Mýty o Švýcarsku

Tak především drahota. Té se není třeba obávat. Benzín, nocleh a strava na horských chatách, lanovky, místní doprava – to vše je za podobné ceny jako v ostatních alpských zemích, a když nám navíc ta koruna sílí (i přes současný výkyv), není pro nás dnes výlet do Švýcar finanční katastrofou a vyjde přibližně nastejno jako do ostatních alpských zemí (třeba benzín je ale zrovna ve Švýcarsku levnější i než u nás).

Sezónnost

Ve švýcarských Alpách probíhá skialpová sezóna různě – podle regionů. Nejdříve se začíná v jižním, italsky mluvícím kantonu Ticino, přezdívaném alpské subtropy.
Východní Alpy, které zasahují na švýcarské území v kantonu Graubünden jsou na túry ideální od poloviny března do půlky dubna, ve vrcholových partiích hlavního hřebene masivu Bernina i déle. Bernské a Walliské Alpy, které jsou z velké části pod ledovcovým příkrovem, nabízí prodloužení sezóny až do začátku května.

Pozor na ledovce

Ve Švýcarsku jsou Alpy nejvíce zaledněné. Ledovce ale nepřinášejí jen bílou krásu, ale i nebezpečí, především zrádné trhliny. Ty mnohdy nejsou vidět, a proto jsou často podceňovány. Jelikož mohou být hluboké desítky metrů, může skončit nejištěný pád tragicky. Na ledovci se tedy zásadně navazujeme na lano a jsme vybaveni odpovídající výzbrojí.

O patro výš

V kantonech Bern a Wallis nalezneme všech 47 švýcarských čtyřtisícovek. Skialp ve Švýcarsku provozujeme o něco výš než ve zbytku Alp, a proto musíme při plánování túr počítat s nutnou aklimatizací na řidší vzduch. Túry bývají delší, s větším převýšením a vyrážíme na ně často před východem slunce, abychom se vyhnuli objektivnímu nebezpečí v odpoledních hodinách (padající kamení, séraky atd.).

Walliský ráj

Těžko budete hledat na celém světě oblast s lepšími podmínkami na lyžařské túry. Jižní část kantonu, tvořená hlavním alpským hřebenem, je poseta zaledněnými čtyřtisícovkami a rozbrázděna krásnými dolinami. Severní polovina Wallisu, nad jeho tepnou, řekou Rhônou, nadchne ty, kteří si rádi užívají lyžování na slunných svazích a kochají se zmiňovanými velikány na druhé straně řeky z bezpečné vzdálenosti. Díky dokonalému dopravnímu systému se kombinací vlaku, autobusu, lyžařských vleků a lanovek přiblížíme na dosah vrcholům. Základnou nám budou horské chaty, z nichž se za rozbřesku vyráží tichou monumentální krajinou k výšinám, kde poznáme ryzí horskou krásu.

Saas Fee

Začátečníci vysokohorského skialpinismu by měli navštívit Sass Fee, přesněji chatu Britannia. Lze z ní podniknout túry hned na kvarteto čtyřtisícovek Allalinhorn, Strahlhorn, Alphubel a Rimpfischhorn, přičemž ta první platí za nejjednodušší „čtyřku“ Alp a vrchol poslední jmenované hory vyžaduje vytrvalost, zkušenost i umění jistit se lanem. Pokud nebudou podmínky na túry, dá se výborně lyžovat na sjezdovkách.

Hory nad Zermattem

Nejlepší túry jsou opačným směrem, než leží špičatý Matterhorn. Nad Zermattem jsou dvě chaty, z nichž se vychází na túry. Západně nad městečkem je to Schönbiel Hütte nad ledovcem Zmutt. Mnohem populárnější je však Monte Rosa-Hütte nad soutokem ledovců Grenzgletscher a Gornergletscher. Vyrazit se odtud dá na nejvyšší horu Švýcarska i na Signallkuppe.
Podobně jako Saas Fee má i Zermatt snadný skalp 4 000 m. Je jím Breithorn (4 164 m), protože do 3 880 m, na Klein Matterhorn, nás vyveze gondola. Freeride po ledovcích Unt. Theodulgletscher a Schwarzgletscher stojí za to!

Oblast Grand Saint Bernard

Nedaleko od průsmyku oddělujícího Wallis a italskou Aostu je skvostná oblast, jíž dominují vrcholy Grand Combin a Mont Vélan. Combin lze dobývat od chaty Panossière, dnes zvané F. X. Bagnoud, nebo z druhé strany od chaty Valsorey. Výstup na Combin patří k nejtěžším skialpovým vrcholům Švýcarska. Na Mont Vélan se vyráží ze stejnojmenné chaty futuristického vzhledu.

Proslulý Berner Oberland

Nejvyšší část Bernských Alp je v myslích lidí spojená především s tzv. „svatou trojicí“, horami Eiger, Mnich a Jungfrau. Nedaleko od nich trůní nejvyšší hora masivu Finsteraarhorn. Nabitý jarní týden s výstupy na tyto i sousední čtyřtisícovky můžete podniknout z chat Mönchsjochhütte, Konkordia Hütte a Finsteraarhorn Hütte. Nástup do oblasti nejdelšího ledovce kontinentu – Aletschgletscheru – je zároveň úžasným výletem. Vláček vás vyveze až na nejvyšší nádraží v Evropě, do sedla Jungfraujoch (3 460 m).
Naopak úplně odlehlou, osamělou chatou je Oberaletschhütte. K ní se dostaneme jen od jihu, z údolí Rhôny. Lanovkou vyjedeme do Belalpu a po dlouhé túře vylezeme po žebřících na útulnou chatu. Okolních vrcholů k výstupům je celá řada, nejsilnějším magnetem je Aletschhorn.

Nejbližší Silvretta

Zatímco rakouská strana se vyznačuje spíše pozvolnými svahy s ledovci a dlouhými údolími, na švýcarském území je tomu právě naopak. Prudké výstupy a prudké sjezdy.
Autem dojedete do rázovité vesničky Guarda a nepříliš náročným tříhodinovým výstupem se dostanete na chatu Chamanna Tuoi. Nad ní se tyčí Piz Buin, Dreiländerspitze a Jamspitze. Výstupy ranním zmrzlým firnem (jižní svahy) se většinou neobejdou bez haršajsen. Odpolední sjezd k chatě z jakéhokoli kopce je opravdové labůžo. Dobří lyžaři by si za dobré lavinové situace neměli nechat ujít sjezd žlebem Buinlücke a neméně strmý svah z vrcholu Piz Fliana.
K Silvrettě patří také hory severně od Davosu, a tak se vyplatí během týdne na sjezdovkách vyrazit na túru. Nabízí se hlavně dvojice vrcholů Flüela Wisshorn a Pischahorn.
Pokud jde o freeride s podporou lanovek, je na Silvrettě výborným cílem městečko Scuol, kde si po lyžování můžete vychutnat termální lázně.

Mondénní Engadin

Pokud pojedeme údolím Innu dále proti proudu, dorazíme do olympijského Svatého Mořice. Díky husté síti lanovek si můžeme zkrátit túry a o to více se věnovat úžasným sjezdům.
Hlavní hřeben Berniny je pořádnou výzvou a ledovce, které ho pokrývají, jsou posety zrádnými trhlinami. Nejoblíbenější z velkých hor Engadinu je Piz Palü, k jejímuž vrcholu vyrážíme z chaty Diavolezza.
Kousek stranou, západně od dekadentního Mořice, je v Albulských Alpách na konci údolí Val Bever ukrytá Chamanna Jenatsch, obsypaná třítisícovkami.

V srdci Švýcarska

Trochu stranou zájmu, alespoň pro cizince, je centrální část Švýcarských Alp, severně od Luzernu. Oblast Urnských Alp nabízí řadu ledovcových túr na třítisícovky i putování od chaty k chatě.
Velmi oblíbeným cílem je dvojice vrcholů v Glarnských Alpách. Tödi a Clariden patří mezi velké klasiky, na něž skialpinisté vyráží z chat Fridolinshütten, resp. Claridenhütte.

TOP TÚRY NA VRCHOLY

  • Nejvyšší v Alpách: Signallkuppe (Monte Rosa-Hütte) – nejvyšší vrchol dosažitelný na lyžích.
  • Nejlehčí čtyřtisícovka: Alallinhorn (Saas Fee, Britanniahütte) – s podporou lanovky a metra
  • Nejlepší výhled: Aletschhorn (Oberaletschhütte) – na Bernské i Walliské Alpy
  • Zlatý střed: Strahlhorn (Britanniahütte)
  • Jen pro skialpinisty a helikoptéru: Monte Rosa (Monte Rosa-Hütte), Pigna Arolla (Cab. Dix), Rosa Blanche (Cab. Dix, Cab. Mont Fort)
  • Nejimpozantnější: Grand Combin (Cab. Valsorey, Cab. Panossière)
  • Tajný tip: Sattelhorn (Oberaletschhütte)

DOPORUČENÉ HORSKÉ CHATY VE ŠVÝCARSKU

Walliser Alpen

  • Cabane du Vélan
  • Cabane de Valsorey
  • Cabane Panossière (FXB)
  • Cabane des Dix
  • Cabane des Vignettes
  • Schönbielhütte
  • Monte Rosa-Hütte
  • Britanniahütte

Berner Alpen

  • Mönchsjochhütte
  • Konkordia Hütte
  • Finsteraarhornhütte
  • Oberaletschhütte
  • Hollandiahütte
  • Gaulihütte

Glarner Alpen

  • Fridolinshütten
  • Claridenhütte

Urner Alpen

  • Tierberglihütte
  • Trifthütte

Engadin

  • Chamanna Tuoi
  • Berghaus Diavolezza
  • Chamanna Coaz
  • Chamanna Jenatsch

INTERNETOVÉ ZDROJE

LITERATURA - SKIALPINISTICÉ PRŮVODCE

  • Scanavino, Ganser, Auf der Maur: Schönsten Skitouren der Schweiz, N/F, výběr 800 nejlepších túr z průvodců SAC, 2003. Jednoznačně nejlepší průvodce.
  • R. Klappert: WESTALPEN Skitouren – Frankreich, Italien, Schweiz, německy, Bergverlag Rother 2001.
  • O´Connor: Alpine Ski Mountaneering – WESTERN ALPS (Volume 1), CENTRAL AND EASTERN ALPS (Volume 2), anglicky, vyd. Cicerone 2002

INFORMACE O POČASÍ

  • tel. 162 – předpověď počasí na 3 dny
  • tel. 187 – lavinová prognóza, na další den, po 17. hod. aktualizovaná
  • tel. 163 – stav sjízdnosti silnic a průjezdnosti alpských průsmyků
  • Radio DRS1 – lavinová prognóza v 16.55 na další den.
  • Teletext str. 187 – informace o lavinovém nebezpečí

ČLÁNKY O SKIALPINISMU VE ŠVÝCARSKU V ČASOPISECH SNOW

  • Vlakem a na skialpech přes Švýcarsko – SNOW 26, 28, 30
  • Bernské Alpy, Jungfrauregion – SNOW 18, 22
  • Bernské Alpy, Oberaletschhütte – SNOW 24
  • Silvretta – SNOW 20
  • Saas Fee – SNOW 22
  • Grand Combin, Panossière – SNOW 30
  • Davos – SNOW 33
  • Engadin – SNOW 35, 36
  • Freeride nad Zermattem – SNOW 39
  • Piz Palü – SNOW 40

JAK SE ŽIJE NA HORSKÉ CHATĚ

Lyžařská turistika neboli skialpinismus se dnes neobejde bez zázemí horských chat. Osamělé boudy se byly postaveny v blízkosti horských hřebenů vysoko nad civilizací. Nejde na ně dojet po silnicích ve vytopeném autě, ve výjimečných případech nám pomůže lanovka. Skoro vždy ale v údolí připneme lyže s nalepenými pásy, na záda hodíme batoh a nějakou tu hodinku stoupáme k útočišti skýtajícímu útulnou jídelnu a spaní pod dekou ve společné noclehárně.

Sportovní duch

O co méně komfortu, o to příjemnější atmosféra, pohodoví, kamarádští lidé milující hory. V pohodě vytopené jídelny se probírají namáhavé výstupy, orgastické sjezdy, přelézání složitých míst i úchvatné výhledy od vrcholových křížů.

Režim dne

Po celodenní túře se všichni těší na vydatnou večeři, která sestává ze tří chodů. Cílem chataře je, aby se každý dosyta najedl, inu člověk s plným žaludkem je přece jen spokojenější než hladový. Po osmé hodině se po sklenici vína nebo piva a prodiskutování plánované túry chodí spát. Budíka si totiž nařizujeme na brzkou ranní hodinu. Zejména v zaledněných západních Alpách se vyráží ještě za tmy při svitu čelovek. To proto, že za jasných dnů může silné slunce způsobit snížení stability ledu a sněhu, což znamená nárůst nebezpečí. Lepší je tedy dorazit zpět na chatu ve dvě, ve tři odpoledne a užívat odpočinku na prosluněné terase.

O víkendu si rezervujte místo

Alpské chaty pojmou obvykle 50–100 nocležníků, některé i více. Během pracovních dní nebývají příliš plné, o víkendech je naopak nezbytné pojistit si místo rezervací telefonem nebo mailem. Na některé, hojně navštěvované chaty, např. na Haute Route z Chamonix do Zermattu, je potřeba svou rezervaci potvrdit zaplacením zálohy.

Chaty vhodné na skialp

Patří mezi ně ty, které umožňují alespoň tři túry na okolní vrcholy, tedy ideální cíle na prodloužený víkend. Oblíbené jsou také chajdy na trasách mnoha alpských lyžařských přechodů, třeba na zmiňované Haute Route.

Co to stojí

Vzhledem k složitému zásobování lanovkami, rolbami a především vrtulníky a častému nedostatku vody je nocování na chatách ve srovnání s hotely levné. Nocleh s polopenzí vyjde každého člena alpského spolku na 30–35, na švýcarských chatách 50–60 CHF. Být členem se vyplatí nejen kvůli slevě na chatě, ale i celoročnímu pojištění na horské sporty.

Co s sebou

Kromě základního vybavení nezapomeňte doma čelovku pro případnou noční procházku na WC, na rakouské a německé chaty potřebujete k nocování pod dekou hygienickou vložku do spacáku, finanční hotovost na placení (kartou to jde výjimečně) a zmiňovaný členský průkaz alpského klubu. V ceně polopenze bývá obvykle čaj na túru, který si načepujete do termosky nebo camelbacku.

Chataři se nenudí

Chataři jsou většinou pohodoví lidé, je s nimi rozumná domluva, často to jsou horští vůdci a k túrám vám skoro vždy mají co říct. Vůbec se neostýchejte zeptat, právě naopak. Určitě se vám dostane rady. Život chatařů není žádný med. Bydlí sice na čerstvém vzduchu, ale... brzo zrána musí nachystat snídani, během dne se zabývat údržbou řady maličkostí, průběžně něco budovat a opravovat a odpoledne se promění v šikovné kuchaře.

Zajímaví lidé tihle chataři

Během let jsem potkal v roli „Hüttenwirta“ řadu neobyčejně neobyčejných lidí. Třeba Peter Schwitter na Oberaletschhütte v Bernských Alpách poskytuje každé skupince vždy večer před túrou precizní informační servis. Pierre-Antoine Sierro s manželkou Béatrice zase každému oslavenci na walliské Cabane Dix narychlo spíchnou šlehačkový dort a chatou zní spontánní „Happy birthday“. Nebo doyen mezi chataři Maxime Dumoulin. S otcem, svým předchůdcem v roli chataře, strávil na chatě Panossière pod Grand Combin třicet let. Po jeho smrti vede s manželkou chatu dodnes, tedy dalších třicetčtyři let. Je opravdu dojemné sledovat, jak Maxime i po šedesáti letech na stejném místě při přípravě snídaně fascinovaně sleduje východ slunce nad horami. Krom toho servíruje famózní steaky.

Článek byl převzat z časopisu SNOW 44.