Lyon je město tak bohaté na památky, příběhy i hospody, že stojí za
to naplánovat si cestu tak, abyste tam strávili celý den. Dostanete darem
vlastně další, úplně jinou dovolenou.
Město je veliké, ale při krátkém pobytu musí stačit prohlédnout si jenom
pahorek Fourvière. Tam je esence města. Na vrcholku stojí bazilika. Stala se
symbolem Lyonu, ačkoli její historie je relativně velmi krátká. Neogotická
stavba byla postavena na sklonku 19. století na místě, kde bývalo mnohem
dříve fórum římského města Lugdunum. Stavba trpí všemi slabostmi
nápodoby čehosi starého a vznešeného, ale z prostranství před ní je
překrásný výhled na celé město. Vidíme smyčky řek Saony a Rhôny,
které se slévají do sebe, staré město i moderní architektonická díla,
jako je výšková administrativní budova „Tužka“ nebo dostavba opery od
Jeana Nouvela. U zábradlí na terase si můžete vybrat, kam dál.
Doporučená cesta vede pěšky dolů. Pár kroků pod vámi jsou vykopávky
antického divadla a odeonu. Hudební klub, jak lze odeon v porovnání
s velkým divadlem vnímat, byl prý vystavěn z nejvzácnějších kamenů
dostupných v tehdejším impériu. Výčet těch nejcennějších surovin
dává představu, jak velmi bylo město důležité: zelený porfyr z Řecka,
červený porfyr, růžová žula a žlutý mramor z Afriky a fialový
a červený mramor z Turecka. Revoluční hordy většinu rozebraly
k recyklaci na činžovní domy.
Pak se dostanete do míst, kde se budete cítit trochu jako na Malé Straně
v Praze. Správně. Tady se filmovala Nesnesitelná lehkost bytí. Uličky
klesající po úbočí vás dovedou před katedrálu Saint-Jean. Podle
monumentální gotické stavby, jejíž základy jsou ve stylu románském, se
jmenuje celá čtvrť. Je to úchvatné místo. Tady můžete také
prozkoumávat další pilíř lyonské historie. O zdejší výrobě hedvábí
byly napsány celé knihy. Je to velmi zajímavý technický i společenský
fenomén.
Za krátkého pobytu možná zvládnete prozkoumat některé z traboulé
(převod do češtiny není možný). Byly to zkrátka průchody mezi domy,
které sloužily k přenášení štůčků látek, aby se nezacákaly. Jsou
všude na starém městě a kam se na ně hrabou Foglarova Stínadla. Dnes
funguje web, kde si můžete stáhnout plány tras včetně stručných
popisů.
A pak jsou tu ještě speciální hospody zvané bouchon. Žádná vysoká
pohledová gastronomie. Jsou to skutečné hospody s interiérem ve stylu retro
a stejným jídelníčkem. Vlastně i velmi podobným jako u nás –
uzeniny, dušená masa, jitrnice, jelita, koblihy, …
Článek byl převzat z časopisu SNOW 60.
