbolatý, takže délka kontaktu hrany lyže a podkladu se docela měnila v každém oblouku. Skoro vůbec nešel ukončit oblouk, jak lyže ujížděla a najednou jsem špatně přenesl váhu na podkluzující lyži a sednul si za jízdy bokem na svah. Hned jsem se rukou odrazil od svahu, znovu postavil a dlouhým smykem zastavil u kraje. V tu chvíli mi okamžitě došlo, že tohle není žádná prdel, protože kdybych spadnul pořádně, hlavou se přetočil dolů nebo mi vyply lyže, okamžitě bych nabral na tom čistým ledu velkou rychlost a při pohledu na nechráněné sloupy zasněžování a dřevěného bednění okolo sjezdovky, mi přejel mráz po zádech. Vzpomněl jsem si na podobný terén, kdy jsme sjížděli volným terénem ledovec po naučený trase a narazili nečekaně na obnažený led, kde se šlo leda tak opatrně sesunout bokem. Tady jsem ale přeci na malým kopci v Krkonoších a navíc na sjezdovce!!!. Pomalými oblouky nebo spíše kontrolovanými sesuny jsem překonal nejhorší úsek a dole už pak najel na solidní sníh Musím říct, že jsem doposud nikdy neviděl na takovém krátkém úseku takhle odlišné sněhové podmínky. Po krátkém zhodnocení situace jsem po dohodě s vlekařem vyměnil permici a strávil zbytek dne ježděním ve Špindlu.

Můj závěr je proto jednoznačný : není možné provozovat za určitých podmínek nebezpečný svah jako je Stoh jako veřejně přístupnou sjezdovku bez nutných bezpečnostích opatření – síťe a žíněnky na inkriminovaných místech (kterých podle mého názoru nebude nutné instalovat na sjezdovku nějak mnoho) a bez kontroly sjezdovky obsluhou vleku před jeho spuštěním. V případě podobných podmínek, jaké jsem popsal, by byla tato část sjezdovky uzavřena a dole umístěna dobře iditelná informace (tím nemyslím nějakou přiblblou vytištěnou A4ku, ale řádné cedule a lana jako kdekoliv v civilizované Evropě). Pokud by někdo tento viditelný zákaz porušil – OK, pak už by opravdu jednal na vlastní nebezpečí a děj se vůle boží. Za přípanou nehodu svojí nebo někoho jiného s jeho zaviněním by nesl trestněprávní odpovědnost. Rýpalům předem říkám, že se nehodlám pouštět do diskusí, kdo a jak posoudí, co už je pro někoho sjízdné a co ne. Odpovědí budiž zkušenosti s řízením přístupu na obtížné úseky sjezdovek např. „Harakiri Piste“ na Penkenu v Zillertalu, „La Tunnel“ v Alpe'd Huez nebo letmé kilometry v Les Arc nebo Risoulu. Svahy tam dosahují mnohem, ale mohem většího sklonu než na Stohu a také to jde.

Sorry, argumentaci, že je přeci dole (a v přepravním řádu) napsáno, že je jízda na vlastní nebezpečí absolutně neberu !!!. Pokud sjíždím volný terén, ledovec, pak je to OK, jdu nebo nejdu do toho s tím, že tady je docela veliké riziko, které vůbec nemusím, byť jako zkušený lyžař, předem odhadnout. Je jen na mě, přátelích a mojí pojišťovně, zda s tím souhlasí. Tohle je ale veřejná sjezdovka, kde se může zastavit po obídku kdejaká rodinka, na veřejné sjezdovce platí určitá zákonem daná pravidla, ale nejenom ta. Také zkušenost a rozvaha provozovalete vleku, která v tomto případě jednoznačně zaspala a na tragédii nese minimálně část viny. Ať už v rovině právní nebo lidské.

Použiju část argumentace přispěvatele podemnou, lyžování je nebezpečné – ano, za jistých podmínek možná třeba podobně jako horolezectví, když ale jdete lézt na skálu, nebezpečí jste si vědom. Zřejmě se jistíte lanem a jste opatrný. To je přeci jenom trohu rozdíl, oproti situaci, kdy si na sjezdovce (byť označené jako obtížná) třeba i v minimální rychlosti sednete na zadek, během chvíle vaše tělo sviší šedesátkou a dole se rozbije o nechráněné překážky. Obsluha vleku vyběhne ven a začne narychlo vylepovat papírky, že je sjezdovka uzavřená. To už moc klasické sjezdové lyžování nepřipomíná, že ne? S trochou nadsázky je to podobné, jako kdyby si někdo šel zaplavat do bazénu a tam by najednou potkal čtyřmetrové vlny příboje.

Velice by mě mrzelo, kdyby smrt onoho lyžaře měla jenom ten efekt, že by zvedla „popularitu“ Stohu, obzvláště mezi pubertální mládeží, kterou to jistě bude lákat, jako místo,„kde to – ty vole může bejt vo hubu a pěkný vzrůšo“. Jenomže si představte, že se na sjezdovku vydá takhle s partičkou vaše dítko, byť jezdí dobře, a ono to nakonec nebude „v klidu a oukeji“, ale stane se něco podobného. Milí provozovatelé a majitelé vleků, investujte alespoň nějaké peníze do bezpečnostních opatření na sjezdovkách, sítě na těch nejnebezpečnějších úsecích a ochrany na sloupech lanovek se přeci používají v Evropě už minimálně 15 let a u nás stále většinou chybí. Věřtě mi, když si po delší době jdu zase zajezdit k nám do Krkonoš, pořád vidím ten propastný rozdíl ve vašem přístupu oproti vašim kolegům v Rakousku nebo Francii.

S přáním hezkého zbytku sezony, s pozdravem

Martin

(arsi, ) S ochranou potenciálne nebezpečných predmetov ako snehové delá,stĺpy,atď pomocou žineniek,sietí a podobne samozrejme súhlasím v plnej miere bez akýchkoľvek výhrad.A bez debát.

(Jirka, ) Přečetl jsem si to odzhora dolů, zleva doprava, pak ještě jednou a jediný co můžu říct je, že skutečný „slovní průjem“ jsi tady předvedl ty Tome !!! Pokud nejsi schopen sesumírovat alespoň trošku smysluplný názor, pak tady raději nepřispívej… Díky

(ivan, ) S tím je třeba souhlasit. Zabezpečení všech nebezpečných předmětů NA TRATÍCH je nakonec snad i u nás obvyklé, už proto, že to podle mých informací vyžaduje přepravní řád, tedy vlastně prováděcí vyhláška č. 175/2000 Sb. k drážnímu zákonu č. 266/1994 Sb.
Přinejmenším ve smluvních přepravních podmínkách Skiareálu (nevím ovšem, jestli se přesně tyto vztahují i na Stoh, který je samostatným areálem jiného provozovatele, pouze spojeným společnou jízdenkou) se to objevuje ve formulaci „překážky na trati (sněžná děla, hadice, nebezpečná místa musí být v dostatečné vzdálenosti označeny, případně ohrazeny oplůtkem nebo sítí“ (čl. 11 odst. 1 písm. i). Z čehož ovšem nevyplývá, že by povinností provozovatele bylo obalit je měkkým materiálem.
Navíc vidím možný problém i v tom, že to, co je za hranicí sjezdové tratě, už není „na trati“, a tudíž může být mimo tuto povinnost (a tak např. nikdo neobaluje stromy po krajích sjezdovky, i když by si o to některé zatraceně říkaly), takže i inkriminované dřevěné bednění možná už není na trati, nýbrž mimo ni, a tedy také mimo vylíčenou povinnost.
Jsou to všechno spekulace, nemám Stoh tak dobře v paměti (byl jsem tam naposledy loni v dubnu na trenéráku) a neznám ani přesně požadavky a formulace zákona. Chci tím jen ukázat, že ne všechno, co se jeví logicky a správně, může být postižitelným porušení povinnosti.
Jinak sítě byly s dost velkou publicitou svého času instalovány na Červené ve Sv. Petru. Tehdy jsem vyjádřil své přesvědčení, že i tímto směrem by měla péče o bezpečnost jít a že snad najdou cestu i jinam (dole Medvědín, taky už byly smrťáky, Hromovka, a jistě i další místa). K tomu viz též to, co v této diskusi píšu více o negativní roli „zachránců“ každého stromu podél tratí.

(Špindlák, ) Dnes jsem si pročítal diskuze okolo nedělního incidentu na Stohu. Bohužel jsem byl svědkem oné nehody, respektive jejích následků a to co se tomu chudákovi stalo se mohlo stát komukoliv byť i sebelepšímu lyžaři. To že jsou okolo sjezdovky dřevěné plůtky je věc jedna, dle mého názoru ani není možné aby byly všude okolo sjezdovky žíněnky či sítě sic možná ono místo, kde ten chudák skončil by si to možná zasluhovalo, protože je tímto směrem sjezdovka nakloněna. Popravdě význam těch dřevěných plotů mi znám také není, ale i kdyby tam nebyly, tak by to pravděpodobně ničemu nepomohlo, protože hned vedle jsou již poměrně silně vzrostlé stromy… Důvodem mého příspěvku je rozhořčení nad tím, jak tady někteří z Vás alibisticky tvrdí, že lyžař je na sjezdovce na vlastní nebezpečí… To co se v neděli dopoledne stalo je nejen dle mého názoru ale dle názoru většiny lidí, kteří byli svědky této smutné podívané vinou vlekařů. Nebýt lenosti, tak mohl jeden z nich vyjet během třech minut vyjet do místa zlomu sjezdovky, tam zavrtat dvě tyče do kříže (což se stalo bohužel až potom), tak ten člověk mohl žít… A mimochodem vlekaři tam ony tyče zavrtali až na popud mé známé, která, když sme po první jízdě sjeli dolu upozornila vlekaře, že je tam jedna souvislá vrstva ledu a že už předtím byla ona sama svědkem jiného nepříjemného pádu dalšího lyžaře… Člověk, který natolik nezná místní podmínky a vyjede nahoru byť jen udělat si hezkou fotku přece nemůže počítat s tím, že sjezdovka pod ním bude vyžadovat mačky a cepín… Vršek Stohu byl to dopoledne opravdu nakloněný kus ledu po celé šířce sjezdovky a to člověk jedoucí na vleku nemá šanci vidět a ne všichni sledují noční teplotu, případně znají místní podmínky… A pro všechny, kteří tu tvrdí, že si za to ten člověk může sám si neodpustím použít přirovnání… Jak byste se asi tvářili na to, že pojedete autem po silnici, kterou zběžně znáte a bez jakéhokoliv upozornění by na ní chyběl třeba kus mostu nebo by tam za slunného dne byl zničeho nic 300–400 metrů místo silnice souvislý kus ledu? Asi by Vás v tu chvíli nenapadlo, že jedete po silnici na vlastní nebezpečí, že?

(arsi, ) Nikoho sa nezastávam a vlekárov už vôbec nie.Vyjadril som výlučne svoj názor a to vyslovene všeobecne.Na Stohu som nikdy nebol.Ja celé roky lyžujem na vlastnú zodpovednosť+som pripoistený na zásah horskej služby.Pretože počítam s tým,že by sa mi môhlo niečo stať.Napr.prevoz helikoptérou je dosť nákladný.Robím si vlasný úsudok o trati a ak to preženiem,môj prúser.Príklad s autom si zvolil trochu nešťastne,lebo neočakávaný ľad sa na ceste vyskytuje často.Po dobravnej nehode ti policajti povedia,že „máš predvídať“ a vina je na tebe.Pokus o zažalovanie správy ciest je častý a rovnako často aj neúspešný.Opa­kujem,v aute sa pri nehodách zabije každý rok mnoho ľudí z najrozličnejších príčin a už to častokrát ani nevnímame,tak prečo nehodu na zjazdovke povyšujeme na niečo viac?Že je to ojedinelé?

(Špindlák, ) Pokud vím, tak na silnicích je v místech, kde se často vyskytuje led alespoň značka „nebezpečí smyku“ či dle evropské unie vločka ve výstražném trojúhelníku. Ona sjezdovka je vedle černé sjezdovky ve Sv. Petru jednou z nejprudších sjezdovek u nás a velmi často je dopoledne zmrzlá, byť sem osobně ještě nezažil horší než právě v neděli, takže by se to dalo brát tak, že je to místo, kde takovéto nebezpečí často hrozí… Tudíž si nemyslím, že moje metafora by byla nešťastná… Můžeme zde polemizovat nad tím, jaké povinnosti stanovuje zákon, záleží pouze na výkladu… Tím se však dostáváme k problému zákon vs. morálka… Bohužel u nás se věci dávají do pohybu až poté, co se něco stane… Kdysi se ve Sv. Petru srazili dva lyžaři sjíždějící k lanovce z dvou různých sjezdovek… až poté se na tomto místě začala objevovat upozornění, aby lyžaři zpomalili a plůtek oddělující dojezd oněch dvou sjezdovek. A nemyslím si, že něco někam povyšuji. Této události, jsem byl bohužel očitým svědkem a moje rozhořčení nad některými reakcemi mne donutilo takto oponovat…

(ivan, ) Nevšiml jsem si, že by tu někdo prohlásil, “že si za to ten člověk může sám“. Kupř. já jsem jednak varoval „před emotivními soudy danými především bezprostředním krvavým zážitkem na vlastní oči“, jednak upozornil na nedílnou část odpovědnosti lyžaře nad vlastním konáním.
Zřejmě oprávněným terčem několika poznámek se stala moje asi ne moc šťastná formulace, že „sjíždění tratí se děje na vlastní nebezpečí“. Jí jsem chtěl vyjádřit právě onu spoluodpovědnost, kterou z lyžaře nemůže ani při splnění všech zákonných povinností sejmout žádný „externí“ činitel v podobě provozovatele, horské služby, skipatroly, policie apod. Stále nevím, jak to vyjádřit co nejpřiléhavěji, „vlastní nebezpečí“ ani „vlastní odpovědnost“ asi nejsou to pravé. Ale snad mi rozumíte.
A souhlasil jsem, že v extrémním případě (který, jak tvrdí svědkové, pravděpodobně nastal) by „bylo vhodné na zvýšenou náročnost podmínek na svahu upozornit, například cedulkou upozorňující na zledovatělý povrch. To by dokonce mělo být součástí kvalitních služeb.“
Dneska během dne, když jsem si k tomu dělal další poznámky, jsem to formuloval ještě takto: „Dobré krytí by bylo dát nad obvyklé místo výstupu pod nejprudší částí ceduli např. „nepokračujte – sjezdová trať zledovatělá a nebezpečná!“, podobně jako se při nedostatečném vysněžení často dává upozornění „trať uzavřena – výjezd jen pro běžkaře“, jímž se provozovatel vleku vyviňuje z případných úrazů při sjíždění na trati. Je ovšem otázka, jak posoudit, že trať je natolik zledovatělá, že takový režim, resp. přímo uzavření, jsou opodstatněné. Obecně soudím, že při stávajícím trendu podávání žalob by se provozovatel měl chránit spíše víc než míň a informovat raději více a blbuvzdorněji. Nemluvě samozřejmě o tom, že tím ukazuje, jak myslí na blaho a spokojenost zákazníka. Z pohledu provozovatele si můžu myslet, že takové vodění za ručičku je přehnané, ale pořád je to lepší než průšvih, lidské tragédie a případná až několikaletá soudní kauza s nejistým výsledkem, o negativní reklamě nemluvě.“
Je samozřejmě možné, že informace dole chyběla (což ale já nevím, nebyl jsem tam), že se na to maníci ve službě prostě vykašlali, ten, co vyjel ráno (čekal bych, že tam o víkendu byl už od 7:30 trénink) do boudy nahoře to nechal být, pokud tedy má něco takového v pracovní náplni (mít by IMHO měl).
Přirovnání (s chybějícím kusem mostu?) mi moc nesedí. Spíš je to jako kdybych se divil, že to ráno na mostě klouzalo, když mimo byla vozovka suchá. Je taky na řidiči, aby s něčím takovým počítal, když tomu podmínky nahrávají, a v případě nehody nikdo neomluví bourajícího řidiče tím, že nemá s mosty v zimě dost zkušeností.
Ale opakuju se: když je to extrémní, raději varování víc a důraznějších, než naopak. Když jsem tohle ctil a provozoval už před víc než 20 lety, o to víc by to mělo fungovat dneska.
Zcela jistě to bude předmětem vyšetřování, a tak by mělo být časem i objektivně zjištěné, zda a případně kde se stala nějaká chyba.
Jinak zvrácené popularity „smrtícího kopce“ bych se neobával. Před pár lety tam na lyžích zahynul tamější vlekař, Vrchlabák, dobrý lyžař i kluk, a žádné takové „adrenalinové“ reakce to nevzbudilo.

(ivan, ) CIT. Špindlák: „Kdysi se ve Sv. Petru srazili dva lyžaři sjíždějící k lanovce z dvou různých sjezdovek… až poté se na tomto místě začala objevovat upozornění, aby lyžaři zpomalili a plůtek oddělující dojezd oněch dvou sjezdovek.“
Nevím, jaký jsi či nejsi pamětník, ale věz, že plůtky-retardéry jsem tam osobně a proto podivu ba posměchu mnohých zavedl už v sezoně 1985/86. Tipl bych si, že tohle bylo PŘED tebou vzpomínaným incidentem a ne poté, co se něco stalo, ale právě proto, ABY SE NESTALO. To, že od další sezony zase zmizely, je už jiná věc.
Klidně se rozhořčuj, asi máš jako očitý svědek na ty emoce nárok, ale upřímně řečeno já nevidím v dosavadní vesměs věcné diskusi k nějakému rozhořčení důvod.

(šupina, supinna@seznam.cz) To tvoje přirovnání k namrzlý silnici, nebo chybějícím mostu teda silně pokulhává. Každýmu (nebo snad většině), kdo byl o tomto víkendu v Krkonoších muselo být jasný, že kdyžje několik dní opakovaně přez den teplota vysoko nad nulou a v noci potom mráz, asi budou sjezdovky namrzlý. Pokud to bylo pro někoho překvapení, tak to asi moc zkušeností nemůže mít. To se podle mně nechá zjistit už dole, kvůli tomu nemusím vyjíždět na vršek sjezdovky a pak se divit… Tím ale nechci říct, že by personál areálu neměl lyžaře informovat o potencionálním nebezpečí. Určitě se nechá pro bezpečnost udělat ještě mraky práce a to nejen ve Špindlu, ale vlastně skoro všude. O tom by se toho ještě nechalo napsat moc a moc. Do svědomí by si taky mohli sáhnout i samotní lyžaři. Když vidím, jakým stylem někteří sjíždějí, často mi z toho běhá mráz po zádech. Skoro se divím, že těžkých úrazů není ještě víc a to z důvodu doslova brutální jízdy některých jedinců, a ne z důvodu špatně udržovaných sjezdovek. Taky asi není moc lyžařů, kteří si dokážou přiznat, že na ten kopec dneska nemám, protože je to ledovatý a proto to jen dolů skloužu… Toho nešťastnýho lyžaře ze Stohu mi je líto, ale chtěl jsem jen připomenout, že vina nebývá většinou tak jednoznačná, jak si to někteří myslí.

(Web, ssipal@greendot.cz) Mě až tak nemrzí to nezkontrolování ledovky na sjezdovce, ale opravdu mě děsí způsob ochrany překážek na Stohu. Když tam člověk přijde z ostatních míst špindlu, je to jak návrat o 20 let zpět. K čemu jsou proboha dřevěné „zarážky“ na bocích sjezdovky? Aby měl člověk opravdu jistotu, že to do něčeho tvrdého napere? Pokudmožno ještě sem-tam s hřebíkem?

Jinak Stoh znám jako nejledovatější sjezd v Krkonoších, zjevně aby se jim tam co nejdýl udržel sníh, tak to hezky prolejou a uplácaj. No, jestli k tomu ještě přišlo to letošní počasí, tak potěš koště :(

(ivan, ) Když to máš těžké. Opravdu neexistuje povinnost zabezpečit sjezdovku tak, jak si většina lidí představuje. Dřevěné šprdlení neodporuje ničemu, stejně jako nic NENAŘIZUJE provozovateli použít nějakou měkkou ochranu, např. ty běžné matrace Meingast. Divil by ses, ale dokonce ani sítě při Světovém poháru nejsou podle ICR „must“, nýbrž jen „should“. Stejně jako neexistuje povinnost odstranit z okolí silnic stromy nebo nainstalovat všude svodidla.
Stoh vznikl jako závodní kopec a poté, co se tam po letech podařilo naistalovat zasněžování, tak i slušně funguje. Na trénink i v době tepla a až do jara opravdu potřebuješ brutálně tvrdý kopec, tedy to, co běžný lyžař s odporem označí za „leďák“. Bez toho – klidně si myslete „bohužel“ – dnešní závodní lyžování neexistuje. Na leďáku se závodí a na leďáku je třeba trénovat. Na nastříkaný leďák všichni co nejdřív na podzim utíkají z ledovců. (Nemělo by platit jen pro děcka.)
IMHO by bylo ideální, kdyby tento svah mohl sloužit JEN pro tréninky a veřejnost tam vůbec neměla přístup. Což samozřejmě už jen z ekonomických důvodů není možné.

(Milan D, hlava.bolava@seznam.cz) Nevím, jak jsi zdatný v angličtině, ale ze zkušenosti mohu říct, že u většiny předpisů, směrnic a nařízení se „shall“ (předpokládám, že „should“ jste použil nesprávně) používá ve významu „MUST“ a také na to většinou (ne vždy) bývá upozoněno v úvodu nebo v poznámkách k textu, a domnívám se, že to tak bude i v tebou zmiňovaném textu. Toliko k tvému příspěvku o povinnosti umístit ochrané byriéry. Jinak co se týče dřevěných plůtků u sjezdovek, tak ty nemají ochranný význam, ale mají zadržet co nejvíce sněhu na sjezdovce před větrem (jistě pamatujete u silnic na vysočině) a proto jsou používány hlavně v horních částech sjezdovek.