Sotva vystoupím na palubu, trajekt Nørvøy sebou škubne a pak hladce vypluje na Hjørundfjord. Kolem prolétne racek. Ve vzduchu jsou cítit mořské řasy. Posadím se mezi batohy, lyže dám na jednu ze schránek se záchrannými čluny a usrknu si horkého kafe. Všude kolem padají přímo do moře vysoké hory a kousek dál směrem na volné moře bafá rybářská loď. Sedím tu s třemi Fredriky: Ericssonem, Schenholmem a Helgessonem. V příštím přístavu, který se jmenuje Sæbø, se k nám přidá ještě Nor Tormod Granheim.
Jsme v kraji Sunnmøre a během nadcházejících dnů, bude-li nám přát počasí, chceme sledovat 35 kilometrů hluboký Hjørundfjord směrem na volné moře. Naše cesta bude zcela přátelská k životními prostředí: plánujeme se přesouvat za pomoci svých lyží, autobusů a trajektu, který má ve fjordu pět zastávek. Nepoužijeme vrtulník ani kajaky. Nocovat budeme v pohodlných srubech, cestou si koupíme ryby a půjdeme nalehko. Užijeme si dobrodružnou a přitom pohodovou lyžařskou výpravu a jediné stopy, které při ní po sobě zanecháme, budou ty od našich lyží.
Nazítří už sjíždíme údolí Lissje, které leží pár autobusových zastávek od vesničky Sæbø. Toto údolí je jedním z nejlepších lyžařských oblastí v Sunnmøre, takže naše dobrodružství začíná skvěle. V nadmořské výšce 500 metrů se údolí otevírá do všech světových stran. Nejvyšší vrcholky v okolí mají přes 1 300 metrů, takže jenom počasí, lavinové podmínky a kondice určují, která linie je pro vás ta pravá. Den strávený v přírodním kotli je možné zakončit lesním sjezdem zpět na nejbližší autobusovou zastávku.
„Dal bych Lissjetind,“ říká Fredrik příjmením Ericsson a přitom ukazuje na víc než 40stupňový svah hory, podle které se jmenuje celé údolí. „Jde do toho někdo se mnou?“ Přesvědčí Helgessona; Tormod, Schenholm a já se pro začátek naší výpravy rozhodujeme pro pohodovější hřeben 1 331 metrů vysoké Grødalstindane ležící dál směrem na východ.

Dobrodružství začíná

Po několika hodinách pochodu po hřebeni jsme těsně pod vrcholem. Je už poledne, protože slunce do svahu pere už od rána, roste nebezpečí pádu laviny. Sundáváme stoupací pásy a sjíždíme zpátky do údolí na pozdní oběd.
Během posledních dnů zažíváme teplé dny a mrazivé noci. Sníh se z prašanu proměnil ve firn. Většina lyžařů jej nemá ráda, když se ale nepropadá a jsou ty správné podmínky, pak horní vrstva nataje a vytvoří měkký povrch, který je mezi lyžařskými znalci velmi ceněný (Angličané pro něj mají výraz „slush“, paleta českých ekvivalentů není ustálená, říkejme mu třeba „natátý firn“).
„Podle mě je natátý firn nedoceněný,“ prohlašuje Tormod, zatímco ukusuje svůj sendvič. „Na stupnici, kde by prašan dostal desítku, bych natátému firnu dal devítku.“ Když odpoledne pokročí, celé úbočí hory se stává skvěle připravenou arénou.

Tragédie na Mount Everestu

16. května 2006 stanul Tormod na nejvyšší hoře světa, Mount Everestu. Přes žaludeční problémy dokázal během 24hodinového vrcholového náporu na horu vylézt. Tím si splnil jeden sen, a druhý měl hned následovat: sjet se svým kamarádem Tomasem Olssonem na lyžích severní stěnou. Za několik hodin se tento sen proměnil v tragédii – Tomas při sestupu spadl. Jeho zmrzlé tělo našli až za několik dní. Tormodovi se po překonání lezeckého úseku podařilo dojet dolů na lyžích. O tomto dobrodružství se špatným koncem po návratu napsal knihu a natočil dokument. Dnes poprvé opět stoupá na lyžích na kopec.
Na druhé straně údolí se pánové Ericsson a Helgesson blíží na vršek Lissjetindu. Z našeho pohledu to vypadá na nádherný sjezd, jako z filmu natočeného na Aljašce. Naši kamarádi ale špatně odhadli podmínky na západním svahu, který ohřívalo slunce až odpoledne, takže se v hlubokém sněhu celkem zapotili.
Zpátky v Sæbø si čteme předpověď počasí vylepenou v místních potravinách u přístavu. Vypadá slibně, a proto se druhý den ráno pouštíme dál na sever. Nakoupíme jídlo a pivo a pak se vydáme do chaty, kterou jsme si na dnešní noc pronajali. Sæbø je jedna z nejhezčích vesnic v Sunnmøre. Je tu jenom pár domů, kostel, dva obchody a přístav. I když je údolí tady dole ploché, člověk se nemůže zbavit dojmu, že vesnice balancuje na okraji fjordu.
Úbočí hor jsou strmá a na obzoru úplně uzavírají cestu, takže se zdá, že se fjord nemá kudy prodrat k moři. Kdyby tu nebyli racci, trajekt a mořské řasy, vypadalo by to tady jako někde u jezera v Alpách.

Nazítří nás trajekt Nørvøy zavezl sedm kilometrů na sever do Standalu. Nad přístavem se tyčí stěna Sylvkallenu vysoká 1 310 metrů zakončená charakteristickou sněhovou převějí. To je náš dnešní cíl. Podle plánu máme sjet druhou stranou k chatě Strandalhyttan, kde máme přespat.
„Ta převěj je tady fakt pořádná,“ říká Tormod o několik hodin později, když už stojíme na vrcholu.
Natahuje se, jak může, aby přes převis pod námi zahlédl fjord a na něm trajekt. Rozhlíží se a zkoumá, jestli jsou pod námi skály vystupující ze sněhu, které by označily pevný podklad, a ne jenom sníh, nebo dokonce pouhý vzduch. Abychom zbytečně neriskovali, necháváme Nørvøy být a v bezpečí čekáme na další.

Světové lyžování

Místní říkají okolí Hjørundfjordu Sunnmørské Alpy. Toto označení je plně na místě, špičaté vrcholky poskytují světové lyžování s převýšením až 1 600 metrů, přičemž mnohé trasy končí až na březích úchvatného fjordu. A to není všechno, norské pobřeží dostává takový příděl sněhu, že se může směle rovnat proslulým severoamerickým prašanovým střediskům.
Naposledy se pokocháme výhledem, zapneme batohy a utáhneme boty. K chatě sjíždíme po hřebeni technicky pohodovým terénem. Máme ještě jednou příležitost vychutnat si pohled na fjord, okolní pohoří i město Ålesund v dálce. Lyže nás dovezou až k Strandalhyttan. Uvítali nás tetřevi a tající rampouchy, úplně na nás dýchlo jaro. Lyže jsme opřeli o srub, shodili ze sebe batohy a na odpoledním slunci pověsili svoje propocené oblečení, aby proschlo.
Strandalhyttan leží skoro uprostřed Sunnmøre. Je to soukromá chata, ale Ålesundský lyžařský klub má k dispozici deset postelí a sousedící kuchyň. Jak lyžařský klub, tak Strandhyttan sehrály důležitou roli v historii lyžařské turistiky ve zdejší oblasti. Už v prvních letech 20. století se pořádaly výlety z Ålesundu do Standalu. Silnice byly tehdy ještě velmi špatné, takže se vše potřebné přepravovalo parníkem po Hjørundfjordu. V 50. letech se v Standalu konaly lyžařské závody. Taky se tu jeden rok mělo uskutečnit mistrovství Norska, ale muselo být zrušeno – napadlo tu příliš mnoho sněhu.
V létě byl velmi populárním a exotickým cílem hotel Union na druhé straně fjordu. Tuto ohromující stavbu ze dřeva navštěvovala evropská „vyšší“ třída a aristokracie. V návštěvní knize jsou zapsáni německý císař Wilhelm II., švédský a norský král Oskar II., ale také osobnosti kultury jako Arthur Conan Doyle, Henrik Ibsen nebo Edvard Grieg.

Konečná: Barstadvik

O několik dní později postupujeme podél zasněžené stezky směrem na Ytre Strandalsaetra. K ústí fjordu už nám zbývá jenom několik kilometrů. Dnes se chystáme přejít poslední cíp Sunnmøre a dorazit do vesničky Barstadvik. Tam se s pevninou setkává moře, tam ukončíme své dobrodružství a autobusem se vrátíme zpátky.
Než tak učiníme, chceme ještě vylézt na horu Svintind. Z ní pak sjedeme do údolí Molladalen, což je ta nejlepší a zároveň jediná cesta do Barstadviku. I když za sebou máme několik náročných dní, nohy se nám třesou nedočkavostí – už dnes nejspíš budeme u svého cíle!
Před polednem zdoláme poslední propocené metry na vršek východní stěny Svintindu. Špičatý vrchol není nejvyšší v Sunnmøre, i když je přímo uprostřed jeho nejhornatější části. Je z něho panoramatický výhled na stovky vrcholků, sjezdů i výstupů.
Hledáme, kudy dolů, a přitom si vestoje na lyžích dáváme svačinu. Dělíme se o poslední tabulku čokolády, Helgesson krájí zbytek uzeného sobího masa. Všimneme si kuloáru, který vede na sněžnou pláň na zadní straně hory. Odtamtud už to bude okolo severozápadní strany až do Molladalenu super polyžováníčko.
Jedu první a zanedlouho stojím na horní hraně prudkého žlabu. Tak sto metrů pode mnou trčí ze sněhu pořádná skála. Za ní už budu v dobrém terénu, ale kdybych spadl před ní, musel bych se jí vyhýbat nejspíš v kotrmelcích. Dívám se na hodinky. Je čtvrt na tři, svah má západní orientaci, takže sníh by měl být kvalitní a dostatečně změklý, snad ne natolik, aby hrozila lavina.
Když se začnu opatrně sesouvat dolů žlabem, vypadá sníh skvěle. Opět máme deset čísel „sorbetu“ na tvrdém podkladu. Dokonalé!
Podívám se na skálu a pak se obrátím zpátky na Tormoda: „Začátek kuloáru je dost prudký.“ Tormod se pousměje. Někomu, kdo sjel severní stranu Mount Everestu, to asi holt nepřijde. „God tur (dobrou jízdu),“ popřeje mi srdečně norsky a zasměje se. První oblouky jsou hodně opatrné, ale když se dostanu za skálu, uvolním se a jedu čím dál plynuleji. Čekám na ostatní a pak přetraverzujeme severozápadní stěnu Svintindu. Do údolí Molladalen si musíme pomoct hůlkami a pak dál podél Molladaselvy sjíždíme směrem k moři.
Za pár hodin jsme na nezpevněné cestě do Barstadviku. Jídlo došlo, nohy nás sotva drží, stíny se prodlužují. Boty vláčíme štěrkem a po tvářích se nám rozlévá blažený úsměv.
Údolí se konečně otevírá a před námi se rozprostírá širý obzor. V dálce v průlivu Sulasund je vidět trajekt do Harendu. Za lodí už nejsou žádné ostrovy, sníh ani hory. Jenom volné moře.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Sunnmøre se nachází jižně od města Ålesund ve středním Norsku. Hjørundfjord rozděluje oblast na západní a východní část. Největšími městy tu jsou Volda a Ørsta, kde najdete banky, obchody, restaurace i kina.

JAKÉ JE TU LYŽOVÁNÍ

V okolí je spousta vleků, ale tím pravým důvodem, proč sem jet, je skitouring. Mnoho vrcholů dosahuje výšky přes 1 500 metrů nad mořem. Sněhové podmínky i počasí se rok od roku velmi proměňují. Nejlepší dobou pro návštěvu bývá březen a první půlka dubna, ale lyžovat se tu dá od listopadu do června.

JAK SE TAM DOSTAT

Z Osla do Ørsty jede denně několik autobusů. Trajekt podél Hjørundfjordu je pohodlný a je na něm i malý bufet.
Informace o jízdních řádech autobusů i trajektu najdete na www.fjord1.no.

KDE SE UBYTOVAT

Přespávali jsme ve srubech, většinou v kempech v nižších polohách, ale také vysoko v horách. V oblasti se dá pronajmout spousta chat. Odkazy na ně najdete pod položkou “Overnattning” na stránce www.orstainfo.no. Pokud byste rádi přespali v horských chatách Patchell a Standalhytta, klíč vám půjčí v turistických informacích v centru Ørsty.
Více informací o těchto chatách se dozvíte na www.aask.no a www.aast.no.
Kontaktní informace na místní horské vůdce najdete na www.sunalp.no.

Článek byl převzat z časopisu SNOW 53.