Začíná být snowboarding dead?
Mediální zájem o konec snowboardingu (mediální zájem vyvolávají všechny konce, vzpomeňme na nedávný konec světa) vyvolala loni na podzim v USA zpráva analytika Nata Fristoa z RRC Associates, již přednesl na konferenci NSAA (National Ski Areas Association). Fristoe zpracoval relevantní data o návštěvnosti amerických ski resortů od sezóny 1991/92 do sezóny 2011/12 a podle něj snowboarding po stagnaci v posledních letech začal přímo upadat. Jaká jsou tedy fakta?
Průměrný věk snowboarďáků se zvyšuje: z 23,5 roku v sezóně 1996/97 na 27,5 v sezóně 2010/11. Klesá počet dnů strávených na sněhu: ze 7,6 na 6,1. Méně snowboarďáků si také kupuje prkna a zároveň roste počet snowboarďáků, kteří mají rodiny – takže prkna kupují asi jen žehlicí. A klesá také počet dětí ve věku 14 a méně let, které si jako svůj první zimní sport volí snowboard. Čísla tedy hovoří jasně. Snowboarding jede z kopce, ale o jeho konci se mluvit nedá.
Příčiny nižší obliby snowboardu
Generační výměna
Většina snowboarďáků, která zažila rozmach snowboardingu během
devadesátých let minulého století, se dostala do věku +/- 40 a přirozeně
tak nastal čas generační výměny. Snowboarding už není tak „in“,
„cool“ nebo „trendy“ jako před pár lety a mnohý snowboarďák tak
musí ke své lítosti skousnout to, že jeho potomek nechce jezdit na jednom
prkně, ale na dvou. K tomu přispívá fakt, že lyže dnes dokážou totéž
co snowboard (a v něčem možná i více nebo prostě něco jiného) a
pronikají jak do freestylu tak i do freeridu.
Na vymření jsou tvrdá prkna – tzv. alpský styl, počet jezdců, kteří to
„rádi tvrdé“ ubývá viditelně rok od roku. V Česku jich nikdy nebylo
mnoho a podmínky českých sjezdovek tomuto stylu nepřejí.
Nepohodlný snowboard, pohodlné lyže
Osobní nepohodlí snowboarďáka ve srovnání s lyžařem – především
v počáteční fázi výcviku – se pro někoho dříve nebo později může
stát zásadní překážkou. Na lyžích můžete bez problémů stát, jít,
stromečkovat, bruslit, odpichovat se hůlkami a jet na vleku. Většinu toho
snowboarďák dělat nemůže (mimo odpichování hůlkami – otestoval jsem
osobně při dojezdu jedné skialpové/freeridové tůry a jde to skvěle)
nebo může ale s určitým nepohodlím (jízda na vleku). Jestliže někdo z
těchto důvodů pověsil prkno na hřebík, nebyl to ovšem prknař-srdcař.
Myslím, že odradit se nenechají především ti, kdo jsou vícenásobní
prknaři (skejťáci nebo surfaři) a znají tak pohyb bokem ke směru jízdy
ještě z jiného sportu a považují ho za stejně přirozený jako chůzi.
Těch je ale určitě menšina. Většina se možná odradit dá: doba je
taková, chceme mít všechno hned a pokud možno bez práce (učení,
tréninku) a v tom jsou lyže jednodušší, alespoň na samém počátku.
Dalšímu nepohodlí musí snowboarďák čelit při manipulaci s vercajkem:
snowboardové boty jsou sice pohodlnější než přezkáče, ale ty tkaničky!
Problémy s utahováním bot mívají především ženy a děti. Tenhle
problém však již úspěšně vyřešilo mnoho výrobců. Osobně za
nejlepší považuji boty se systémem Boa (kovové lanko procházející
utahovacím kolečkem), to zvládnou i malé děti - ale zase ta cena!
Následuje vázání: klasické ráčnové nebo moderní systémy s vyklápěcí
patkou. Jenže začátečníci se při nástupu do vázání většinou nevyhnou
válení po zemi. Faktem je, že cca před 10 lety vyvíjelo mnoho předních
výrobců nášlapný systém (každý svůj, vzájemně nekompatibilní),
který postupně vymizel. Důvodem byla vysoká cena, ne vždy spolehlivá
funkčnost v mrazu nebo lepivém sněhu a také to, že hard core komunita ho
nikdy nevzala na milost. Tady určitě stále ještě čeká velká výzva na
někoho, kdo přijde se spolehlivým a jednoduchým nášlapným systémem,
který nástup a výstup z vázání zjednoduší na úroveň lyží.
Na prkně samém se toho mnoho změnit nedá – v několika posledních letech
to byl ostatně snowboard, který svými inovacemi inspiroval výrobce lyží k
twintipům nebo rockeru a vlil tak lyžařskému průmyslu do žil čerstvou
krev.
Možnosti nápravy
Význam a přínos snowboarďáků si uvědomují především provozovatelé ski areálů. Vždyť v USA tvořili prknaři téměř jednu třetinu všech návštěvníků (32,6% v sezóně 2009/10), od loňské sezóny (v USA nejhorší za posledních 20 let díky teplé zimě) začal jejich počet klesat (30,2 %). Úbytek snowboarďáků neprospěje nikomu – ti všichni ubývající totiž nepřestupují k lyžařům, mnoho z nich mizí ze svahu úplně (hlavně snowboarďačky, jak uvádí Fristoova zpráva!) a nastupující generace je nestíhá nahradit.
Faktem je, že učit pětiletého caparta na snowboardu je o nervy – jak učitele, tak žáka. Na lyžích je to většinou bez problémů. Přesto nyní v USA vyvíjejí metodiku, jak začít učit na prkně ještě menší děti: tří až pětileté (mimochodem na surfu to jde taky). Tihle nejmenší se ale vlastně na prkně neučí. Ve speciálním Burton Riglet Parku, který spíše připomíná dětské hřiště se snowboardovými prvky, si ti nejmenší mohou vyzkoušet jízdu na upravených dětských snowboardech formou hry. Především jde o zábavu, při níž získávají smysl pro rovnováhu a další návyky.
Přenesení surfařského bokorysu prkna (scoop-rocker linie) na snowboard otevřelo dveře mnoha dalším možnostem a vylepšením jak ve freestylu tak i ve freeridu, ale i pro začátečníky: prkna s rockerem snadněji točí, jejich hrana se tolik „nekouše“ při nesprávném přenesení váhy. Další vylepšení by potřebovaly již zmíněné boty (ale co – tkaničky utáhne táta nebo instruktor) a především vázání, aby děti byly schopné samy se do vázání zapnout nebo vypnout. Zavoláte-li na dítě na lyžích, dojde k vám po rovině potřebnou vzdálenost, dítě na prkně – pokud si nedokáže samo vypnout zadní nohu, musí poskakovat nebo se plazit.
Jako instruktor snowboardingu se i já snažím rozmnožovat řady snowboarďáků a zachovat tenhle sport pro další generace. Současnou situaci nevnímám jako konec, ale jen jako přirozený pokles zájmu o snowboard. Totéž pozorujeme i u jiných sportů, v létě např. u windsurfingu, který se o zájemce „pere“ s kitesurfingem. A jak vidíme v posledních letech nejen ve sportu, neustálý růst růstu není možný. Vzhledem k tomu, že praotcem snowboardingu je surfing se svou staletou nebo možná i tisíciletou historií, nepřipadá mi zánik sněžného surfingu jako reálný. On ten pocit z jízdy na prkně je prostě jiný.
P.S. Víte, jak se v posledních letech stal ze surfingu, který je velmi fyzicky náročný, masový sport? Stačilo zvětšit prkno a přidat k němu pádlo. Surfovat tak mohou i důchodci, kteří by na klasickém surfu jet nedokázali, o chycení vlny nemluvě. Podobná inovace se může odehrát v každém sportu...