Významné momenty postupného vývoje střediska těžícího z rozmanitosti terénů na jihozápadním úbočí Lysé hory (1 344 m n. m.) stojí rozhodně za připomenutí, stejně jako lyžařské dění, jež patřilo k životu v Rokytnici v prvé půli 20. století, i když jeho aktéry zde tehdy nebyli Češi.

Odvážné výpravy kapitána v. v.

Lyžařská prehistorie hustě osídleného mělkého údolí stoupajícího od levého břehu řeky Jizery až k úpatí Lysé hory je těsně spjata s osobou kapitána norské armády ve výslužbě Otto Vorwerga. Tento zřejmě dobrý a zdatný lyžař se po návratu z Norska usadil nedaleko Jelení Hory v tehdejším Slezsku a z důvodů, které zůstanou zřejmě navždy neobjasněny, podnikal v zimních měsících jakési misijní lyžařské výpravy přes krkonošské hřebeny do několika obcí na jižní straně hor. Na tyto dobrodružné cesty vedoucí liduprázdnými končinami se obvykle nevydával sám. Společníky mu byli další dobří lyžaři – mladí Norové studující ve Wroclavi, s nimiž v zimě r. 1893 dorazil také do Rokytnice. Návštěva těchto absolutně prvních lyžařů se zde stala událostí hodnou záznamu do obecní kroniky. Díky tomu dnes víme, že odvážní lyžaři se ubytovali v hotelu Bergschloss a několik dní se věnovali výcviku místních zájemců o jízdu na lyžích. Pozoruhodná instruktáž se setkala s tak příznivou odezvou, že již v následující zimě mohl Vorwerg se studenty, kromě dalšího výcviku, uspořádat závod ve sjezdu z Pasek do Rokytnice. Byl to nesporně první takový závod konaný v horách ohraničujících země Koruny české. Další akcí iniciativního vojenského vysloužilce byl závod ve skoku na lyžích, uspořádaný v Rokytnici r. 1897. Není bez zajímavosti, že v únoru téhož roku absolvovali čeští lyžařští pionýři první oficiální závod ve skoku v nedalekých Dolních Štěpanicích pod patronací místního učitele Jana Buchara. V rámci tohoto II. mezinárodního mistrovství zemí Koruny české zde zvítězil Nor Steffens skokem dlouhým 19,5 m.

Založení Skiklubu

Kroniky z počátku 20. století zaznamenaly řadu údajů svědčících o tehdejším rozvoji celého krkonošského podhůří. V katastru Rokytnice bylo na příklad v r. 1908 zaregistrováno 88 živnostníků provozujících mimo jiné 5 hotelů, 30 hostinců a 15 pekařství. Aktivitu vykazovalo 20 spolků včetně cyklistického. Z našeho pohledu je v tomto roce významné založení lyžařského klubu. (Pro srovnání: doslova nadohled z Rokytnice, ve Vysokém n. J., byl založen Český Ski klub o 5 let dříve.) Bohužel zprávy o činnosti rokytnických lyžařů před 1. světovou válkou chybí, a tak se musíme spokojit jen s informací o lyžařském výcviku „160 mužů pěchoty“, kteří se r. 1916 ubytovali v hotelu Haney a Modrá Hvězda. Na svazích v okolí Rokytnice stoupali a sjížděli na lyžích v plné zbroji.
Po 1. světové válce se stal Skiklub Rokytnice samozřejmou součástí nově ustaveného svazku působícího na území ČSR pod zkratkou HDW (v překladu: Hlavní svaz německých spolků pro zimní sporty). V Rokytnici v té době žilo 5 200 Němců a 300 Čechů.

První sportovní úspěchy

Ve dvacátých letech zde mezi nimi vyrostl i Franz Donth – mimořádný běžecký talent. Tento borec po dohodě vedoucích funkcionářů HDW s československým lyžařským svazem, startoval na mezinárodních závodech jako reprezentant ČSR. Pro Československo tak vybojoval na MS v r. 1925 titul mistra světa v běhu na 50 km a na trati 18 km doběhl jako druhý. Mimořádně úspěšný byl i o dva roky později na MS v Cortině d‘Ampezzo, kde obsadil na „padesátce“ 3. místo a na 18 km byl opět druhý.
V té době byl rokytnický klub pořadatelem četných regionálních závodů v běhu a ve skoku, nezapomínalo se ani na závody mládeže. Kromě těchto aktivit pořádali členové klubu lyžařské kurzy pro veřejnost a vylepšovali tak bilanci své klubové pokladny. Velice rychle také zareagovali na nové trendy v lyžařských soutěžích. V té souvislosti byli již od r. 1930 organizátory tradičního sjezdového závodu z Kotle (1 435 m n. m.). Dále zvolili trasu a postupně upravili pro pořádání závodů náročnou sjezdovku z Lysé hory, využívanou pořadateli závodů ve sjezdu ještě v 50. a 60. letech minulého století.
Mezi sjezdaři se tehdy z rokytnických závodníků nejvýrazněji prosazovala Frieda Burkertová (3. ve sjezdu na mistrovství HDW v r. 1935) a H. Gebert, jenž získal v roce 1936 sjezdový titul juniorského mistra HDW. Až do zrušení HDW v roce 1938 patřil Skiklub Rokytnice k nejsilnějším německým lyžařským spolkům působícím na území ČSR. Např. v sezóně 1932/33 vykazoval 71 registrovaných závodníků, druhý WSV Špindlerův Mlýn 69 a třetí SK Liberec 64 aktivních sportovců.

Na počátku stál Dřevařský vlek

Demografický převrat, k jakému došlo po 2. světové válce v našem pohraničí, se pochopitelně nevyhnul ani Rokytnici. Na rozdíl od jiných podhorských obcí se zde mezi novými osídlenci naštěstí našli lidé, pro které lyže nebyly ničím cizím. Jejich aktivity organizačně podchytil místní učitel Hezký, z jehož iniciativy byl již v září 1946 ustaven lyžařský odbor při rokytnické organizaci Sokol. V následujících letech byla z pověření Krkonošské župy sokolské uspořádána v okolí Rokytnice řada regionálních závodů ve všech lyžařských disciplínách. Závody ve skoku se od r. 1951 konaly na novém můstku s nájezdovou věží postaveném ve svahu nad dnešní sportovní halou. V r. 1952 se stalo historickým mezníkem direktivní sloučení místní organizace Sokol s DTJ Křižík a ustavení tělovýchovné jednoty Spartak Rokytnice, zastřešující i lyžařský oddíl. Lyžařská činnost v dalších letech nebyla touto změnou narušena, ale především sjezdaři si počínali uvědomovat, že potenciál terénů Lysé hory není za panujících podmínek plně využitelný. Citelně zde chyběl lyžařský vlek.
Rokytnickým v tomto momentu nesloužilo ke cti, že iniciátorem a hlavním tahounem výstavby prvního vleku byl člen státního reprezentačního družstva Ladislav Patočka, žijící tehdy ve Tříči. Spolu s dalším aktivním sjezdařem Zdeňkem Vokatým z Tanvaldu se v r. 1954 pustili do stavby tzv. Dřevařského vleku, který byl obdobou celé řady tehdy u nás amatérsky postavených „kotvičkových“ vleků s nebezpečnými „zubatými“ kladkami na dřevěných podpěrách. Práci několika nadšenců na 800 m dlouhém zařízení se nevyhnuly překážky – Patočka byl následkem udání dokonce předvolán k soudu. Nakonec vlek využívaný od roku 1955 především aktivními závodníky k tréninku splnil i druhou důležitou funkci – přesvědčil členy rokytnického Spartaku o potřebě výstavby solidního kotvového vleku Transporta nahrazujícího dosluhující zařízení. Získat tento „nedostatkový“ vlek pro nepříliš preferovanou lokalitu nebyl snadný úkol. Díky mimořádnému úsilí tehdejšího předsedy TJ Spartak ing. Bureše byla nakonec technologie vleku VL 1000 do Rokytnice dodána a stavba zahájena.

Rozpačitý start

Tímto důležitým krokem byl doslova „vtažen“ do procesu výstavby budoucího lyžařského areálu Horní Domky tehdejší předseda lyžařského oddílu TJ Spartak Oldřich Udatný. Spolu s B. Bartoničkou měli velkou zásluhu na tom, že se první těžký vlek pod Lysou horou rozjel o Vánocích r. 1965, ale vzápětí byli zklamáni chabým zájmem lyžařské veřejnosti o jeho využití. „Vzali jsme jediného zaměstnance s fixním platem 1 400 Kčs… V prvních dnech jsme s hrůzou zjistili, že na toho člověka ani nevyděláme,“ vzpomíná později Udatný. Místo zbavené silné lyžařské tradice válkou a odsunem, vlek s dolní stanicí dosažitelnou jen za cenu namáhavého pěšího výstupu a malá pozornost věnovaná úpravě tratí se podepsaly na počátečním rozčarování. To naštěstí netrvalo dlouho. Tehdejší vzrůstající zájem o lyžování způsobil přetížení v nejoblíbenějších krkonošských centrech, a tak přicházelo čím dál více lyžařů na chuť svahům Lysé hory.
Narůstající tržby a víkendové fronty u nástupu na vlek běžně dlouhé přes 100 m vedly následně rokytnické funkcionáře k plánům na výstavbu dalších přepravních zařízení.

Důležité další kroky

V 70. letech se počaly rýsovat nad Rokytnicí slibné kontury nového lyžařského centra v západních Krkonoších. Jeho dostupnost usnadnil přibližovací vlek, Červená sjezdovka FIS otevřela lyžařům nové terény, frekventované tratě počal upravovat první Käsbohrer v Čechách a dominantní kotvový vlek byl prodloužen až na hřeben Lysé hory. Za všemi těmito kroky stála osobnost Oldřicha Udatného. Ten dnes označuje za rozhodující zlom, kterým se Rokytnice přiřadila k nejfrekventova­nějším lyžařským střediskům, zprovoznění tyčového vleku francouzské výroby, postaveného souběžně s VL Transporta v r. 1976. O 7 let později počal sloužit sportovně orientovaným lyžařům a mladým závodníkům rychlý tyčový vlek kopírující levý okraj slalomového svahu.
Uplynulo 15 let od nepřesvědčivého rozjezdu prvního „kotváče“a středisko Horní Domky mohlo nabídnout jak dlouhé vleky a homologované tratě lyžařské veřejnosti i pořadatelům závodů, tak mírně skloněné svahy s vleky vyhovujícími rodinám s dětmi a méně náročným lyžařům v blízkosti obce.

Závodní lyžování nestálo stranou

V té době počala hrát Rokytnice významnou roli i ve sféře závodního sportu na republikové úrovni. Tréninkové středisko vedené J. Čermákem pečovalo o celou řadu talentovaných mladých sjezdařů z nichž se J. Samohel vypracoval až do státního reprezentačního družstva. Kromě práce s mládeží se v lyžařském oddílu podařilo sestavit tým obětavých funkcionářů a kvalifikovaných rozhodčích. Vedeni zkušeným ředitelem závodů S. Braunem uspořádali na tratích v oblasti Horních Domků několik významných soutěží 1. ligy družstev, celostátních kvalifikačních závodů a mistrovství republiky ve sjezdu na Červené sjezdovce (spolu s TJ LIAZ Jablonec v r. 1975 a 1978). Je škoda, že k většímu věhlasu střediska v zahraničí dnes nepřispívá mezinárodní závod FIS v točivých disciplínách, jaký rokytničtí uspořádali coby závod O pohár Rokytnice před zhruba dvaceti lety. Mimořádný slalomářský talent a úspěšný český reprezentant Filip Trejbal by se jistě rád představil v domácím prostředí v roli favorita.

Léta zrání

V 80. a na počátku 90. let se na Lysé hoře vystřídaly v zimních měsících desetitisíce lyžařů, ale další výstavba areálu stagnovala. Dnes se můžeme jen dohadovat, do jaké míry tento útlum souvisel se smutnými okolnostmi, za jakých se v roce 1983 rozešel Udatný se svými partnery v TJ Spartak Rokytnice. Tomuto charizmatickému zakladateli areálu Horní Domky se naštěstí brzy naskytla příležitost k uplatnění bohatých zkušeností a mimořádného zápalu pro věc v sousední, lyžařsky do té doby zaostávající lokalitě Studenov. Přímo pod Lysou horou se „pohnuly ledy“ až v roce 1996. Stavba moderní čtyřmístné sedačkové lanovky produkované rakouskou firmou Doppelmayr tehdy údajně přispěla k tomu, že se Rokytnice stala nejzadluženější obcí v republice, ale současně tím její stěžejní zimní „atrakce“ztratila punc provinčnosti a vyrovnala krok se světovým trendem. Následovala vleklá řešení majetkoprávních vztahů a řady dalších problémů, takže ke stavbě čtyřsedačky nahrazující trapně pomalý přibližovací vlek došlo až o 10 let později, kdy byl realizován originální projekt arch. J. Syrovátky z libereckého SIALu, zahrnující provozní budovu, nad dolní stanici lanovky na Lysou horu situovanou restauraci Terasa a vícepodlažní nástupní objekt „přibližovací“ čtyřsedačky.
Letos to bude čtvrtá sezóna, kdy lyžaře vstupující do areálu přivítá dokonale funkční budova s pěti pokladnami a nezbytným zázemím. Pojízdné schody zde vyvezou lyžaře v těžkopádných přezkáčích až „na střechu“, kde jsou umístěny bezdotykové turnikety a stanice lanovky vyvážející pasažéry k oblíbené restauraci Lovčenka. Následující rozjezd po mírně skloněné pláni patří k prvním příjemným zážitkům, jaké areál nabízí.
Významný podíl na příznivém dojmu má i dostatečná výkonnost moderního systému technického zasněžování postupně instalovaného od r. 1996 na všech oficiálních tratích až po horní hranici 2. zóny národního parku. Striktní zákaz vyhlášený KRNAPem pro využití sněhových kanónů v první (hřebenové) zóně způsobuje hlavně na počátku každé sezóny provozovatelům z akciové společnosti TJ Spartak hluboké vrásky. Ničím konkrétním nepodložená obava ze zhoubného působení pomaleji tajícího, ale jinak naprosto nezávadného technického sněhu na stav hřebenové flóry a fauny, se těší všeobecné kritice, která však jako by do sídla KRNAPu nedoléhala.

Příznivá současná bilance

Dnešní obraz areálu Horní Domky, vybudovaného na rozdíl od sousedních krkonošských center bez větší pozornosti a přispění orgánů ČSTV, charakterizují následující fakta: V sezóně 2007/08, která byla sněhově mimořádně kritická, zde byl zahájen provoz již 17. listopadu a lanovky a vleky se nezastavily až do 6. dubna. Dostupnost areálu usnadňuje skibus pendlující mezi křižovatkou U Kroupů, otočkou nedaleko dolní stanice přibližovací sedačky a hotelem Modrá hvězda. Integrace s nejbližšími čtyřmi lyžařskými středisky pod hlavičkou Skiregionu zvyšuje atraktivitu celé oblasti, stejně jako propojení odbavovacího systému s areálem Studenov. Ten, spravován rodinnou firmou bratrů Udatných, nabízí dnes služby dvanácti (!) kratších vleků s veškerou infrastrukturou. V posledních sezónách se pohybuje průměrná denní návštěvnost v areálu Horní Domky okolo 2 000 lyžařů. Na svazích Studenova, které jsou zatím uměle zasněžovány jen v dolní třetině, lyžovalo denně okolo 650 méně náročných.

Vzdálená, ale nadějná perspektiva

Budoucí vývoj obou rokytnických lyžařských center se dnes jeví jako slibný a zajímavý. Bohužel realizace není, podle slov mluvčí areálu Horní Domky paní Žalské, na pořadu nejbližších dní. Především probíhá přípravné řízení, které by mělo vést k propojení Studenova s harrachovským Rýžovištěm prostřednictvím lanovek. Dalším připravovaným, na české poměry odvážným a nákladným projektem je stavba cca 5 km dlouhého přivaděče vody pro zasněžování z řeky Jizery do retenční nádrže na Studenově, s prodloužením na Horní Domky. Dále Petr Udatný se zaujetím a nezbytným entuziasmem hovoří o plánované výstavbě dvou čtyřmístných, 850 m dlouhých lanovek. První by mířila od centrálního parkoviště ke Světlance, druhá od stávajícího fotbalového hřiště za Modrou hvězdou stejným směrem tak, že obě jejich horní stanice by sousedily na hřebeni nad dolní stanicí lanovky na Lysou horu. Rokytnickým frekventovaným areálům by realizace těchto plánů rozhodně prospěla a stále narůstající kvanta lyžařů by ji přivítala. Dnes tedy nezbývá než pracovitým a odvážným lidem, spravujícím největší areál orientovaný na sjezdové lyžování v západních Krkonoších, držet palce.


AREÁL HORNÍ DOMKY V DATECH

1955 

spuštěn amatérsky postavený tzv. Dřevařský vlek s vratnou stanicí pod Harrachovskou cestou

1965 

25. 12. zahájen provoz kotvového vleku Transporta v trase Dřevařského vleku s výstupem cca 200 m nad Harrachovskou cestou, rozšířena trasa Černé sjezdovky využívané již před 2. svět. válkou lyžaři z klubů HDW

1969 

uveden do provozu vlek VL 500, odlesněna a upravena trasa Modré sjezdovky (2 300 m)

1971 

v prosinci dokončena stavba přibližovacího vleku, pro nedostatek sněhu zahájen provoz až 21. 1. 1972

1972 

vlek Transporta sloužící 7 let pod pseudonymem Dědek prodloužen na hřeben Lysé hory, zahájeny práce na odlesnění a úpravě trasy Červené (FIS) sjezdovky (2 600 m)

1976 

uveden do provozu tyčový vlek Montaz

1978 

dokončení terénních úprav Červené (FIS) sjezdovky

1983 

podél slalomového svahu postaven tyčový vlek zvaný Zalomeňák (900 m)

1996 

v červnu zahájena stavba čtyřmístné sedačkové lanovky Doppelmayr (2 200 m) s vratnou stanicí na hřebenu Lysé hory, zahájena výstavba systému umělého zasněžování

2006 

přibližovací vlek nahrazen čtyřsedačkou (1 200 m) s dvoupodlažní dolní stanicí vybavenou pěti pokladnami a zázemím pro poskytovatele služeb, dokončena stavba obslužních objektů areálu a restaurace Terasa nad dolní stanicí lanovky na Lysou horu


Článek byl převzat z časopisu SNOW 52.