Přechodové podmínky neboli teplota lehce pod nulou

Přechodové podmínky představují pro naše účely sněhové podmínky v teplotním pásmu cca -1,5 stupňů až cca -4 stupně Celsia. V tomto teplotním rozsahu je totiž kontakt skluznice a sněhové pokrývky charakterizován tzv. valivým třením. Právě díky valivému tření mohou být koeficienty tření za různých sněhových podmínek v uvedeném teplotním pásmu velmi nízké.

Při teplotách v pásmu cca -1,5 stupňů až cca -4 stupně Celsia, přičemž úplné optimum leží někde v rozpětí - 2 stupně až cca -3 stupně Celsia, se na povrchu ledových krystalů a zrn vytváří na nano-úrovni kulovité molekulární shluky či clustery. V teplotním pásmu cca -1,5 stupňů až cca -4 stupně Celsia mají přitom tyto kulovité útvary optimální velikost a tvrdost pro vznik tzv. valivého tření mezi povrchem skluznice a povrchem sněhové pokrývky. Právě valivému tření, jehož hodnoty jsou ve srovnání s tzv. smykovým třením výrazně nižší, vděčíme za to, že lyže za těchto podmínek tak dobře jedou.

Za dobré skluzné vlastnosti v daném teplotním pásmu tedy vděčíme nano-úrovni. Je ale samozřejmé, že v teplotním pásmu cca -1,5 stupňů až cca -4 stupně Celsia se vyskytují různé druhy sněhu a různé povětrnostní podmínky. Tyto individuální sněhové a povětrnostní podmínky pak určují skluz lyží na mikro-úrovni.

Jinými slovy: správně připravené lyže pojedou v teplotním pásmu cca -1,5 stupňů až cca -4 stupně Celsia skoro vždycky dobře (valivé tření, tedy nano-úroveň), za některých specifických sněhových podmínek pojedou „lépe“ dobře (jemnozrnný zhutnělý sníh, tedy mikro-úroveň), za jiných specifických sněhových a povětrnostních podmínek pojedou „hůře“ dobře (čerstvý krystalický sníh, tedy mikro-úroveň).

Kvalitu skluzu na mikro-úrovni je za přechodových podmínek určována primárně stářím sněhové pokrývky a typem a rozsahem transformace sněhové pokrývky.

Problematické sněhové podmínky na mikro-úrovni

Padající nebo čerstvě napadlý sníh

Ostré tvrdé křehké krystaly, které se dále lámou a deformují, ale neprovazují se, zůstávají individuálními krystaly. Vytváří členitý povrch „kamenného pole. Májí tendenci „zakliňovat“ do struktury a „zapichovat“ se do měkkých vrstev.

Čím sušší bude vzduch, čím nižší bude teplota, tím hůře čerstvý krystalický sníh pojede. Naopak s rostoucí vzdušnou vlhkostí a s klesající teplotou bude mít čerstvý krystalický sníh tendenci se provazovat, lepit, uhlazovat.

Fazetovaný a pohárkovitý krystalický sníh

Tyto druhy sněhu vznikají transformačními procesy charakterizovanými teplotním spádem, kdy dochází k přenosům vodní páry z teplejších oblastí sněhové pokrývky směrem k chladnějším.

Fazety a pohárky jsou ostré krystalické tvary, které rovněž vytváří členitý povrch, a tedy malou kontaktní plochu mezi sněhem a skluznicí. Jedná se zpravidla o velké, hranaté, křehké, nesoudržné krystaly, které se při zatížení dále hroutí…

Povrchová jinovatka

Jedná se o velké, křehké, třpytivé krystaly, které rostou procesem desublimace na povrchu sněhové pokrývky za jasných, mrazivých nocích.

Pro vznik povrchové jinovatky jsou sice zpravidla nutné nižší teploty něž - 4 stupně C, tedy spodní hranice přechodových podmínek, nicméně jinovatka se může udržet na povrchu sněhu až do pozdnějších ranních či dopoledních hodin.

Pokud přes noc vznikne na povrchu upravených tratí silnější vrstva povrchové jinovatky, tratě se v ranních hodinách zpravidla ještě jednou upraví, čímž se velké křehké ostré krystaly povrchové jinovatky rozlámou a smíchají s podkladními vrstvami.

Z výše uvedeného popisu vyplývá, že čerstvé, fazetované, hranaté, křehké a ostré druhy sněhu:

  • jsou zpravidla velmi nekompaktní a nesoudržné, jednotlivé krystaly se nespojují a neváží
  • jsou zpravidla velmi provzdušněné, tedy vlivem skluzu se dále proměňují
  • jednotlivé krystaly a polámané části krystalů jsou tvrdé, ostré a křehké, nicméně sněhová pokrývka jako celek je z důvodu vysokého obsahu vzduchu „nekompaktní“ a podléhá snadno deformacím
  • ostré hroty a špice polámaných krystalů se snadno a rychle „zapichují“ do měkkých vrstev
  • kontaktní plocha mezi sněhem a skluznicí je extrémně malá a působí zde proto vysoký tlak, který sněhovou pokrývku dále deformuje
  • ostré křehké krystaly mají tendenci se zakliňovat či zachytávat do struktury

Co z toho pro mazání na skluz vyplývá?

Primárním cílem aplikace vosků pro výše popsané podmínky je:

  • zachování tvrdosti skluzné vrstvy
  • nepodlehnutí šálení, že je tepleji, a proto je možné použít měkčí a rychlejší skluzné vosky
  • vytvoření pevné vrstvy pro valivé tření na nano-úrovni
  • zabránění penetrace ostrých krystalů do měkkých vrstev
  • zabránění „zakliňování se“ ostrých krystalů do struktury
  • elektrostatický náboj není díky teplejším podmínkám kritický
  • čerstvé druhy sněhu a druhy sněhu vzniklé bazální a povrchovou jinovatkou nebývají významně znečištěné (s výjimkou oblastí se silně znečištěným ovzduším)

Nenechat se zmást teplotou

O kvalitě skluzu na mikro-úrovni a podružně také na nano-úrovni rozhoduje tvrdost. Ačkoli teplotní pásmo odpovídá teplejším, měkčím a rychlejším skluzným přípravkům (fialové, purpurové, červené barvy), zůstat u tvrdých až velmi tvrdých přípravků.

Alfou a omegou úspěchu za těchto podmínek je tvrdost (zabránit penetraci skluzné vrstvy tvrdými ostrými křehkými krystaly) a homogennost (zabránit zakliňování krystalů a odlomků ve struktuře). Tvrdá homogenní vrstva je optimální základ pro valivé tření na nano-úrovni.

Správný typ skluznice

Skluznice UHMWPE jsou základ. Optimální jsou skluznice s přídavkem sazí, který zvyšuje tvrdost. Nicméně pro přechodové podmínky postačuje běžný podíl sazí v rozmezí cca 3 až 5%. Nižší obsah sazí zlepší příjem vosků.

Správný způsob aplikace

S ohledem na skutečnost, že doporučujeme používat tvrdé až velmi tvrdé vosky s tvrdidly, je jediný správný způsob aplikace „za tepla“.

Kdo se rozhodne zlepšit homogenitu povrchu aplikací prášků a liquidů, nechť prosím nezapomene na to, že také tyto vrstvy musí být primárně tvrdé, což tedy platí primárně pro prášky, neb liquidy se aplikují v extrémně slabé vrstvě.

Správné druhy vosků

Tvrdé vosky jsou ta správná volba. Zvýšení tvrdosti pomocí tvrdidel aplikovaných do základního vosku rovněž pomůže.

Coatingy z tvrdých prášků zvýší homogenitu povrchu. Finální liquid je možný, ale doporučujeme pouze jednu vrstvu.

Struktura

Struktura zvyšuje významně riziko zakliňování krystalů a ostrých odlomků do strukturovaného povrchu. Takto zaklíněné ledové krystalky enormně brzdí.

Struktura zároveň zvětšuje plochu skluznice, dále zmenšuje skutečnou kontaktní plochu mezi skluznicí a sněhem a zvyšuje tlak.

Žádné jemné a složité tvary, u kratších tras by stálo za to testovat lyže úplně bez struktury, u delších vzdáleností je asi vhodné testovat jednoduché oblé (neostré, nečlenité) tvary, spíš hrubší než jemné, spíš mělké než hluboké…

Zlepšení skluzu za krystalických sněhových podmínek v kostce

Kdo chce zlepšit skluz lyží za krystalických studených sněhových podmínek, měl by myslet na následující pravidla:

  • černá skluznice z UHMWPE
  • běžný podíl sazí je ale s ohledem na teplotní pásmo dostačující
  • aplikace vosku za tepla ve více vrstvách
  • základ, prášek, liquid
  • cílem je tvrdý a maximálně homogenní povrch
  • oblá mělká struktura nebo bez struktury
  • primárním cílem je zabránit penetraci tvrdých ostrých krystalů do skluzné vrstvy a zakliňování ostrých odlomků ve struktuře